Básnik, prozaik a kritik Raymond Queneau je známy svojimi premyslenými dielami, ktoré pôsobia dojmom spontánnosti. Jeho texty sú vedomými produktmi autorovej mysle, pamäte a zámernosti, na rozdiel od snáh surrealistov o spontánny výraz z podvedomia. Queneau venoval mimoriadnu pozornosť detailom, dokonca aj štruktúre svojich diel, čo ukazuje jeho precízny prístup k písaniu. Jeho literárna tvorba je starostlivo skonštruovaná a zámerná.
Paríž po druhej svetovej vojne. Zaziena mama má nového „pardála“ a tak posiela dcéru na pár dní k strýčkovi. Zazie sa chce povoziť metrom. Lenže je štrajk a podzemka nejazdí. Náhradný program je skutočne bohatý. Kultová kniha v kultovom preklade Blahoslava Hečka. Ohňostroj jazykovej nápaditosti plnej neologizmov.
Kniha patrí k najvtipnejším francúzskym prózam vôbec – portrét prostorekého vidieckeho dievčatka Zazi, ktorá sa vypraví do Paríža za svojím strýkom Gabrielom, tanečníkom v bare, baví už celé generácie čitateľov. Autor v knihe rozpútava ohňostroj vtipu, komických situácií, bizarností a nesmiernej jazykovej vynaliezavosti.
Druhé, přepracované vydání románu francouzského prozaika, který česky vyšel roku 1967 pod názvem Svatý Bimbas. Ve fiktivním městě, mezi jehož zvláštnosti patří jednak to, že tam nikdy neprší, jednak každoroční velký svátek svatého Dyndy, jehož hlavním hřebem je rozbíjení vzácného porcelánu, vyvrcholí vzpoura synů proti otci – vládci rodiny i města. Pod fantaskní komikou děje skryl mistr černého humoru ozvěnu freudovského otcovského komplexu i prosťáčkovsky vyjádřené pocity existenciální úzkosti.
Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.
On a crowded bus at midday, the narrator observes one man accusing another of jostling him deliberately. When a seat is vacated, the first man takes it. Later, in another part of town, the man is spotted again, while being advised by a friend to have another button sewn onto his overcoat. Exercises in Style retells this apparently unremarkable tale ninety-nine times, employing a variety of styles, ranging from sonnet to cockney to mathematical formula. Too funny to be merely a pedantic thesis, this virtuoso set of themes and variations is a linguistic rust-remover, a guide to literary forms and a demonstration of imagery and inventiveness.
Poslední dny jsou autobiografickým románem Raymonda Queneaua, v níž líčí studentský život v Paříži 20. let. Vincent Tuquedenne se snaží věnovat jak milované četbě, tak poněkud sterilnímu studiu, protože doufá, že se v knihách dozví, jak se vymanit z maloměšťáckého prostředí, v němž žije a jež ho svírá. Vincent a jeho generace se nacházejí v protikladu ke starší generaci učitelů v důchodu a drobných podvodníčků. Obě generace jsou vystaveny hloubavému zraku Alfreda, číšníka v kavárně U měchu, jehož neomylná astrologická metoda předpovídání budoucnosti se de facto vysmívá vědeckému přístupu k životu, na nějž se většina lidi bláhově spoléhá. Podobně i Queneauův literární svět funguje podle svých vlastních zákonů, přičemž se v něm prolíná úzkostlivě pečlivé cizelování uměleckých aspektů s nezastíraně láskyplnou evokací života, jak vypadal v již nenávratné minulosti.
«Depuis qu'elle avait vu un homme écrasé, vers les cinq heures de l'après-midi, devant la gare du Nord, Mme Cloche était enchantée. Naturellement elle disait qu'elle n'avait jamais vu une chose plus horrible que ça ; et il devait en être ainsi, car le pauvre Potice avait été soigneusement laminé par un autobus. Par une série de hasards soigneusement préparés, elle se trouva assise, vers la même heure, en face du même endroit, à la terrasse d'un café qu'une bienheureuse coïncidence avait justement placé là. Elle commanda-t-une camomille, et patiemment, attendit que la chose se renouvelât.»
Il venticinque settembre milleduecentosessentaquattro, sul far del giorno, il Duca d'Auge salí in cima al torrione del suo castello per considerare un momentino la situazione storica. La trovò poco chiara. Resti del passato alla rinfusa si trascinavano ancora qua e là. Sulle rive del vicino rivo erano accampati un Unno o due; poco distante un Gallo, forse Edueno, immergeva audacemente i piedi nella fresca corrente. Si disegnavano all'orizzonte le sagome sfatte di qualche diritto Romano, gran Saraceno, vecchio Franco, ignoto Vandalo. I Normanni bevevan calvadòs... Fantasmagoria linguistica costruita su sfolgoranti giochi di parole, calembours e citazioni erudite, I fiori blu è la piú imprevedibile e pirotecnica opera di Raymond Queneau: «Appena presi a leggere il romanzo - racconta Italo Calvino - pensai subito: "È intraducibile!"... ma il libro cercava di coinvolgermi... mi tirava per il lembo della giacca, mi chiedeva di non abbandonarlo alla sua sorte, e nello stesso tempo mi lanciava una sfida».
Text z Queneauovy pozůstalosti, který byl objeven teprve nedávno a poprvé byl vydán až v roce 2008. Po Svízeli, Dětech bahna, Zazi v metru, Modrých květech a řadě dalších Queneauových suverénních románových vyprávění se českému čtenáři dostává do ruky ve Francii teprve nedávno vydaná raná hříčka Oblý a Pelech (Hazard et Fissile). Text, který zřejmě pochází z konce dvacátých let a výrazně jej ovlivnila autorova surrealistická zkušenost a četba Fantomase, se na první pohled značne liší od autorových ostatních próz. České vydání je jedním z prvních mezinárodních vydání vůbec.
