Dagmar Stein Poradie kníh

Poviedka v listoch, ktorú napísala Kathrine Kressman Taylor koncom 30. rokov minulého storočia, mala v Spojených štátoch okamžitý a búrlivý ohlas. Patrila k prvým literárnym dielam, čo pred Američanmi odkryli pravú tvár nacistického Nemecka. Korešpondencia hlavných hrdinov, obchodníkov s umením, Martina Schulzeho a Maxa Eisensteina trvá menej ako poldruha roka, od novembra 1932 do marca 1934. Je to len zopár listov a jeden telegram, ale príbeh v nich ukrytý je dramatický, psychologicky presný, ostro pomenúvajúci historickú realitu, obviňujúci. Na malom priestore sa tu dejú veľké, smutné veci.

Málokdo má za sebou tak pestrý život jako překladatelka a tlumočnice Dagmar Steinová. V šestnácti letech odešla v březnu 1939 sama z okupovaného Československa do Velké Británie, kde pět let žila a studovala. Roku 1944 odjela pracovat do Moskvy na československé vyslanectví a posléze se tam stala dopisovatelkou ČTK. Do Prahy se vrátila roku 1946 a prošla několik zaměstnání. V letech 1952–1968 působila ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (později Odeonu) jako vedoucí redakce románských literatur. Od roku 1970 se již naplno věnovala překladu a tlumočení, navštívila nespočet zemí po celém světě.

Nejúspěšnějším Crébillonův román je "Blouznění srdce a rozumu" (1736-1738). Sedmnáctiletý šlechtic Melcour v něm vypráví o svém vstupu do společnosti, o tápáních a nejistotách, které přitom prožívá. Touží poznat cit lásky v ryzí podobě, ale místo s citovostí se Melcour setkává jen s citovým chladem a hrou, místo s láskou s vypočítavostí, ješitností a cynismem. Crébillon tak nepřímo soudí svou společnost jako svět bez budoucnosti . který si svou zahálčivostí a rozkošnictvím připravuje vlastní zkázu. Náznakem pravé lásky, jež pro hrdinu zůstává neproniknutelným citem, je krásná Hortense, tvořící se svou neznámou společnicí dvojici jako vystřiženou z rokokové rytiny Watteauovy a v protikladu k Meilcourovu poblouznění citovým zmatkům obestřená melancholickou moudrostí a vyvážeností citu a rozumu.

Vzpomínání pro syna Honzu. „Budeme spolu vzpomínat,“ tak uvozuje Dagmar Steinová knihu svých memoárů na období let 1922 až 1959. „Vzpomínání, to jsou vlastně svého druhu kapitoly, které na sebe ani nemusejí přesně časově navazovat. Paměť je věc ošidná, dokáže nejen vymazat nebo třebas jen zakrýt všelijaké zážitky či zkušenosti, ale ráda přebíhá od jednoho tématu k druhému, z doby zcela nedávné do vzdálené minulosti a naopak.“ V duchu řečeného přistoupila Dagmar Steinová k psaní svých vzpomínek, někdy detailních, někdy strohých, s množstvím odboček při popisu lidí, které potkala, či scén, které se jí vryly do paměti. Čtenáře nepřesvědčuje, ani je se je nesnaží svým psaním okouzlit. Je přímá a zároveň sdělná. S ohledem na pestré životní osudy čeká na čtenáře čtivo poutavé, leckdy napínavé - a upřímné.

Příručka přináší podrobné návody na pěstování hub - žampionů, hlívy, houževnatce, penízovky, lanýžů ad. Stručně seznamuje s historií pěstování hub a léčivými účinky některých druhů. Představuje nejvhodnější houby pro domácí pěstování, u každého druhu jsou uvedeny vlastnosti, postup a metody pěstování, sklizeň. Podrobně se věnuje jednotlivým postupům pěstování (na slámě, v plastových nádobách, na dřevě, ve volné půdě ad.). Text je doplněn přehlednými tabulkami. V závěru knihy jsou uvedeny zásady správné úpravy hub, čištění, sušení, zmrazování a několik kuchařských receptů.

Die besten Pilze zum Selberziehen – von Austernpilz und Braunkappe bis zu Shiitake und Champignon, verschiedene Kultivierungsmethoden, Ernte und Verwertung, Rezepte, getrocknete Pilze in der Küche.

Constance Keating has lived a life of exile alienated from her family and from Ireland. Now she has returned home to die. While that process takes place she replays the fragments of her past. And, as the Christmas tree awaits its day, so she also waits, hoping that the outcome will be on her terms.

Malá biblia jednoduchej pravdy bez moralizovania obsiahnutá v každom ľudskom živote. Originálna umelecká ručná knihárska práca.

Svazek přináší dvě Sartrova stěžejní prozaická díla – povídkový soubor Zeď (1939) a román Nevolnost (1938). Zeď vyšla rok po proslulém románu Nevolnost a obě díla pak vyústila na poli filosofickém spisem Bytí a nicota, který založil autorovu slávu jako ateistického existencialisty, ovlivněného filosofií Martina Heideggera.