Marcel Proust Knihy

V tomto diele Proust z područia faktov oslobodil prchavé dojmy a obrazy, ťažko postihnuteľné záchvevy, zachytil najnepatrnejšie odtienky citov a pocitov. Poetické prvky sa tu snúbia s humorom a krutou iróniou. Zmyslom diela je hľadanie pravdy o živote prostredníctvom znovuprežívania minulosti a jej zachytenie v tvorivom akte. Kľúč k tomuto putovaniu po pamäti možno objaviť vo zväzku uzatvárajúcom cyklickú kompozíciu a príznačne nazvanom Čas znovu nájdený: stratený čas si možno opäť sprítomniť v prúde vedomia prebudeného spomienkou a pred zabudnutím ho zachrániť umeleckým dielom.

Žáner eseje tvorí významnú súčasť životného diela Marcela Prousta (1871-1922), ktorý sa už od mladosti venoval písaniu glos, článkov, kroník a esejí. Tieto texty sa zaoberajú výstavami, koncertmi, literárnymi dielami a otázkami umeleckej tvorby, pričom približujú aj aristokratické salóny a spoločenské udalosti. Proust začal prispievať do revue Le Banquet a La Revue blanche, neskôr do La Chronique des arts et de la curiosité, Le Gaulois a Les Lettres. Jeho noticky sa pravidelne objavovali v Le Figaro a neskôr v La Nouvelle Revue française. Počas svojho života vydal jedinú zbierku esejistických útvarov, Pastiše a rozmanitosti (1919), ktorá obsahuje kolekciu pastišov a rôznych esejí, vrátane pozoruhodných Dní čítania. Po jeho smrti vyšli Kroniky (1927) a nedokončená esej Proti Sainte-Beuvovi (1954). Súbor tridsiatich esejí a článkov preložil Boris Mihalkovič z francúzskeho vydania Marcel Proust: Contre Sainte-Beuve précédé de Pastiches et mélanges et suivi de Essais et articles. Tento výber sa zameriava na Proustove estetické záujmy (literatúra, hudba, výtvarné umenie, portréty, nekrológy, recenzie) a zachytáva jeho literárny vývoj od začiatkov po neskoré povojnové texty, chronologicky usporiadané ako vo francúzskom origináli.

Ako píše Anton Vantuch v závere knihy: „Rozkoše a dni by sme ľahko mohli zoradiť (podľa jednotlivých krátkych próz, ktoré kniha obsahuje) podľa poklesu naivity a očarenia, podľa intenzity vrastania úľaku a bolesti do jeho vnútorného sveta. Je to poučná ‚mladosť génia‘, ktorá sa nám zachovala vo veľmi čistej podobe a pomáha pochopiť logiku Hľadania strateného času, ktoré patrí k najvýznamnejším literárnym dobrodružstvám pobalzacovských čias.“

Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův románse odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.

Závěrečný díl románové řady zastihuje zestárlého vypravěče, který pozoruje a konstatuje proměny, kterých společnost za jeho života doznala - pád staré aristokracie, vzestup dříve opovrhované zbohatlické kasty a také pohled na 1. světovou válku, tuto definitivní tečku za starými časy. Druhým těžištěm závěrečné části jsou úvahy nad literární poetikou i smyslem a důležitostí umělecké tvorby, která jediná může znovu nalézt čas, ztracený v malicherných peripetiích skutečného života.

Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův románse odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.

Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův románse odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.

V Sodomě a Gomoře Proust odkrývá skryté stránky povahy a života jedné ze svých nejpřízračnějších postav –⁠ barona Charluse. Znovu sledujeme vypravěčův život v přímořském Balbecu, jeho rozporuplnou lásku k Albertině a jeho úspěchy v salónech okolních záměčků.

Druhý díl, poctěný r. 1919 Goncourtovou cenou, se odehrává z větší části v normandských mořských lázních. Autor opět uvádí na scénu zámožného Pařížana a další postavy a podává mj. analýzu rozdílu mezi spisovatelem-člověkem a jeho dílem, analýzu lidských a rodinných vztahů, pohled na chováni měšťáka a šlechtice a detailní rozbor rodící se lásky mezi mužem a ženou.