Tento francúzsky prozaik je považovaný za jedného z najväčších autorov 20. storočia. Jeho rozsiahle dielo, písané prevažne technikou prúdu vedomia, je považované za vrcholné dielo modernej literatury. Vo svojich dielach často skúmal témy pamäti, času a spoločenských vrstiev. Jeho jedinečný štýl a hĺbka vhľadu do ľudskej psychiky robia jeho dielo nezabudnuteľným.
V tomto diele Proust z područia faktov oslobodil prchavé dojmy a obrazy, ťažko postihnuteľné záchvevy, zachytil najnepatrnejšie odtienky citov a pocitov. Poetické prvky sa tu snúbia s humorom a krutou iróniou.
Zmyslom diela je hľadanie pravdy o živote prostredníctvom znovuprežívania minulosti a jej zachytenie v tvorivom akte. Kľúč k tomuto putovaniu po pamäti možno objaviť vo zväzku uzatvárajúcom cyklickú kompozíciu a príznačne nazvanom Čas znovu nájdený: stratený čas si možno opäť sprítomniť v prúde vedomia prebudeného spomienkou a pred zabudnutím ho zachrániť umeleckým dielom.
Žáner eseje tvorí významnú súčasť životného diela Marcela Prousta (1871-1922). Proust sa už od svojej mladosti venoval písaniu rôznych glos, článkov, kroník i esejí, v ktorých sa vyjadroval k výstavám, koncertom, literárnym dielam, otázkam umeleckej tvorby, ale aj svojskými reportážami čitateľom približoval rôzne aristokratické salóny, spoločenské udalosti apod.
Spočiatku prispieval do revue Le Banquet a La Revue blanche, neskôr v La Chronique des arts et de la curiosité, Le Gaulois, Les Lettres. Pravidelne sa jeho noticky objavovali v Le Figaro a neskôr v La Nouvelle Revue française. Počas svojho života vydal tlačou jedinú zbierku esejistických útvarov, a to Pastiše a rozmanitosti (Pastiches et les Mélanges, 1919), v ktorej
zhromaždil svoju kolekciu pastišov – ponášok na štýl viacerých významných francúzskych spisovateľov a rôznych esejí, z ktorých uveďme aspoň pozoruhodné Dni čítania. Posmrtne vyšli Kroniky (Chroniques, 1927) a väčšia esej Proti Sainte-Beuvovi (Contre Sainte-Beuve, 1954), ktorá zostala nedokončená.
Súbor tridsiatich esejí a článkov Marcela Prousta Boris Mihalkovič prekladal z francúzskeho vydania Marcel Proust: Contre Sainte-Beuve précédé de Pastiches et mélanges et suivi de Essais et articles. Ide o výber výhradne z časti Essais et articles, koncipovaný tak, aby obsiahol, pokiaľ možno, všetky zložky Proustovho estetického záujmu (literatúra, hudba, výtvarné umenie, portréty, nekrológ, recenzia apod.) od obdobia jeho literárnych začiatkov až po jeho neskoré, povojnové texty, všetko v chronologickom slede ako vo francúzskom origináli.
Ako píše Anton Vantuch v závere knihy: „Rozkoše a dni by sme ľahko mohli zoradiť (podľa jednotlivých krátkych próz, ktoré kniha obsahuje) podľa poklesu naivity a očarenia, podľa intenzity vrastania úľaku a bolesti do jeho vnútorného sveta. Je to poučná ‚mladosť génia‘, ktorá sa nám zachovala vo veľmi čistej podobe a pomáha pochopiť logiku Hľadania strateného času, ktoré patrí k najvýznamnejším literárnym dobrodružstvám pobalzacovských čias.“
Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův románse odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.
Nové kompletní vydání stěžejního díla světové literatury. Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův románse odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. století. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější „obraz mravů“ své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. Vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.
V Sodomě a Gomoře Proust odkrývá skryté stránky povahy a života jedné ze svých nejpřízračnějších postav – barona Charluse. Znovu sledujeme vypravěčův život v přímořském Balbecu, jeho rozporuplnou lásku k Albertině a jeho úspěchy v salónech okolních záměčků.
Druhý díl, poctěný r. 1919 Goncourtovou cenou, se odehrává z větší části v normandských mořských lázních. Autor opět uvádí na scénu zámožného Pařížana a další postavy a podává mj. analýzu rozdílu mezi spisovatelem-člověkem a jeho dílem, analýzu lidských a rodinných vztahů, pohled na chováni měšťáka a šlechtice a detailní rozbor rodící se lásky mezi mužem a ženou.
Díly: Svět Swannových (388 stran), Ve stínu kvetoucích dívek (480 stran), Svět Guermantových (600 stran), Sodoma a Gomora (528 stran), Uvězněná (412 stran), Uprchlá (288 stran), Čas znovu nalezený (424 stran)
Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův román se odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější "obraz mravů" své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" románu tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí.
"Osud Proustova Hledání je současně záviděníhodný i nezáviděníhodný. Záviděníhodný proto, že Proustovi se skutečně podařilo splnit to, co si ve svém velkém románovém cyklu předsevzal: napsat dílo, kterým dosáhne nesmrtelnosti nejen v tom smyslu, že bude za nesmrtelné formálně uznáno (tedy že se stane součástí kánonu), ale především v tom smyslu, že málokterý román vede tak bohatý "posmrtný" život jako právě Hledání ztraceného času. Interpretací a analýz, které mu byly věnovány, je bezpočet. Celá řada filosofů, literárních teoretiků i estetiků se k Proustovi nepřestává vracet a konfrontovat se s ním. Proust je pro mnoho z nich nejen předmětem zájmu, ale skutečné fascinace: těchto sedm svazků čtenáři poskytuje nekonečné množství podnětů jak ke čtenářskému potěšení, tak k přemýšlení, neboť Proust není jen spisovatel, ale i výjimečný filosof, estetik i sociolog. Jeho dílo je natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že zůstává - a navždy zůstane - pro čtenáře tajemstvím: můžeme je číst opakovaně, ale nikdy mu nelze být beze zbytku práv a proniknout do jeho vnitřní architektoniky natolik, abychom mohli říci, že nám nic nového už nemůže dát." Josef Fulka (z Doslovu k českému vydání).
Autory překladu, jenž původně vycházel postupně v letech 1979 až 1988 a z něhož vychází i vydání současné, jsou Prokop Voskovec (díly I a II) a Jiří Pechar (díly III až VII). Jestliže Pecharův překlad v našem vydání nedoznal žádných změn, překlad Voskovcův (zejména díl Ve stínu kvetoucích dívek), jemuž úmrtí nedovolilo dílo dokončit, si vyžádal nezbytnou revizi. Nové vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.
