György Lukács Knihy

Autor skúma vzájomné pôsobenie dejín ducha a veľkej literatúry, ktorá zobrazuje totalitu dejín. V tejto štúdii sa zameriava na rozpracovanie hlavných línií historickej dialektiky. Analyzuje a skúma prúdy, odbočenia a križovatky typické len pre tento dejinný vývin. Je to vlastne akási úvaha ospisovateľoch, dielach a smeroch, ktoté sú z tohto hľadiska reprezentatívne.

Kniha je souborem volně navazujících esejů maďarského marxistického filosofa Györgyho Lukácse, které sepsal v letech 1919 až 1921, když byl po pádu Maďarské republiky rad nucen žít v exilu. Jednotlivé eseje spojují dva motivy. Jednak snaha objasnit metodologické jádro marxismu jako teorii společnosti a dějin a jednak pokus o rozvržení teorie kolektivní akce, jejíž krajní podobou je revoluce. Český překlad Lukácsovy knihy pořídil koncem 60. let minulého století Lubomír Sochor, poprvé však vychází až nyní.

György Lukács (1885–1971) byl významný maďarský filosof a estetik, jehož dílo významně přispělo k západnímu marxismu a ovlivnilo i východní marxismus, zejména marxistický humanismus. Věnoval se literární teorii, estetice, realismu, teorii filmu, kritice existencialismu a fenomenologie, marxistické metodologii a sociální ontologii. Kniha Lenin, napsaná po Leninově smrti v roce 1924, vznikla během Lukácsova exilu ve Vídni po porážce Maďarské republiky rad. Byla přeložena do téměř dvaceti jazyků, včetně češtiny. V roce 1970 měla vyjít v překladu Lubomíra Sochora v Československu, avšak cenzurní zásah vydání znemožnil. Kniha tak vychází v češtině téměř sto let po svém původním vydání. Lukács v ní pokračuje ve snaze teoreticky formulovat principy marxistické metody. V předmluvě k německému vydání z roku 1967 uvádí, že obnovený zájem o jeho knihu v šedesátých letech byl podmíněn marxistickou kritikou Stalinova období a zájmem o opoziční tendence dvacátých let. Dnes je kniha důležitým historickým pramenem, který osvětluje Lukácsovo myšlení a vztah mezi politickou teorií a akcí na příkladu Lenina.

Práce významného marxistického estetika G. Lukácse, jež vznikla z debat na ženevském mezinárodním kongresu v r. 1946 a z diskusí se západoevropskými filosofy existencialismu, je pronikavou kritikou existencialismu z hlediska marxistické filosofie a estetiky. L. poukazuje na krisi měšťácké filosofie, na její cestu od fenomenologie k existencialismu a závěrem staví proti tomuto úpadkovému módnímu filosofickému směru imperialistického světa leninskou teorii poznání a uvádí problémy moderní filosofie, jak je řeší dialektický materialismus.

Výbor z raného období tvorby předního maďarského filosofa a estetika. Hlavní částí tohoto výboru je autorova proslulá "Teorie románu", jedna ze základních prací svého oboru. Doplňují ji esej "Metafyzika tragédie" a část studie "K sociologii moderního dramatu", práce zaměřené na problematiku dramatu, dále pak esej "Myšlenky k estetice filmu", ukazující, jak se Lukács jako jeden z prvních estetiků pokoušel vyrovnat s nově vzniklým uměním.

Dosud nejobsáhlejší český výbor z díla předního maďarského filozofa a teoretika umění přináší ukázky Lukácsovy tvorby z oboru estetiky a teorie literatury z let 1931 až 1971. Ukázky jsou rozčleněny do osmi tématických oddílů, jimž předchází úvodní studie hodnotící autorovu osobnost a smysl jeho díla. Výbor uzavírá stručná výběrová bibliografie Lukácsových děl a literatury o Lukácsovi.

In the fall of 1960, during a three-month visit to Hungary, Arthur Kahn unsuccessfully asked his hosts to arrange a meeting with Gyorgy Lukacs, a persona non grata to the Communist regime. Kahn arranged to meet Lukacs on his own and proposed translating some Lukacs essays never before appearing in English. During the three years Kahn worked on the translations, he and Lukacs engaged in a voluminous correspondence, investigating Marxism as it applied to contemporary events like the Vietnam war. Extracts from this correspondence will be included in a forthcoming volume of Kahns' autobiography, "The Education of a 20th Century Political Animal."

A classic work of Western Marxism, now back in print.

An intense and lively debate on literature and art between thinkers who became some of the great figures of twentieth-century philosophy and literature

One of the greatest Marxist theorists of his generation, Georg Lukacs was a prolific writer of remarkably catholic, if moralistic, tastes. In The Lukacs Reader , his biographer Arpad Kadarkay represents the great range and variety of Lukacs's output. The reader includes, in original translations, and with introductory essays, Lukacs on: Kierkegaard, Shakespeare, Ford, Strindberg, Ibsen, Wilde, Shaw, Gaughin, Dostoevsky, Nietzsche, and Heidegger. Also collected are: the autobiographical essay 'On the Poverty of Spirit', material from Lukacs's diary, and such key articles as: 'Aesthetic Culture', 'The Ideology of Modernism', 'Bolshevism as an Ethical Problem', and 'Class Consciousness'. What emerges is a figure very much at the centre of European thought whose value to modern culture and philosophy differs markedly from that which received opinion generally admits.

This important early theoretical writing by Lukács, first published in Germany in 1923, is now available in English for the first time. It comprises a series of essays addressing various topics, including the definition of orthodox Marxism, legality and illegality, Rosa Luxemburg's role as a Marxist, the evolution of Historic Marxism, class consciousness, and the awareness of the Proletariat. In 1968, Lukács reflected on the book's impact, emphasizing the significance of alienation as a central theme in revolutionary critiques of capitalism. He noted that this concept, rooted in Hegelian dialectic, was pivotal for understanding the historical and methodological contexts of his time. Following the book's publication, alienation was further explored in philosophical discussions, notably by Heidegger in "Being and Time," and later by Sartre and his followers. The interplay of Marxist and Existentialist thought, particularly in post-World War II France, highlighted the recognition of alienation as a critical issue across various ideological perspectives. Lukács asserted that "History and Class Consciousness" profoundly influenced the youthful intelligentsia, acknowledging its role in shaping contemporary thought on alienation, which resonated with both bourgeois and proletarian thinkers across the political spectrum.

Georg Lukacs wrote The Theory of the Novel in 1914-1915, a period that also saw the conception of Rosa Luxemburg's Spartacus Letters, Lenin's Imperialism: The Highest Stage of Capitalism, Spengler's Decline of the West, and Ernst Bloch's Spirit of Utopia. Like many of Lukacs's early essays, it is a radical critique of bourgeois culture and stems from a specific Central European philosophy of life and tradition of dialectical idealism whose originators include Kant, Hegel, Novalis, Marx, Kierkegaard, Simmel, Weber, and Husserl.The Theory of the Novel marks the transition of the Hungarian philosopher from Kant to Hegel and was Lukacs's last great work before he turned to Marxism-Leninism.

Out of the chaos following Lenin’s death and the mounting fury against Lukács and his freshly penned History and Class Consciousness (1923), this book bears an assessment of Lenin as “the only theoretical equal to Marx.” Lukács shows, with unprecedented clarity, how Lenin’s historical interventions — from his vanguard politics and repurposing of the state to his detection of a new, imperialist stage of capitalism — advanced the conjunction of theory and practice, class consciousness and class struggle. A postscript from 1967 reflects on how this picture of Lenin, which both shattered failed Marxism and preserved certain prejudices of its day, became even more inspirational after the oppressions of Stalin. Lukács’s study remains indispensable to an understanding of the contemporary significance of Lenin’s life and work.

Georg Lukacs (1885-1971) is now recognised as one of the most innovative and best-informed literary critics of the twentieth century. Trained in the German philosophic tradition of Kant, Hegel, and Marx, he escaped Nazi persecution by fleeing to the Soviet Union in 1933. He wrote and published his longest work of literary criticism, The Historical Novel, in 1937.

Lukacs' Studie analysiert Hegels Dialektik der menschlichen Gesellschaft von den Jugendschriften bis zur Phänomenologie des Geistes. Er kritisiert die bürgerliche Hegelforschung und deckt die idealistischen Elemente der Dialektik auf, die durch die Fehler und Schranken des Idealismus geprägt sind.

Reinhard Müller, geb. 1944, Studium der Germanistik, Geschichte und Soziologie, bis 1989 Leiter der Bibliothek und des Archivs der Thälmann-Gedenkstätte in Hamburg, Publikationen zur Geschichte der KPD und des Exils. Georg Lukács (1885–1971) war ein ungarischer Philosoph, Literaturwissenschaftler und -kritiker.

Georg Lukács gehört zu den herausragenden Denkern des 20. Jahrhunderts. Seine Schriften sind ein Schlüssel zur Ideengeschichte der Moderne und bieten auch Ansätze für die Gegenwart. Ein Bezug auf das Theater durchzieht sein gesamtes Schaffen. Doch die Rezeption seiner Werke ist gekennzeichnet von Brüchen. So war Lukács’ differenzierte Ästhetik für marxistische Dogmatiker im Osten in ihrem Beharren auf einen maßgeschneiderten sozialistischen Realismus nicht immer wohlgelitten. Auch im Westen erfreute er sich nur für kurze Zeit einiger Popularität. Entsprechend sind viele Schriften einem breiten Publikum unbekannt. Dieser Reader mit Texten zum Theater, der zu Lukács’ 50. Todestag erscheint und einen vorurteilsfreien Blick ermöglichen soll, macht schwer erhältliche Beiträge wieder zugänglich und erstveröffentlicht auch Fundstücke aus den Archiven. Eine Einleitung von Dietmar Dath bezeugt die ungebrochene Relevanz des Denkens von Lukács.

Georg Lukács war einer der großen Intellektuellen des 20. Jahrhunderts und gilt weithin als der bedeutendste Philosoph in der Geschichte des Marxismus. Der vorliegende Band erschließt anhand einer Auswahl seiner Schriften, darunter auch viele weniger bekannte Texte, seine theoretischen Stationen: Von den frühen ästhetischen Versuchen über die für den westlichen Marxismus bedeutsame Praxisphilosophie der mittleren Periode bis hin zur noch zu entdeckenden Ontologie des Spätwerks. Auf diesem Weg entsteht das Bild eines engagierten Denkers, dessen Radikalität, systematische Fassungskraft und Mut zur Selbstkorrektur noch heute beeindrucken.

„Es ist richtig, nach der Wahrheit strebt der Essay: doch wie Saul, der da ausging, die Eselinnen seines Vaters zu suchen und ein Königreich fand, so wird der Essayist, der die Wahrheit wirklich zu suchen imstande ist, am Ende seines Weges das nichtgesuchte Ziel erreichen, das Leben.“ Georg Lukács Der Band enthält im Anhang den Lukács-Essay „Von der Armut am Geiste“, der zuerst 1914 erschienen ist und hier erstmals wieder nachgedruckt wird.

Werther, mladý vzdelaný človek s dušou básnika, prichádza na vidiek a tam stretáva Lottu. Napriek tomu, že je Lotta zasnúbená, nachádza v nej spriaznenú dušu. Werther sa čoraz viac prepadá do lásky, ktorá nie je uskutočniteľná, do prudkej a neprekonateľnej vášne. Listy, ktoré píše, sú sugestívnou výpoveďou o jeho citovom živote a majú potenciál hlboko rezonovať aj vo vedomí dnešného človeka, viac ako dve storočia od prvého vydania. Celým románom čitateľa unáša Wertherova prudká láska nielen k Lotte, ale aj láska k prírode, k literatúre a predovšetkým láska k životu. Wertherov entuziazmus, prenikavá inteligencia a bohatý vnútorný život z neho robí nezabudnuteľnú postavu svetovej literatúry. Utrpenie mladého Werthera sa vo svojich časoch stalo kultovou knihou, ktorá vo svete vyvolala dovtedy nevídaný ohlas a dnes je považovaná za vrcholné dielo nemeckého romantizmu. Kniha vychádza v preklade Lindy Magáthovej a s ilustráciami Juraja Vačka.

German, Hungarian (translation)

■ Einleitung: Die Grablegung des alten Deutschland ■ Gottfried Keller ■ Wilhelm Raabe ■ Der alte Fontane ■ Enzyklopädisches Stichwort: Bemerkungen zu Literatur und Politik ■ Quellennachweis ■ Personen- und Sachregister ■ Verzeichnis der erwähnten Werke

Collection of essays