Jiří Zahrádka Poradie kníh (chronologicky)

Po Její pastorkyni a Osudu/Výletech páně Broučkových třetí svazek z plánované pětidílné série knih o Janáčkových operách. Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky jsou první opery z posledního desetiletí života Leoše Janáčka – období, které bývá označováno jako skladatelovo "velké stáří". Kniha sleduje nejen skladatelovy inspirační zdroje, hledání ideální dramaturgie a kompozičního řešení, ale také inscenační historii obou děl, úspěchy a neúspěchy při prosazování na zahraniční scény, spolupráci s Maxem Brodem a mnoho dalšího. Okrajově pojednává rovněž o Janáčkově Zápisníku zmizelého, o němž skladatel neuvažoval pouze jako o písňovém cyklu, ale detailně promýšlel i jeho poloscénickou, dramatickou formu. Knihu doprovází bohatý a často unikátní obrazový materiál.

Kniha sleduje genezi dvou pozoruhodných Janáčkových oper Po dokončení své nejslavnější opery Její pastorkyňa hledal Janáček nové způsoby, jak dále rozvíjet svou skladatelskou metodu vycházející z mluveného projevu. Osud i Výlety páně Broučkovy tak tvoří spojnici mezi Její pastorkyní a autorovými vrcholnými pozdními operami. Není divu, že toto období hledání patří k Janáčkovým nejzajímavějším tvůrčím, ale i osobním životním etapám. Kniha přináší mnoho informací o skladatelových inspiracích, zvažovaných námětech ke zhudebnění, jeho spolupráci s literáty, setkáních s hudebními díly, která mu otevřela oči, a otevírá také mnoho dalších témat.

Výpověď služebné v rodině Leoše Janáčka, Marie Stejskalové, poskytuje zajímavý pohled na umělcův každodenní život i obraz doby, v níž žil a tvořil. Kniha vznikla na základě "Kroniky" Marie Stejskalové, služebné v rodině Leoše Janáčka. Vnímavá, zvídavá a svým pánům věrná dívka byla přímým svědkem všech událostí od tragické smrti obou dětí po premiéry Janáčkových oper. Kniha zároveň poskytuje zajímavý pohled do zákulisí umělcova života: dozvídáme se, jak Janáček komponoval, jaké byly jeho zvyky, ale také jakým způsobem fungovala v jeho době měšťanská domácnost.

Umělecká monografie předního českého představitele tzv. konkrétního umění a strukturální malby Pavla Hayeka (nar. 1959). Autor se dlouhodobě inspiruje přírodními tvary, které přenáší do vizuálně a esteticky působivých černobílých struktur grafického charakteru, jež po léta představují jeho osobitý a nezaměnitelný výtvarný jazyk. V novějších dílech pak vychází z optiky a dynamiky textilních struktur, geometrických tvarů a linií či hudebních partitur. Publikace v působivé knižní a grafické úpravě Pavla Coufalíka přináší průřez jeho tvorbou za poslední tři dekády, kterou provázejí texty teoretiků umění Martina Dostála, Zbyňka Fišera, Edith Jeřábkové, Terezie Petiškové, Jiřího Valocha, Jiřího Zahrádky a rozhovor s Radkou Kaclerovou.

V hudebních dějinách se Janáčkova Její pastorkyňa vyznačuje fascinující a složitou historií, která ji přivedla mezi nejhranější opery 20. století. Kniha přináší nové informace založené na aktuálních poznatcích, včetně přípravy kritické edice partitury. Čtenář se dozví o genezi díla, motivacích Janáčka k volbě realistické divadelní hry, a o tom, proč se snažil utajit datum dokončení prvního jednání. Osvětluje rodinné, pracovní a společenské okolnosti vzniku opery, včetně vlivu nemoci a úmrtí Janáčkovy dcery Olgy. Dále se zaměřuje na nekompromisní postoje dirigenta Karla Kovařovice při neúspěšném pokusu o premiéru v pražském Národním divadle, a popisuje světovou premiéru v Brně a jednání vedoucí k úspěšné pražské premiéře, včetně úprav partitury provedených Kovařovicem. Kniha také zkoumá Janáčkovo přátelství s Maxem Brodem a jeho snahy o mezinárodní uznání opery a celého jeho díla. Čtenáři se seznámí s významnými inscenacemi z Janáčkova života a jeho finančními výnosy z vydání a uvádění opery. Kniha je doplněna množstvím dokumentů a fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Na čem si pochutnával nejhranější český operní skladatel? Dočtete se v kuchařce Marie Stejskalové, hospodyně u Janáčků. Marie Stejskalová (1873–1968) pracovala jako hospodyně u Janáčků více než čtyřicet let. V Archivu Leoše Janáčka Moravského zemského muzea se dochoval její sešit kuchařských receptů, většinou na různé dezerty a sladké pokrmy. To by samo o sobě nebyla až taková zajímavost, kdyby si všímavá Mářa, jak ji manželé Janáčkovi nazývali, mezi recepty nezapisovala také poznámky vztahující se k životu a dílu domácího pána, které nazvala Kronika našeho života. Součástí kuchařky jsou tak mnohdy jedinečné informace ke genezi některých Janáčkových děl či stručné popisy určitých událostí z pohledu hospodyně Máři, ale též Janáčkovy manželky Zdenky, které byla Mářa vždy oddanou oporou. Publikace obsahuje četné editorské poznámky k jednotlivým osobnostem a zaznamenaným situacím a dále ilustrace výjevů ze života Janáčkovy rodiny, jak je dle Mářiných vzpomínek ztvárnila výtvarnice Vendula Chalánková. Sešit receptů Marie Stejskalové je uložen ve sbírkách Archivu Leoše Janáčka Moravského zemského muzea, který je součástí registru Paměť světa UNESCO.

Publikace, vycházející v roce nedožitých devadesátin významného výtvarného umělce Dalibora Chatrného, přináší nové pohledy na jeho tvorbu. Poprvé jsou souborně uveřejněny umělcovy vlastní texty, které odhalují východiska a vývoj jeho tvůrčích postojů a výtvarných postupů. Kniha, obsahující téměř dva tisíce reprodukcí, je strukturována jako příběh, který odkrývá podstatu Chatrného díla. Výběr z celoživotního díla je rozdělen do dvaadvaceti tematických oddílů, které pomáhají pochopit různé typy výtvarného vyjádření a osobního experimentování. Vedle reprodukcí obrazů, kreseb a prostorových objektů zde čtenář najde také textové záznamy a kresebné studie, což umožňuje sledovat celý proces umělcovy tvorby. Doprovodnou teoretickou studii napsal historik umění PhDr. Jiří Machalický, jehož text navazuje na tematické členění oddílů, které uspořádal PhDr. Jiří Zahrádka, PhD, spolu s umělcovou dcerou Danou Chatrnou. Tato komplexní a originální prezentace významné osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století přináší cenný materiál pro teoretiky umění a přibližuje tohoto zajímavého umělce veřejnosti, což z ní činí důležitý zdroj pro knihovny uměleckých škol, galerií a milovníky umění.

Kniha ve tvaru leporela provede dětské čtenáře světem slavné opery Leoše Janáčka Příhody lišky Bystroušky. Děti seznámí s mazanou liškou Bystrouškou, s obyvateli lesa i lidskými figurkami z okolí Brna. Výtvarně knížečka vychází především z půvabných kostýmních a scénických návrhů Eduarda Miléna, které vznikly pro první nastudování opery v brněnském Národním divadle v roce 1924.

Kniha se zaměřuje na vzájemný vztah jednoho z nejpozoruhodnějších světových skladatelů 20. století Leoše Janáčka a Národního divadla v Brně, nejvýznamnější divadelní instituce na Moravě. Vztah to byl letitý, vrstevnatý a komplikovaný. Janáček jako člen Družstva českého Národního divadla v Brně stanul od počátků v jeho organizační struktuře, a jak je zřejmé z citace v názvu publikace, pokoušel se zde uplatňovat svou představu o fungování kulturní instituce. Kniha dále podrobně zpracovává problematiku uvádění Janáčkova díla na brněnském jevišti za umělcova života, popisuje Janáčka jako návštěvníka divadelních produkcí a dotkne se i posledního rozloučení se skladatelem ve foyeru Městského divadla 15. srpna 1928. Mimo jiné jsou zde připomenuty také dávno zapomenuté kauzy spojené s výstavbou nového českého divadla, ustanovení nového divadelního ansámblu a předání německého Městského divadla českému souboru po převratu v roce 1918.

Tato výpravná publikace, vytvořená renomovanými badateli Svatavou Přibáňovou a Jiřím Zahrádkou, přináší soubor všech známých fotografií Leoše Janáčka a snímků jeho rodiny. Dvojjazyčná česko-anglická koncepce je výhodná v kontextu globálního zájmu o Janáčka. Úvodní studie osvětlují okolnosti vzniku fotografií a historii ikonografické sbírky Janáčkova archivu, přičemž zachovávají stručnost a přehlednost. Publikace obsahuje 243 snímků rozdělených do třinácti oddílů. První oddíl se zaměřuje na Janáčkovy portréty z let 1874 až 1928, dokumentující proměnu skladatelovy podoby. Následující kapitoly ukazují Janáčka v různých lokalitách, jako je Brno, Hukvaldy, Lašsko, Valašsko, Slovensko a při zahraničních návštěvách. Mnohé fotografie zachycují Janáčka s významnými osobnostmi, jako jsou Alfons Mucha a Jan Masaryk. Dvanáctá kapitola se věnuje jeho rodině a závěrečná část dokumentuje Janáčkovu poslední cestu a obsahuje unikátní rentgenový snímek jeho ruky. Kvalitní reprodukce fotografií jsou doplněny podrobnými informacemi o původu snímků. Editoři se museli věnovat náročnému pátrání po autorech fotografií, mezi nimiž jsou jak významné fotografické podniky, tak i soukromí majitelé. Publikace osloví nejen milovníky Janáčka, ale i zájemce o historii fotografie.

Opera o třech dějstvích uvedená v premiéře 6. 11. 2008 v Janáčkově divadle.