Petr Rezek Poradie kníh

Deset přednášek k filozofii opery. Opera je specifická forma komunikace nesloužící ke sdělování. Její charakter zmocňovací vyložen metaforou chapadel. Takovému uchopení nahrává již uspořádání amfiteátru a posléze operních domů. Řada konkrétních rozborů zkoumá chapadlovitost z různých stránek, z nichž výchozí je konfrontace v setkání s nadlidskými silami, s nimiž opera ve svých různých variantách neztrácí kontakt.

Kniha o nejvýznamnější české architektkce posledního půlstoletí vychází u příležitosti výstavy, kterou k devadesátinám Aleny Šrámkové uspořádalo Muzeum Kampa ve spolupráci s Národní galerií Praha. Architekt, filozof a čtyři historičky a historici moderní architektury v knize postihují osobnost a dílo Aleny Šrámkové z různých úhlů pohledu.

Sedmý svazek Spisů Petra Rezka zkoumá tělesné východisko architektonické zkušenosti a architektonického myšlení. Protoarchitektura se shoduje s Malevičovou architektonikou – obě discipliny hledají předpoklady architektury, ovšem odlišují se od ní mírou metafyzických východisek. Protoarchitektura vychází ze situace studu, elementárního pořádku, uklízení, tedy ze základních pocitů a aktivit, jako jsou objímání, posunutí či šimrání. Opírá se o analýzy Wölfflinovy, Semperovy a Schmarsowovy. Výsledky zkoumání aplikuje na několik příkladů současného umění a archtiektury (Rachel Whiteread, Jiří Kovanda, Zdeněk Fránek, Frank Gehry, Peter Eisenman, Sol LeWitt).

Proklouznutí jako zdánlivou úlevu lze, jak kniha dovozuje z názorů Alberta Giacomettiho, realizovat jako vstup do iluze iluze. Podaná teorie soklu jednak zahrnuje kritiku vizuální komunikace a jednak nabízí výklad „virtuální reality“ jako říše smrti. To vše dovozeno rozborem konkrétních příkladů.

Sebrané časopisecké studie, publikované po Listopadu, objasňují nově vzniklou intelektuální situaci v oblasti filozofie jako fragilní.

Kultovní kniha vydaná před třiceti lety Jazzovou sekcí konfrontuje umění šedesátých a sedmdesátých let s uměním klasickým. Rozbory řady děl body-artu, minimalismu a umění konceptuálního osvětlují kořeny současné situace umění.

Sedmý svazek Spisů Petra Rezka zkoumá tělesné východisko architektonické zkušenosti a architektonického myšlení. Protoarchitektura se shoduje s Malevičovou architektonikou – obě discipliny hledají předpoklady architektury, ovšem odlišují se od ní mírou metafyzických východisek. Protoarchitektura vychází ze situace studu, elementárníhopořádku, uklízení, tedy ze základních pocitů a aktivit, jako jsou objímání, posunutí či šimrání. Opírá se o analýzy Wölfflinovy, Semperovy a Schmarsowovy. Výsledky zkoumání aplikuje na několik příkladů současného umění a archtiektury (Rachel Whiteread, Jiří Kovanda, Zdeněk Fránek, Frank Gehry, Peter Eisenman, Sol LeWitt).

Přednášky přednesené v roce 1986 na MFF UK. Husserlovo rané dílo je tu podáno jednak jako pokus vymanit se z polovzdělanosti jakožto nekonečného řetězce "odkazu k odkazu" a jednak jako teorie objektivujících aktů, která je výrazem touhy po blízkosti k věcem nezastřeným teoriemi a odvozenými výklady. Tento obrat k "věcem samotným" se odehrál jako kritika psychologismu a jako objev "ohledu" zakládajícího idealitu.

Texty a přednášky z let 1971-1977. K problému psychologické přítomnosti; Myšlení a blud; Fenomenologie sexuality; Co je to normalita?....o těchto a několika dalších problémech psychologie přemýšlí filosof Petr Rezek.