Octavio Paz Knihy

Sloboda pod zárukou slova (1935–1957), Salamander (1958–1961), Východný breh (1962–1968).

Výbor z esejů mexického básníka v překladu Vladimíra Mikeše.

Stvořeni z hlíny. Od romantismu po avantgardu (1974) je stěžejní esejistickou knihou Octavia Paze o moderní poezii. Přinesla originální pohled na téma modernity „z druhého břehu“. Mexický básník v ní uvažuje o podvojném vztahu evropské a americké lyriky k moderní éře, k níž poezie patří a od níž se zároveň svou podstatou odlišuje: je v ní napětí mezi vyznáváním nové poetiky, zlomů, revoluce a mezi analogickým viděním světa, které je jádrem metafory, poezie jako dotyku prvotní jednoty, kdy „vesmír hovoří lépe než člověk“. Výchozí je Pazova myšlenka „tradice zlomu“, kdy tradicí se stává sám rozchod básníků s tradicí. Octavio Paz v knize sleduje pulzování evropské a americké poezie od Blakea, Hölderlina, německých a anglických romantiků, přes Whitmana, Baudelaira, francouzské symbolisty a hispanoamerické „modernisty“, po Eliota, Pounda, francouzskou a španělskou avantgardu. Noří se do rytmu jazyků, vydává se do šíře kulturních kontextů. I když je v evropské poezii doma (ostatně žil i v Paříži a přátelil se s Bretonem), nabízí mexický autor odstíněný transatlantický úhel pohledu. Vyvstane v něm různý rytmus literárního vývoje v různých zemích i specifičnost Hispanoameriky oproti Severní Americe.

Výbor z veršů mexického básníka v překladu Vladimíra Mikeše.

Výjimečný text, který na pozadí života výjimečné ženy obsáhne dějinnost barokního Mexika, jeho předkřesťanské, křesťanské či hermetické kořeny a stejně tak pohled na starý kontinent, pohled přes mohutný okeán, pohled až dráždivě vzrušující protože chytrý, krásný a jiný.

Octavio Paz (1914 – 1998), nositeľ Cervantesovej ceny (1981) a Nobelovej ceny za literatúru (1990), je autor impozantného diela, ktoré zahŕňa básne, eseje, jednu divadelnú hru a básnické preklady. Mnohí ho pokladajú za jedného z najvplyvnejších básnikov 20. storočia. Programové úsilie o modernú podobu básne sa u neho spájalo s neustávajúcim inovačným úsilím. Roku 1989 pripravil rozsiahly revidovaný výber zo svojho básnického diela Každodenný oheň (El fuego de cada día), ktorý sa stal aj hlavným zdrojom tohto prekladového výberu. Ján Zambor v ňom venuje osobitnú pozornosť autorovej tvorbe sedemdesiatych a osemdesiatych rokov a komplementarizuje tak slovenský prekladový obraz jeho poézie.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Soubor veršů dnes nejvýznamnějšího mexického básníka, esejisty a kritika, jenž – říká překladatel a znalec jeho života a tvorby – „celým svým pojetím básnické tvorby nejcílevědoměji pracuje pro zítřek skutečné světové literatury, takové která bude do nejjemnějších nervů prosycena vědomím jednoty a sounáležitosti všech národů světa“. Výbor obsahuje též báseň Sluneční kámen, jednu z největších básnických skladeb vytvořených po druhé světové válce.

Nobel laureate Octavio Paz's premier long poem "Sunstone" is now a handsome illustrated paperbook. Presented here in a new translation with the Spanish texts en face, this is the 1957 poem that helped established Paz as a major international figure. Includes beautiful illustrations from an 18th-century treatise on the Mexican calendar.

A Tree Within  ( Arbol Adentro ), the first collection of new poems by the great Mexican author Octavio Paz since his  Return  ( Vuelta ) of 1975, was originally published as the final section of  The Collected Poems of Octavio Paz, 1957-1987 . Among these later poems is a series of works dedicated to such artists as Miró, Balthus, Duchamp, Rauschenberg, Tapies, Alechinsky, Monet, and Matta, as well as a number of epigrammatic and Chinese-like lyrics. Two remarkable long poems ––”I Speak of the City,” a Whitmanesque apocalyptic evocation of the contemporary urban nightmare, and “Letter of Testimony,” a meditation on love and death––are emblematic of the mature poet in a prophetic voice.