Jiří Marvan Knihy

Úvahy a eseje o krásách a jedinečnosti češtiny v kontextu evropských a světových jazyků. Významný český slavista a baltista, který působil od roku 1963 jako univerzitní profesor v anglofonních zemích, popisuje v 99 jazykových sloupcích, jež nazývá „rozmluvami“, nejen zvláštnosti češtiny oproti slovanským jazykům či angličtině, ale seznamuje i s úsilím ukrajinských, běloruských či islandských jazykovědců o čistotu jejich jazyků. Některé rozmluvy se věnují opomíjeným jazykovědným průkopníkům, jako například Václavu Janu Rosovi (1621–1689), Ondrovi Łysohorskému (vl. jm. Erwin Goj, 1905–1989) či Františku Skorynovi. Protože stati vznikaly během třiceti let a některá jejich témata se občas opakují, jsou provázány odkazy uvnitř textu jedné stati na číslo jiné rozmluvy.

Vyznat se v moderním jazykovém světě češtiny se vší jeho mohutností i mnohostí, orientovat se ve všech jeho složitých peripetiích není možné bez spolupráce jeho staletých spolutvůrců a bez uchopení jejich myšlenek. Autentické texty, velkomoravským Konstantinem v 9. století počínaje a F. V. Pelclem spolu s J. Kollárem na rozhraní století 18. a 19. konče, nabízejí takovéto uchopení skrze dialog s těmito vzdálenými spolutvůrci, dialog, do něhož může vstoupit i adresát této knihy. Takováto interakce překonává zdánlivě nepřekonatelné – historie přestane být snůškou odtažitých dat či časem zavátých událostí a stane se aktivní součástí vědomostního prostředí, autosférou našeho adresáta, stane se mu jeho živou učebnicí lingvo-ekologické současnosti, jazykovou etiku, estetiku a empatii nevyjímaje. V nich je mateřština každého člověka povýšena na dílnu, ve které se utváří její vlastník (nikoli již pouhý mluvčí) i jeho intelekt, jeho život emocionální a duchovní. Ba více – náš adresát zároveň pochopí, proč Pražská škola učí, že jazykový systém nemůže být jazykem, není-li prožíván (B. Trnka).

V tomto sborníku se setkává na 30 českých a běloruských autorů pojednávajících o širokém spektru mnohasetletých vzájemných vztahů i o současném stavu běloruského jazyka, jeho "mikro-dialektů" a jeho kultury. Sborník vychází u příležitosti XV. sjezdu slavistů konaného v Minsku.

Lingvistická studie věnovaná problematice stupňování v češtině a souvislostech tohoto jazykového jevu v evropském jazykovém prostoru.

Právě před tisíci lety se jako první slovanský jazyk zrodila čeština Během necelého století, v čase knížat Václava, Boleslava I. a Boleslava II., vytvořila nové jazykové prostředí, v němž žijeme až podnes. Čeština se stala epicentrem řady jazykových změn, které se šířily střední a středojižní Evropou od Baltu až po Jadran a Balkán (tedy v kruhu o průměru větším než 1000 kilometrů) a které vedly k odlišení slovanských jazyků na tomto území, jež bylo tehdy slovanské, tj. včetně dnešního severovýchodního Německa, Rakouska a Maďarska. Rozpad do jednotlivých jazyků je tradičně popisován jako proces „velkého třesku“, v němž se ono společné území rozdělilo na skupinu západní, východní a jižní. Monografie je zásadním dílem pražského funkčního strukturalismu. Je to četba při vší erudici napínavá a v soudobých evropských poměrech zároveň vysoce aktuální: jsme mluvčími jazyka, který má tisíciletou kontinuitu a který ve své minulosti již mnohokrát přispěl k vývoji Evropy.

Originální dílo významného českého balisty a slavisty přináší nový pohled na předhistorické osamostatňování slovanských jazyků a jejich historický vývoj. Jevu kontrakce (stahování samohlásek), který tradiční historická jazykověda pokládala za hlubokou překážku drobné rekonstrukce rozpadu praslovanštiny na jednotlivé slovanské jazyky, využívá autor jako nástroje historického zkoumání. Kniha umožňuje pronikavý vhled do češtiny, odstíněný soustavným srovnáváním s ostatními slovanskými jazyky. Dárek a hold k tisícímu výročí českého jazyka, který se jako samostatný jazyk ustanovil právě díky kontrakci. Nepostradatelná četba pro každého bohemistu a lingvistu.