Mirjam Moravcová Knihy

Koncem 18. století pod vlivem osvícenství ženy odložily korzety a krinolíny a zaštítěny všeobecným ohlasem antické kultury zvolily pohodlné, téměř reformní oděvy. Měšťanský biedermeier přivedl středoevropské ženy z "antického" výletu zpět k rodinným krbům a k tradiční módě zdůrazňující ženské půvaby a mateřské city. Přirozený vývoj módní linie od biedermeieru ke stylu druhého rokoka přerušily revoluční události roku 1848, ve kterých české ženy prokazovaly značnou vlasteneckou angažovanost i nošením specifického národního oděvu. S druhou polovinou století však již rychle kráčejí do nového období, zpět ke krinolíně, k záplavě krajek a k luxusním materiálům nostalgicky připomínajícím hravý styl původního rokoka. Text doprovázejí fotografie oděvů a doplňků ze sbírek UPM, kresby dámských oděvů z unikátního skicáře, ukázky z pražských módních časopisů, včetně jednoho z prvních evropských módních časopisů vydávaného v Praze v letech 1787–1788, dále daguerrotypie, fotografie i střihové přílohy. Texty předních odborníků a bohatá dokumentace představují další kamínek do mozaiky české módní tvorby v mezinárodním kontextu.

Diskuse o současnosti i minulosti Balkánu jako specifického kulturního regionu. Metafora cest odkazuje na propojení míst, kulturních fenoménů a řešení společenských i politických problémů. Současně chce zvýznamnit vazbu Balkánu k dalším regionům Evropy (ČR, NSR) a světa (USA). Analyzuje problémy migrace, etnických menšin, mezietnické komunikace a sociálních problémů jako důsledku válečného konfliktu (Bosna a Hercegovina).

Monografie se zabývá problematikou zdánlivě okrajových témat, přestože je jejich dopad do sociální reality Balkánu zjevný. Zaměřuje se na opomíjené a marginalizované osobnosti, jevy a sociální skupiny různých etnik, národností a náboženských skupin Balkánu. Sociální neviditelnost je součástí sociálního vyloučení a spočívá v marginalizaci a přehlížení, případně úplném zapomenutí.

Ke vzniku národně politického symbolu: Publikace je doplněna bohatým veskrze málo známým obrazovým materiálem ze soudobého tisku, daguerrotypií, grafických listů, fotografiemi oděvů zachovaných v muzeích a rekonstrukcemi střihů.

Úvahy nad kulturní, etnickou a politickou identitou obyvatel současné Bosny a Hercegoviny a nad kulturními průsečíky bosensko/ balkánsko českými v historické retrospektivě 19. a 20. století a přítomnosti prvého desetiletí 21. století. V hledáčku pozornosti jsou lidé Bosny a Hercegoviny jako „politici“ vlastních identit. První část je věnována vyjednávání identit v rámci regionu. Do druhé části jsou zařazeny kapitoly, které ukazují, jak česká společnost identifikovala lidi Bosny a Hercegoviny, jaké charakteristiky jim v kontextu vlastní zkušenosti připsala. V poslední části nabízí další pohled: novela a dva cykly fotografií přibližují jejich svět a zprostředkovávají jejich perspektivu.