W. G. Sebald Knihy

Rozprávač sa začiatkom deväťdesiatych rokov dvadsiateho storočia vydáva na putovanie po pobreží východného Anglicka. Nezvyčajne vnímavý a rozhľadený, ale aj pochybujúci chodec trpezlivo kráča a pozoruje okolie. Jeho cesta sa rozvíja na nezabudnuteľnú koláž príbehov, spomienok a asociácií. Postupne sa pred nami rozvíjajú vlákna úvah o ľudskej pominuteľnosti, zániku a minulosti, ktorá naďalej výrazne ovplyvňuje súčasnosť. Melancholický, strhujúci obraz sveta upúta šírkou autorovej obrazotvornosti aj tragickým vnímaním vlastného osudu i celej spoločnosti. Riedko osídlenou oblasťou východného pobrežia Anglicka kráča muž. Krajina a dediny pôsobia opustené, nachádza v nich len ozveny veľkých dejín a znamenia hroziacej pohromy. Na každom kroku naráža na odlesky zašlej slávy aj hanby a počúva podivuhodné príbehy. Navštevuje spustnuté vidiecke zámky a rozpráva sa so svojráznymi, excentrickými ľuďmi. Pozorne a citlivo vníma premeny krajiny, spomína na dielo Josepha Conrada, na Chateaubriandovu lásku a rozoberá, aký vplyv na európske dejiny mal čínsky hodváb. Odľahlý kút ostrova aj celý svet neodvratne smerujú ku katastrofe. Sebald napísal presným a poetickým jazykom román, cestopis i esej v jednom, originálnu prózu, ktorá sa už zaraďuje do kánonu svetovej literatúry.

Štvoricu silných ľudských príbehov z knihy W. G. Sebalda Vysťahovalci spája nielen téma exilu, zapríčineného turbulentnými dejinnými pohybmi 20. storočia, ale predovšetkým hlboký záujem o ľudskú pamäť a vzťah, ktorý vytvára medzi človekom a miestom. Zároveň sa v nich naplno rozvíja výrazný autorský štýl, balansujúci na pomedzí memoárovej prózy, cestopisu a fotografickej eseje, ktorým si nemecký spisovateľ získal ešte pred svojou tragickou smrťou v roku 2001 pevné miesto v kánone modernej svetovej literatúry.

Prvotina německého spisovatele W. G. Sebalda (1944–2001) z roku 1988 se stala výchozím bodem tvorby tohoto později po celém světě uznávaného autora. Soubor tří delších textů, jenž nese podtitul Elementární báseň, líčí poetickou formou život a dílo tří různých mužů z různých epoch, Matthiase Grünewalda, mistra Isenheimského oltáře, přírodovědce Georga Wilhelma Stellera z Beringovy expedice na Aljašku, a samotného autora. Jde o další úchvatnou Sebaldovu prózu plnou poezie bez metriky a rýmu.

Německý spisovatel W. G. Sebald (1944–2001), přednesl v roce 1997 na univerzitě v Curychu v rámci tradičních přednášek z poetiky své analyticky hluboce propracované teze o překvapivě slabé odezvě v německé poválečné literatuře na zničující spojenecké bombardování německých měst během 2. světové války. Podle jeho slov, doložených historickým materiálem, se u mnoha autorů projevila naprostá neschopnost popsat to, co sami zažili, a uchovat to pro následující generace. Sebald se netajil názorem, že německá literatura zklamala tváří v tvář těmto hrůzám, z nichž povstala poválečná Spolková republika. Kniha je doplněna esejem o pochybném postoji po válce možná neprávem uznávaného spisovatele Alfreda Andersche za vlády nacistů a jeho oportunistickém obratu politického smýšlení po válce.

Keller, Hebel, Mörike und Walser waren Außenseiter, Abseitsstehende und vielleicht auch Gescheiterte. Sebald folgt ihren Spuren, die sie im Leben und in der Literatur hinterlassen haben. Er zeichnet eindringliche Porträts, in denen die Dichter so greifbar werden, als wären sie nur ein wenig entrückte Zeitgenossen. »Sebald schreibt makellose Prosa und ist begabt mit einer fast halluzinatorisch gesteigerten Wahrnehmungsfähigkeit.« Der Spiegel

V devíti studiích zkoumá W. G. Sebald tematický komplex domova a exilu, který je pro rakouskou literaturu 19. a 20. století tak charakteristický. Protože Sebald sám žil v cizině a pohybuje se zde ve známém terénu, odkrývají se jeho citlivému vnímání souvislosti, jejichž aktualitu dokládají v neposlední řadě neustále nově se vynořující otázka po identitě kdysi tak mocného Rakouska i časem se proměňující asimilační historie Židů. V esejích tohoto svazku hraje základní roli ztráta domova u řady rakouských literátů. Přeložil Radovan Charvát.

At moments when reality shows itself to be unstable or uncanny, we experience a form of vertigo. W.G. Sebald explores this theme through four stories and four journeys - the journeys of Stendhal, Kafka, and twice of the unnamed narrator.

TENTH ANNIVERSARY EDITION 'A superb meditation on time, loss and retrieval. A new kind of writing, combining fiction, memoir, travelogue, philosophy and much else besides . . . greatness in literature is still possible' John Banville, Irish Times, Books of the Year In 1939, five-year-old Jacques Austerlitz is sent to England on a Kindertransport and placed with foster parents. This childless couple promptly erase from the boy all knowledge of his identity and he grows up ignorant of his past. Later in life, after a career as an architectural historian, Austerlitz - having avoided all clues that might point to his origin - finds the past returning to haunt him and he is forced to explore what happened fifty years before. 'A work of obvious genius and an extraordinary writer way above most of his contemporaries' Literary Review 'Mesmeric, haunting and heartbreakingly tragic. Simply no other writer is writing or thinking on the same level as Sebald. A profound, alluring masterwork of singular genius' Eileen Battersby, Irish Times 'An extraordinary, mesmeric story and one of the most haunting books of the year' Esther Freud, Observer 'Anyone with a serious interest in fiction should read Sebald' John Lanchester, Daily Telegraph

Olśniewający erudycją zbiór esejów o literaturze. Ostatnia książka W.G. Sebalda, wydana tuż przed jego tragiczną śmiercią. Wielki niemiecki prozaik był przez wiele lat wymieniany wśród kandydatów do Nagrody Nobla.

The first sustained interrogation of travel in Sebald's literary and essayistic work, employing multivalent and new critical perspectives.