Enzo Bianchi Knihy

Niektoré rozprávania obsiahnuté v evanjeliách majú aj po dvoch tisícročiach schopnosť prekvapovať nás a provokovať. Je to preto, lebo nám vždy ponúkajú „neopozeraný“ uhol pohľadu. Podobenstvá sú rozprávania o ľuďoch, ako sme my – o otcoch, synoch, robotníkoch – a Ježiš ich vedel vynikajúco podať. Podobenstvá dokážu v tých, ktorí ich dnes čítajú a počúvajú, vyvolať revolúciu, ničia predsudky a nabúravajú tradičný pohľad na spravodlivosť. Nútia nás hľadieť na rodiny v kríze, na stále chudobnejších chudobných a na stále bohatších bohatých, na upracovaných robotníkov Ježišovým pohľadom a hľadať nové spôsoby lásky a modlitby. Enzo Bianchi si vybral najznámejšie podobenstvá: o milosrdnom Samaritánovi, o márnotratnom synovi, o boháčovi a Lazárovi, o farizejovi a mýtnikovi. Číta ich novým spôsobom, ktorý odhaľuje inú tvár Boha, než na akú sme zvyknutí. Podstatnou črtou tejto tváre je milosrdenstvo. Pohľad na túto črtu Božej tváre by nás mal vždy robiť ľudskejšími a mal by meniť našu existenciu. Mal by nás učiť, čo vlastne mal Ježiš na mysli, keď hovoril o láske.

Uvedení do lectio divina. Lectio divina – četba Božího slova přecházející postupně v modlitbu – patří k vzácným pokladům církve. Cílem této metody není pouze správné pochopení literárního a historického smyslu biblického textu. Když rozjímáme o Božím slovu a v modlitbě pak Bohu odpovídáme, dojdeme podstatně dál: Boží Slovo, sám Kristus, proměňuje náš život i naše smýšlení. Enzo Bianchi má s lectio divina bohaté praktické zkušenosti, a tak dokáže pojmenovat nejčastější problémy, s nimiž se lze při rozjímavé četbě Písma setkat. Jednou z nejdůležitějších věcí je podle autora umění zaujmout k Božímu slovu vnitřní postoj naslouchání.

Kniha přibližuje důležité a podstatné pojmy křesťanské spirituality, jakými jsou např. modlitba, askeze, svatost, půst, meditace, kontemplace, trpělivost, bdělost, duchovní zápas, pokora, odpuštění, nemoc, stáří, naděje, smrt a podobně. Vznikla z odpovědí E. Bianchiho těm, kteří se ho ptali „po důvodech jeho naděje“. Nejde tedy o klasický slovník, ale spíše o obdobu onoho prastarého: „Abba, řekni mi slovo!“, jímž se kdysi mladí mniši a poutníci obraceli na starší mnichy a poustevníky v naději, že slovo, které jim bude darováno v odpověď, pronikne jejich srdce a bude jim světlem na další cestu. Kniha může přijít velice vhod kněžím, kteří chtějí k lidem promlouvat jasnou a hlubokou řečí. E. Bianchi se opírá o tisíciletou moudrost křesťanských učitelů duchovního života a umí formulovat tak, že jí současný člověk rozumí. Ale i pro mladého člověka je důležité se dozvědět na třech čtyřech řádcích, co je to prosebná modlitba, obrácení, hněv, svědomí, sebezápor ... Autor má dar věci pojmenovat výstižně a stručně. Prokop Brož, ThD.

Komentář k nedělním liturgickým čtením: roční cyklus C. Autor předkládá ve svých homiliích zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenskýmživotem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Stručné kázání, které pronesl Ježíš v nazaretské synagoze na počátku svého veřejného působení, je modelem každého komentáře biblických textů během liturgického slavení. Slovo Písma je totiž vždy určeno pro dnešek a pro nás, chce promlouvat ke shromáždění svolanému Pánem na určitém místě a v určitou dobu. Právě pro nás se naplňují Písma. V církvi máme předávat Ježíšův život, ne naše ubohá lidská slova. Kristus se nesmí nikdy stát jen předmětem našich teorií a projekcí, dílem naší mysli. Chce být přítomný ve své církvi i skrze hlásané slovo.

„Kněz vychází z eucharistie a směřuje k ní: v ní Duch Svatý posvěcuje církev a také kněze. Ať kněží nezapomenou, že i když slaví ty nejskromnější eucharistie, někde v zapomenutých vesničkách ‘na konci světa’ či v anonymních městských aglomeracích s pár lidmi – dělají-li to s náležitou pozorností, vážností a přesvědčením, pak při lámání chleba Slova a účastí na jediném eucharistickém chlebu budují církev a mají účast na konání Ježíše Krista.“ Enzo Bianchi povzbuzuje kněze k takovému způsobu slavení eucharistie, které by se stalo skutečně jejich posvěcením. Zabývá se nebezpečím rutiny, teatrálnosti a roztěkanosti, ale především otázkou, jak se na vlastní slavení liturgie připravit. Pobízí je, aby sami nejprve Boží slovo pokorně přijali, dříve než je budou zvěstovat, a aby mši svatou sloužili autenticky, celým srdcem. Eucharistie má pro křesťanský život zásadní význam, lidské životy však může proměňovat jen tehdy, je-li slavena s věrohodností a opravdovou vírou. Jen tehdy v ní také kněz může najít pramen i vrchol svého života a své služby.

Autorovy výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. V ročním cyklu B čteme o nedělích z evangelia podle Marka, které je ze všech čtyř nejstarší. Ježíš, „Slovo učiněné tělem“ (Jan 1,14), člověk ve všem jako my, je sám Evangeliem, tou největší radostnou zvěstí. V srdci Markova evangelia stojí událost Proměnění, v níž je Ježíš svými učedníky spatřen mezi Mojžíšem a Eliášem, mezi Zákonem a Proroky. Otcův hlas z nebe prohlašuje: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“ (Mk 9,7). Ježíš září Boží slávou, když je slaven jako ten, kdo naplňuje Písmo a zjevuje účinnou moc slova, které proměňuje lidské životy.

Autor předkládá svá zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. V ročním cyklu A čteme o nedělích z evangelia podle Matouše. Tento evangelista představuje svého Mistra jako „nového Mojžíše“, zdůrazňuje to, jak se v Ježíšovi naplňují Písma. Velkým obloukem spojuje počátek a konec Mistrova života: Ježíš je nejprve Emanuel, „Bůh s námi“ (srov. Mt 1,23), a v závěru evangelia najdeme opět zaslíbení, že Zmrtvýchvstalý je s námi až do skonání světa (srov. Mt 28,20). Tato živoucí přítomnost Ježíše Krista je pravou silou, z níž máme čerpat při každé nedělní eucharistii.

Komentář k nedělním liturgickým čtením: roční cyklus C. Autor předkládá ve svých homiliích zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenským životem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Stručné kázání, které pronesl Ježíš v nazaretské synagoze na počátku svého veřejného působení, je modelem každého komentáře biblických textů během liturgického slavení. Slovo Písma je totiž vždy určeno pro dnešek a pro nás, chce promlouvat ke shromáždění svolanému Pánem na určitém místě a v určitou dobu. Právě pro nás se naplňují Písma. V církvi máme předávat Ježíšův život, ne naše ubohá lidská slova. Kristus se nesmí nikdy stát jen předmětem našich teorií a projekcí, dílem naší mysli. Chce být přítomný ve své církvi i skrze hlásané slovo.

In this volume, Enzo Bianchi reasons that, above all, the story of God is the story of his relationship with his people. In order to help us get to know this God of our fathers, he analyses a number of encounters between the Lord and significant figures in the Old Testament. The author suggests we can be challenged to question our own certainties.