Vladimír Merta Poradie kníh

Kniha Bůh písně není mrtev je nejen sbírkou publicistických textů Vladimíra Merty, písničkáře, který posunul český folk k hranicím eseje. Je také cenným dokumentem, přispívajícím k mapování půlstoletí české historie, kultury a uměleckého boje za svobodu. Více než šestisetstránkový unikátní soubor úvah, komentářů a esejí, jež pokrývají desetiletí bouřlivé české i československé historie, reflektuje jak Mertův osobní umělecký vývoj, tak širší společenské změny od šedesátých let až po současnost. Texty nesou autorův charakteristický rukopis: kombinaci hlubokého zamyšlení a ostrého vtipu umělce, který redefinoval českou hudební scénu. Mnoho z textů má charakter dějinného fragmentu, který čtenáře vtáhne zpět do časů, kdy písničkáři jako Vladimír Merta byli hlasem odporu proti komunistickému režimu. Závěrečná esej Mrazivá mystika války, která získala Cenu Toma Stopparda 2024, přinutí čtenáře zamyslet se nad propastí mezi slovy a činy. Kniha ikony českého písničkářství je určena každému, kdo se zajímá o novodobou českou kulturu, historii a umění. Je ideálním zdrojem poznatků a souvislostí pro studenty, historiky, pamětníky, hudební nadšence a všechny, kdo hledají inspiraci a nové úhly pohledu. Nejde jen o knihu, jde o cestu časem a prostorem, která odhaluje pravé hodnoty a otázky, jež rezonují s každým, kdo miluje hudbu, kulturu a svobodu projevu. Vydání finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Vladimír Merta s touto esejí vyhrál letošní ročník ceny Toma Stopparda udělovanou Knihovnou Václava Havla za původní, knižně nevydanou, esej v českém jazyce.

Kniha rozhovorů Vladimíra Merty z let 1970-2021 s názvem Písničkářství je stav duše vychází v rámci volné řady jeho spisů jako svazek klíčový, nikoli jen doplňující. Zachycuje Mertovo živé, provokativní a inspirující myšlení v průběhu více než padesáti let, a je tak jeho neustáleným autoportrétem, kronikou doby i studijním materiálem k dějinám české folkové písně, poezie, společnosti i dobových poměrů. Vladimír Merta se ve svých odpovědích nikdy necenzuruje, je upřímný a otevřený. Autostylizace a patos mu vždy byly cizí. Dva rozsáhlé rejstříky ukazují, že je zde o čem a o kom číst, rozhodně nejde jen o povídání o obecných věcech. Merta si někdy protiřečí, někdy je zcela přesný, jindy v danou chvíli jen přibližný - přesně tak, jak se to v tvořivém myšlení ve stavu zrodu má dít.

Rozsáhlý román známého písničkáře je svým obsahem, stylem i celkovým vyzněním dílem v současné české próze zcela ojedinělým. Vpravdě postmoderní próza, pracující s nesčetnými citáty, aluzemi, persiflážemi a pastišemi, je zdrcujícím šklebem nad českou dobou předlistopadovou, těsně polistopadovou i současnou. Stejně jako Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi, i Vladimír Merta ve svém Popelnicovém románu zcela rezignuje na psychologii a realistický popis postav. Ty jsou mu - stejně jako Haškovi - pouhými figurínami ve hře, jejímž smyslem je ukázat to, co je nesmyslné, trapné, směšné - a přitom hrůzné. A stejně jako u Haška, i zde se pracuje s repeticemi, nekonečnými plky, s lidským žvaněním. Hlavními Mertovými vyprávěcími prostředky jsou humor, vtip, nadsázka, ironie a sarkasmus. I v tom je legitimním dědicem Haškovým. Popelnicový román není kniha na jedno přečtení. Je to prozaický vulkán, který hrozí zavalit čtenáře lávou přesně mířené legrace, z níž mrazí.

Monografie se zabývá hudbou ve filmu, jevem, který je éterický a neuchopitelný slovy. I přes neustálý vývoj filmových technologií se tvůrci potýkají s otázkami, jako je důvod skládání hudby k unifikovaným filmům, komunikace mezi režisérem a skladatelem, a hranice mezi svobodou skladatele a jeho službou dílu. Zkoumá, jak film vnímají skladatelé, režiséři a diváci, a zda se univerzální citlivost setkává s egoismem tvůrčí vášně. Autor, který začal psát hudbu pro dětské animované filmy v době, kdy nesměl veřejně vystupovat jako folkový písničkář, přináší cenné zkušenosti profesionálního hudebníka. Po zahájení přednášení na FAMU si uvědomil, jak důležité je setkání studentů s živým hudebníkem. Největší přínos publikace spočívá v syntéze obecných principů a popisu autorových zkušeností s psaním a nahráváním filmové hudby v domácím studiu. Text obsahuje praktické návody a triky pro nahrávání, které ukazují zákulisí muzikantské práce. Připojené komentáře filmových profesionálů a hudebníků obohacují pohled na téma a rozšiřují autorovu zkušenost.

První souborné a autorizované vydání písňových textů Vladimíra Merty (* 1946) přináší na tisíci tiskových stranách zpívanou poezii jedné z nejvýznamnějších osobností českého písničkářství. Svazek shrnuje všechny Mertovy písňové texty od roku 1966 do současnosti: představuje jeho známé i méně známé písně, texty které dosud nebyly zhudebněny i libreto monoopery Ikariana. Mimořádné slovesné dílo představuje osobitého a uznávaného zpívajícího básníka jako jedinečného tvůrce – a navíc poskytuje čtenářům i působivé lyrické svědectví o autorově životě, názorech a občanských postojích v uplynulých téměř padesáti letech.

Písničkářské konfese Vladimíra Merty, Jiřího Dědečka, Vlastimila Třešňáka, Miroslava Janouška a Karla Kryla, spolu s koláží jejich kreseb, fotografií a básnických i prozaických textů. Doplněno studiemi o jednotlivých autorech, ediční poznámkou a postskriptem k úmrtí Karla Kryla. Text vnikl z materiálů semináře, konaného 13. října 1993 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Lektorovali: Mgr. Jiří Černý, PhDr. Vladimír Hříbal a doc. PhDr.Jiří Rambousek, CSc. Vyšlo s podporou FRVŠ MŠMT. Publikace slouží pouze pro studijní účely a nebyla komerčně využita.