Zdeněk Lukeš Knihy

Pokračování úspěšné řady průvodců Praha moderní pojednává slovem a obrazem architekturu druhé poloviny 20. století, navzdory totalitním desetiletím možná až překvapivě pestrou. I padesátá léta, spjatá s oficiální sorelou, vytvořila leccos zajímavého (např. hotel Jalta), v letech šedesátých se počínaje tzv. bruselským stylem naši architekti "vracejí do Evropy" (vzniká budova Federálního shromáždění nebo hotel InterContinental) a mezi stavbami normalizačními najdeme také inspirativní projekty (např. obchodní domy Máj a Kotva). Zároveň nelze přehlédnout řadu sporných staveb zmíněných let. Svobodná léta devadesátá přicházejí rovněž se svými kontroverzemi a rozpačitými díly, stylově pestrá tvorba přináší ale mimořádné počiny typu Tančícího domu. Knihu opět doprovázejí přehledné mapy, slovníček odborných pojmů a stručné medailonky architektů.

Jako největšího českého architekta 20. století vyhodnotila před časem Josefa Gočára anketa mezi architekty současnými. Teprve nyní, 55 let po jeho smrti (a současně 130 let od jeho narození), vychází výpravná monografie představující v úplnosti jeho tvorbu, která prošla složitým vývojem od secese, přes modernu, kubismus, národní dekorativismus, tzv. holandský racionalismus a moderní klasicismus až po avantgardní styly – konstruktivismus a funkcionalismus. Jeho architekturu a urbanistické projekty, nábytkovou a interiérovou tvorbu i jeho spolupráci s významnými výtvarníky – dílo úctyhodné už jen prostým soupisem prací – přibližuje autorský tým respektovaných historiků umění a špičkových fotografů stejně jako množství původních plánů, studií a archivních fotografií. V soutěži Nejkrásnější česká kniha roku 2010 získaly Tiskárny Havlíčkův Brod Cenu Svazu polygrafických podnikatelů – 2. místo.

Velký průvodce po architektuře. 1900-1950 Druhý díl úspěšného průvodce po moderní pražské architektuře první poloviny dvacátého století zachycuje slovem a obrazem další dvě stovky slavných, ale i méně známých, avšak architektonicky pozoruhodných staveb. Tentokrát se prostřednictvím textů renomovaného historika architektury Zdeňka Lukeše a fotografií Pavla Hrocha vydáme do dalších pražských čtvrtí obklopujících historické centrum.

„Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou – bylo to někdy v roce 2001 – mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel provedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice – a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky.“ Sedmá Psí vycházka nás zavede do Karlína – svérázné pražské čtvrti. Není velká, tramvají Karlínem projedete za pár minut, pěšky jím projdete zhruba za dvě hodiny. Proto si tuto městskou část můžeme prohlédnout celou, tedy od Florence až k Libni a od Vítkova až k Vltavě. Karlín vznikl původně jako pražská industriální periferie v první polovině 19. století, rozvíjel se však i ve století následujícím a bouřlivý vývoj zažívá i dnes. Původní charakter se samozřejmě proměňuje, tak jako se mění i architektura…

Psí vycházky : za moderní architekturou Prahy se Zdeňkem Lukešem. 6., Bubenečský Montmartre : oblast kolem Akademie výtvarných umění, mezi Letenským náměstím a Stromovkou, od Korunovační ulice ke Spartě, od stadionu Sparty zpět k budově AVU. Podobu obytné čtvrti ovlivnili například architekti Bohumír Kozák, Kamil Roškot nebo Ladislav Machoň a mnozí další z jejich generačních souputníků.

K téměř pětistovce hesel a fotografií ve dvou předchozích úspěšných dílech Prahy moderní, mapujících modernistické domy na území historického jádra a jeho okolí na levém břehu Vltavy, nyní autoři přidávají téměř dvě stě čtyřicet portrétů pozoruhodných staveb v lokalitách pravobřežních. Průvodce vymezený hranicemi historické Velké Prahy se zaměřuje na čtyřiadvacet čtvrtí od těch středových, jako jsou Vinohrady, Žižkov, Karlín či Podolí, přes Vršovice, Strašnice a Malešice až po okraj k Hostivaři, Hloubětínu a Troji. Kromě fotografií a komentářů k jednotlivým stavbám je kniha opět vybavena přehlednými mapami s vyznačenými objekty a medailony nejvýznamnějších tvůrců. Publikace je vybavena přehlednými mapami s vyznačenými objekty, medailony nejvýznamnějších tvůrců a souhrnným rejstříkem pro všechny tři díly.

Vyjímečná publikce, soustřeďující dosud nevídaný soubor fotografií, který umožňuje nahlédnout nejen několik bizarních zákoutí. Asi poprvé můžeme na jejích stránkách virtuálně procházet zaniklým světem ulic, uliček, průchodů a vnitrobloků páté pražské čtvrti, zkrátka celým labyrintem starého Židovského města. V knize je otištěno přes 700 obrázků ( ! ). Fotografie jsou uspořádány po jednotlivých blocích a v nich ulici za ulicí, na konci je řada užitečných tabulek a konkordancí (seznam ulic s českými i dobovými názvy, seznam domů páté čtvrti podle popisných čísel, seznam domů nové zástavby podle popisných čísel včetně jmen architektů a stavitelů a seznam domů z území Starého Města pojatých do publikace. Hlavní bohatství postřehů a informací k topografii a dějinám Josefova je obsaženo v rozsáhlých popiskách k fotografiím, na kterých se podíleli všichni spoluautoři( Bečková, Pařík, Lukeš).

Oproti předchozím vycházkám 1–4, které vedly historickým jádrem Prahy, začneme naše putování sice v centru, ale postupně se od něj budeme vzdalovat po Vinohradské třídě, která patří k nejdelším v Praze. Navzdory svému názvu neprochází jen čtvrtí Vinohrady, ale také Novým Městem, Žižkovem a Strašnicemi, projdeme také částmi obvodů Praha 1, 2, 3 a 10. I zde se seznámíme s řadou zajímavých staveb postavených v různých slozích od historismu přes secesi, art deco, moderní klasicismus a funkcionalismus až po současnou architekturu, představíme si jejich tvůrce známé i dávno zapomenuté a budeme si všímat i pomníků nebo pamětních desek.

První anglické vydání knihy Slavné pražské vily. Jednotlivé kapitoly knihy tvoří přehled dějinných etap – od konce 19. století až do současnosti (s výjimkou první, přibližující mnohem starší, pozdně barokní Michnův letohrádek). Každá kapitola obsahuje úvod, po němž následují texty o konkrétních vilách, včetně bohatého obrazového materiálu. Většinou se jedná o rodinné domy či vily, které projektovali významní architekti 19. a 20. století. Úvody pojednávají o dobové situaci, architektonických stylech příslušného období, osobnostech vybraných architektů, o názorových střetech, zajímavostech z činnosti uměleckých spolků a celospolečenském klimatu příslušné doby.

Tato reprezentativní publikace byla vydána na počest obnovení a požehnání mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Sloup, který stál na náměstí od roku 1650, byl svržen českými anarchisty 3. listopadu 1918. Poté následovaly snahy o jeho navrácení na původní místo, ale jak v době první republiky, tak dlouho po „sametové revoluci“ byly neúspěšné. Členové Společnosti za obnovu Mariánského sloupu už zřejmě ani nedoufali, že jejich mnoholeté úsilí dojde naplnění, když v lednu 2020 zastupitelstvo Hlavního města Prahy obnovu sloupu odsouhlasilo. 15. srpna 2020 byl Mariánský sloup kardinálem Dominikem Dukou slavnostně vysvěcen a dnes tvoří harmonickou dvojici se sousoším mistra Jana Husa. Kniha zachycuje historii třicetileté války, okolnosti vztyčení sloupu a jeho symbolický význam, zničení sloupu a následné pokusy o jeho obnovení. Zabývá se činností Společnosti za obnovu Mariánského sloupu, jejímž místopředsedou byl právě Karel Kavička. Významná kapitola je věnována také Panně Marii, které je sloup zasvěcen. Kniha obsahuje množství příloh s užitečnými informacemi a je obohacena množstvím barevných a unikátních černobílých fotografií, kresbami, malbami a dobovými dokumenty.