Když už vaši blízcí nezvládnou odečíst od stovky sedm. V televizních reklamách je stárnutí zobrazováno jako doba, kdy se vám tu a tam objevují šediny, ale pokud polykáte příslušné doplňky stravy, můžete zlézat Alpy a hrát si na honěnou s houfem růžolících vnoučat. Martin Skořepa zná jiné stárnutí. Próza Rituál Turínského koně ukazuje příznačné starosti padesátníků: odcházení rodičů i vlastní chátrání. Soužití syna po onkologické operaci a alzheimerické matky je bolestivé, utrápené, banální i plné každodenních drobných zápasů, kdy vás tělo postupně vyloučí z „normálního“ života. A jako by to všechno nestačilo, jsou tu ještě dvě roviny, v nichž se zápas s tělesnem odehrává: víra a homosexuální sadomasochismus. Skořepův hrdina nechce dojímat ani šokovat, je sebeironický a vtipný, nevyžaduje od čtenářů soucit ani účast. Jen nutí přemýšlet o těle a o duši.
