Jan Amos Dus Knihy

Závěrečný svazek souboru novozákonních apokryfů vychází ve 2. vydání. Překlad z řeckých, koptských a latinských originálů připravil kolektiv pod vedením Petra Pokorného a Jana A. Duse. Apokalyptický žánr je v bibli zastoupen jen okrajově, avšak apokryfní spisy, které nebyly přijaty do biblického kánonu, jsou rozmanité. Tyto texty se pohybují na pomezí židovské a křesťanské literatury a dokumentují duchovní posun v prvních staletích po Kristu. Některé spisy čerpají z Starého zákona, ale vznikly později nebo jsou christianizovány; většina z nich však pochází z křesťanského prostředí a reflektuje znalost Nového zákona. Zkoumají dějiny světa, vznik a zánik říší a měst, a kladou otázky o osudu dobrých a zlých v ráji či pekle. Mnohé z těchto spisů jsou spojeny s postavami jako Petr, Pavel, Jakub, Jan, Maria, Tomáš a Bartoloměj, kteří ve svých vizích často komunikují s anděly. Zósimovo vyprávění o životě Blažených představuje specifický příklad apokalypsy utopického typu. Český překlad dvaceti apokryfních spisů je doplněn zasvěcenými úvody a komentáři, což obohacuje porozumění těmto textům.

Jako "apokryfní" nazýváme texty, jež nebyly zařazeny do biblického kánonu, často pro svůj pozdější původ, většinou však pro odchylný výklad nejstarších křesťanských tradic. Kniha obsahuje apokryfní evangelia v užším smyslu slova, tedy spisy evangelijního typu nebo takové, které se šířily pod názvem „evangelium“ a vznikaly do konce 2. století po Kr. Patří mezi ně i nejstarší fragmenty Ježíšových výroků či známé Tomášovo evangelium.. Apokryfní texty vznikaly již v počátcích křesťanského písemnictví a nebyly z různých důvodů zařazeny do biblického kánonu: často pro svůj pozdější původ, většinou však pro odchylný výklad nejstarších křesťanských tradic. Kniha obsahuje apokryfní evangelia v užším smyslu slova, tedy spisy evangelijního typu nebo spisy jiného druhu, které se šířily pod názvem „evangelium“ a vznikaly do konce 2. století po Kr. Mezi ně patří i nejstarší fragmenty Ježíšových výroků, které nepocházejí z biblických evangelií, či oblíbené Tomášovo evangelium. Na mnoha místech sice jen popustily uzdu obrazotvornosti tehdejšího lidového křesťanství, nicméně odrážejí i některé závažné problémy své doby (vztah k jiným náboženským a filozofický proudům, hledání lidových forem křesťanské zbožnosti). Z řeckých, latinských, koptských a syrských originálů přeložili a úvody a komentáři opatřili J. Brož, R. Dostálová, J. A. Dus, M. Havrda, L. Kopecká, Z. Kratochvíl, P. Peňáz, D. Peňázová, P. Pokorný a Z. Vlčková.

U příležitosti 90. výročí vzniku Českobratrské církve evangelické vyšla unikátní publikace Česká synoptická Bible. Obsahuje text Českého ekumenického překladu (vydání po poslední revizi v roce 2000) a Bible kralické (v rozsahu celého vydání z roku 1613) ve dvou sloupcích vedle sebe na jedné stránce. Synoptická Bible vychází z kánonu původní kralické "Śestidílky", v jejímž pátém díle byly zahrnuty jak deuterokanonické knihy, které používá Římskokatolická církev, tak i některé pseudepigrafy, užívané církvemi pravoslavnými. Sazba se vyznačuje vynikající čitelností. Kromě biblického textu obsahuje odkazy jak z Českého ekumenického překladu, tak z Bible kralické, poznámky z Českého ekumenického překladu a "sumáře" na začátku každé kapitoly v Bibli kralické. Na konci každé dvoustrany končí oba překlady stejným veršem, takže není potřeba opakovaně otáčet stránku.

Nizozemský teolog ve své knize vtahuje čtenáře do světa biblických příběhů z knihy Genesis.

MIROSLAV ŠEDINA: Filosofie a etika v řeckém konceptu připodobnění Bohu – Od Platóna k Filónovi Alexandrijskému. JAN DUŠEK: Milost v kumránských rukopisech Řád Jednoty a Damašský spis. JIŘÍ MRÁZEK: Milost podle Čtvrtého Ezdráše. PETR SLÁMA: „Povstane z trůnu soudu a posadí se na trůn milosti“ – milost v rabínské literatuře. JAN ROSKOVEC: Milost v janovských spisech Nového zákona. JAN A. DUS: Milost u Ignatia Antiochejského. MATYÁŠ HAVRDA: Milost a svoboda v myšlení Klementa Alexandrijského. VÁCLAV VENTURA: Milost v pojetí prvních mnichů – Dopisy Antonínovy a Pachomiana. FILIP OUTRATA: Milost u Juliána z Aeclana. VÍT HUŠEK: Dědictví Augustinovy teologie milosti (do synody v Orange r. 529). TEREZA POŠTOVÁ: Milost v moraliích Řehoře Velikého. LADISLAV CHVÁTAL: Zbožštění skrze darované synovství – pojetí milosti u Maxima Vyznavače. LENKA KARFÍKOVÁ: „Jeho návrat k Otci je zbožštění člověka“ – milost podle Eriugenových výkladů k Janovi.

První list Petrův četli na přelomu 1. a 2. století maloasijští křesťané, kteří se ve většinové pohanské společnosti cítili jako vyděděnci (a právě tak ho četli a čtou i věřící v jiných těžkých dobách). Autor je nabádá, aby se jako svobodní lidé v Kristu nebáli a ve zkouškách stáli pevně zakotveni ve víře. Podle Kristova příkladu mají i nelehké společenské postavení vnímat jako příležitost ke zvěstování evangelia. List věrně i tvořivě navazuje na prorocké a žalmové tradice Starého zákona, teologii apoštola Pavla i synoptická evangelia.

Dílo 10 autorů, kteří přednášejí na protestantských a katolických fakultách ve Švýcarsku, Francii, Itálii a Německu. Každé novozákonní knize je věnována samostatná kapitola, v níž se probírá obsah, literární struktura, teologický záměr, nové otázky, o nichž se diskutuje v posledních letech, a seznam doporučené literatury (doplněný o tituly dostupné v češtině). Samostatné kapitoly jsou věnovány také dějinám novozákonního kánonu a textové kritice.

Druhý svazek Knihovny rané křesťanské literatury se zaměřuje na Ježíšovy učedníky, kteří byli vysláni kázat evangelium. Jejich příběhy a zázračné činy jsou zachyceny v apokryfních „skutkách“, které vznikaly od 2. století v řecky mluvící oblasti Středomoří a rozšířily se po křesťanském světě. Tento svazek obsahuje pět nejstarších apokryfních skutků, které se věnují působení apoštolů Petra, Pavla, Ondřeje, Jana a Tomáše. Kromě Skutků Janových jsou příběhy zakončeny vyprávěním o mučednické smrti apoštolů, doprovázené zázraky. Literárně jsou skutky obtížně zařaditelné, neboť obsahují kázání, modlitby a motivy z helénistických milostných románů. Obsahují také hymnické pasáže, jako Píseň o perle a Ježíšův tanec s učedníky. Bizarnost textů podtrhují lidové prvky a humor, které se prolínají s liturgickými pasážemi. Apokryfní skutky nebyly přijaty do biblického kánonu, neboť obsahovaly myšlenky odchylné od církevního učení, jako gnostické spekulace a popírání Kristova vtělení. Jejich skutečný vliv však nebyl tak velký, jak se obávalo, a později se jejich misijní funkce změnila na funkci zábavnou, což vedlo k ubývání sporných teologických výkladů a nárůstu zázraků. Výbor rovněž obsahuje koptské Skutky Petra a dvanácti apoštolů a pseudepigrafní listy, včetně populárního Listu o neděli.

Judova epištola je nejkratší z tzv. katolických či obecných listů. Autor, který se představuje jako „Juda, bratr Jakubův“, se obrací ke všem Božím „povolaným“, bez ohledu na jejich původ či společenské postavení. S pomocí řady starozákonních obrazů jim vysvětluje povahu vnitřních konfliktů v tehdejších křesťanských sborech a vybízí je k zápasu o jejich překonání v perspektivě víry, lásky a milosrdenství. Se jménem apoštola Petra je spojována řada raně křesťanských spisů, jejichž skuteční autoři zůstávají neznámí. Dva z nich se nacházejí v biblickém kánonu. Zatímco autor Prvního listu Petrova se zamýšlí nad prekérním postavením křesťanů ve světě pohanů, autor Druhého listu Petrova varuje své čtenáře před falešnými učiteli nacházejícími se přímo v jejich středu. Povzbuzuje je, aby vytrvali na cestě ctnosti a nenechali se odradit těmi, kdo zpochybňují Boží soud a Kristův druhý příchod. List má formu závěti apoštola Petra a zčásti je inspirován Judovou epištolou, se kterou sdílí homiletický tón a důraz na starozákonní tradici.