Jan Amos Dus Knihy

Závěrečný svazek souboru novozákonních apokryfů vychází ve 2. vydání. Překlad z řeckých, koptských a latinských originálů připravil kolektiv pod vedením Petra Pokorného a Jana A. Duse. Apokalyptický žánr je v bibli zastoupen jen okrajově, avšak apokryfní spisy, které nebyly přijaty do biblického kánonu, jsou rozmanité. Tyto texty se pohybují na pomezí židovské a křesťanské literatury a dokumentují duchovní posun v prvních staletích po Kristu. Některé spisy čerpají z Starého zákona, ale vznikly později nebo jsou christianizovány; většina z nich však pochází z křesťanského prostředí a reflektuje znalost Nového zákona. Zkoumají dějiny světa, vznik a zánik říší a měst, a kladou otázky o osudu dobrých a zlých v ráji či pekle. Mnohé z těchto spisů jsou spojeny s postavami jako Petr, Pavel, Jakub, Jan, Maria, Tomáš a Bartoloměj, kteří ve svých vizích často komunikují s anděly. Zósimovo vyprávění o životě Blažených představuje specifický příklad apokalypsy utopického typu. Český překlad dvaceti apokryfních spisů je doplněn zasvěcenými úvody a komentáři, což obohacuje porozumění těmto textům.

Souborné vydání apokryfních evangelií sepsaných do roku 150 po Kristu. Překlady z řeckých, koptických a latinských originálů. První svazek edice "Knihovna rané křesťanské literatury" obsahuje všechna apokryfní evangelia, která vznikla do roku 150 po Kr. S odbornými komentáři tu v novém překladu vycházejí mj." Tomášovo evangelium, fragment Evangelia Petrova, Evangelium Mariino, Rozhovor se Spasitelem, ...

U příležitosti 90. výročí vzniku Českobratrské církve evangelické vyšla unikátní publikace Česká synoptická Bible. Obsahuje text Českého ekumenického překladu (vydání po poslední revizi v roce 2000) a Bible kralické (v rozsahu celého vydání z roku 1613) ve dvou sloupcích vedle sebe na jedné stránce. Synoptická Bible vychází z kánonu původní kralické "Śestidílky", v jejímž pátém díle byly zahrnuty jak deuterokanonické knihy, které používá Římskokatolická církev, tak i některé pseudepigrafy, užívané církvemi pravoslavnými. Sazba se vyznačuje vynikající čitelností. Kromě biblického textu obsahuje odkazy jak z Českého ekumenického překladu, tak z Bible kralické, poznámky z Českého ekumenického překladu a "sumáře" na začátku každé kapitoly v Bibli kralické. Na konci každé dvoustrany končí oba překlady stejným veršem, takže není potřeba opakovaně otáčet stránku.

Nizozemský teolog ve své knize vtahuje čtenáře do světa biblických příběhů z knihy Genesis.

MIROSLAV ŠEDINA: Filosofie a etika v řeckém konceptu připodobnění Bohu – Od Platóna k Filónovi Alexandrijskému. JAN DUŠEK: Milost v kumránských rukopisech Řád Jednoty a Damašský spis. JIŘÍ MRÁZEK: Milost podle Čtvrtého Ezdráše. PETR SLÁMA: „Povstane z trůnu soudu a posadí se na trůn milosti“ – milost v rabínské literatuře. JAN ROSKOVEC: Milost v janovských spisech Nového zákona. JAN A. DUS: Milost u Ignatia Antiochejského. MATYÁŠ HAVRDA: Milost a svoboda v myšlení Klementa Alexandrijského. VÁCLAV VENTURA: Milost v pojetí prvních mnichů – Dopisy Antonínovy a Pachomiana. FILIP OUTRATA: Milost u Juliána z Aeclana. VÍT HUŠEK: Dědictví Augustinovy teologie milosti (do synody v Orange r. 529). TEREZA POŠTOVÁ: Milost v moraliích Řehoře Velikého. LADISLAV CHVÁTAL: Zbožštění skrze darované synovství – pojetí milosti u Maxima Vyznavače. LENKA KARFÍKOVÁ: „Jeho návrat k Otci je zbožštění člověka“ – milost podle Eriugenových výkladů k Janovi.

První list Petrův četli na přelomu 1. a 2. století maloasijští křesťané, kteří se ve většinové pohanské společnosti cítili jako vyděděnci (a právě tak ho četli a čtou i věřící v jiných těžkých dobách). Autor je nabádá, aby se jako svobodní lidé v Kristu nebáli a ve zkouškách stáli pevně zakotveni ve víře. Podle Kristova příkladu mají i nelehké společenské postavení vnímat jako příležitost ke zvěstování evangelia. List věrně i tvořivě navazuje na prorocké a žalmové tradice Starého zákona, teologii apoštola Pavla i synoptická evangelia.

Dílo 10 autorů, kteří přednášejí na protestantských a katolických fakultách ve Švýcarsku, Francii, Itálii a Německu. Každé novozákonní knize je věnována samostatná kapitola, v níž se probírá obsah, literární struktura, teologický záměr, nové otázky, o nichž se diskutuje v posledních letech, a seznam doporučené literatury (doplněný o tituly dostupné v češtině). Samostatné kapitoly jsou věnovány také dějinám novozákonního kánonu a textové kritice.

Edice Raně křesťanská literatura. Po úspěšném vydání prvního svazku novozákonních apokryfů „Neznámá evangelia“ připravujeme druhý díl těchto apokryfů nazvaný „Příběhy apoštolů“. Tyto svěže napsané texty souvisejí s druhou, apoštolskou částí Nového zákona, se Skutky apoštolů a dopisy, zejména apoštola Pavla. Biblická kniha „Skutků“ však píše jen o tom, co dělali Petr a Pavel. Proto není divu, že již začátkem 2. století začaly vznikat texty, které pojednávaly o ostatních apoštolech. Navazují na to, co se vyprávělo mezi prostými křesťany, zahrnují i některé prvky výuky a liturgie a usilují zaujmout i některými téměř románovými prvky.

Judova epištola je nejkratší z tzv. katolických či obecných listů. Autor, který se představuje jako „Juda, bratr Jakubův“, se obrací ke všem Božím „povolaným“, bez ohledu na jejich původ či společenské postavení. S pomocí řady starozákonních obrazů jim vysvětluje povahu vnitřních konfliktů v tehdejších křesťanských sborech a vybízí je k zápasu o jejich překonání v perspektivě víry, lásky a milosrdenství. Se jménem apoštola Petra je spojována řada raně křesťanských spisů, jejichž skuteční autoři zůstávají neznámí. Dva z nich se nacházejí v biblickém kánonu. Zatímco autor Prvního listu Petrova se zamýšlí nad prekérním postavením křesťanů ve světě pohanů, autor Druhého listu Petrova varuje své čtenáře před falešnými učiteli nacházejícími se přímo v jejich středu. Povzbuzuje je, aby vytrvali na cestě ctnosti a nenechali se odradit těmi, kdo zpochybňují Boží soud a Kristův druhý příchod. List má formu závěti apoštola Petra a zčásti je inspirován Judovou epištolou, se kterou sdílí homiletický tón a důraz na starozákonní tradici.