Octavio Paz Knihy

Sloboda pod zárukou slova (1935–1957), Salamander (1958–1961), Východný breh (1962–1968).

Um dos livros-chave para a compreensão da experiência poética e da poesia de todas as épocas e matizes, O arco e a lira (1956), de Octavio Paz, Prêmio Nobel de Literatura em 1990, é também um relato a um só tempo rigoroso e apaixonado das possibilidades da linguagem e da imaginação. Paz esmiúça cada aspecto do fazer poético com argumentação original e exemplos de rara erudição, o que resulta num livro inspirado e inspirador, que escapa dos limites acadêmicos e atinge também o leitor não especializado.

Los hijos del limo , el libro más extenso e importante que con posterioridad a El arco y la lira ha dediado el autor a la evolución de la lírica contemporánea desde el romanticismo hasta nuestros días, está constituida por las Charles Eliot Norton Lectures dictadas en el curso 1971-72 en la Universidad de Harvard por Octavio Paz, como anteriormente por T. S. Eliot, e. e. cummings, Igor Stravinsky, Jorge Luis Borges y Jorge Guillén. En palabras del propio autor, el hilo central de la obra es "la doble y antagónica tentación que ha fascinado alternativa y simultáneamente a los poetas modernos: la tentación religiosa y la tentación política, la magia o la revolución. Frente al cristianismo la poesía moderna se presenta como la otra religión; frente a las revoluciones del siglo XIX y del XX, como la voz de la revolución original. Una doble heterodoxia, una doble tensión que está presente lo mismo en el romántico William Blake que en el simbolista Yeats o el vanguardista Pound; lo mismo en Baudelaire que en Breton, en Pessoa que en Vallejo".

Výbor z veršů mexického básníka v překladu Vladimíra Mikeše.

Výjimečný text, který na pozadí života výjimečné ženy obsáhne dějinnost barokního Mexika, jeho předkřesťanské, křesťanské či hermetické kořeny a stejně tak pohled na starý kontinent, pohled přes mohutný okeán, pohled až dráždivě vzrušující protože chytrý, krásný a jiný.

Octavio Paz (1914 – 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly revidovaný výber zo svojho básnického diela Každodenný oheň (El fuego de cada día), ktorý sa stal aj hlavným zdrojom tohto prekladového výberu. Ján Zambor v ňom venuje osobitnú pozornosť autorovej tvorbe sedemdesiatych a osemdesiatych rokov a komplementarizuje tak slovenský prekladový obraz jeho poézie.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Soubor veršů dnes nejvýznamnějšího mexického básníka, esejisty a kritika, jenž – říká překladatel a znalec jeho života a tvorby – „celým svým pojetím básnické tvorby nejcílevědoměji pracuje pro zítřek skutečné světové literatury, takové která bude do nejjemnějších nervů prosycena vědomím jednoty a sounáležitosti všech národů světa“. Výbor obsahuje též báseň Sluneční kámen, jednu z největších básnických skladeb vytvořených po druhé světové válce.

Examines the Pre-Columbian, Colonial, Nineteenth Century, and Twentieth Century periods of Mexican art and artifacts

A Tree Within  ( Arbol Adentro ), the first collection of new poems by the great Mexican author Octavio Paz since his  Return  ( Vuelta ) of 1975, was originally published as the final section of  The Collected Poems of Octavio Paz, 1957-1987 . Among these later poems is a series of works dedicated to such artists as Miró, Balthus, Duchamp, Rauschenberg, Tapies, Alechinsky, Monet, and Matta, as well as a number of epigrammatic and Chinese-like lyrics. Two remarkable long poems ––”I Speak of the City,” a Whitmanesque apocalyptic evocation of the contemporary urban nightmare, and “Letter of Testimony,” a meditation on love and death––are emblematic of the mature poet in a prophetic voice.