Táto autorka priniesla do španielskej literatúry po občianskej vojne silný ženský hlas, silne erotizovaný. Jej diela, charakteristické zložitou a viacvrstevnou prózou, využívajú neúnavný prúd vedomia, pripomínajúci Prousta a Woolfovú. Tým, že sa otvorene zaoberala lesbizmom ako prvá v histórii španielskej narácie, jej metafikčný prístup často používal symbolické lesbické postavy na vymedzenie hraníc a možností ženskej sexuálnej autonómie, čím sa stala predvojom v tomto ohľade.
Poetic and erotic, El mismo mar de todos los veranos (The Same Sea As Every Summer) was originally published in Spain in 1978, three years after the death of Franco and in the same year that government censorship was abolished. Now its complex moods and rhythms have been caught in an English translation by Margaret E. W. Jones that has won the Kayden National Translation Award.
I ve druhé části volné trilogie španělské spisovatelky Esther Tusquets, kriticky nejvíce oceňovaného a čtenářsky nejoblíbenějšího autorčina díla stojícího na počátku její spisovatelské kariéry, se setkáváme s postavou Elii. Podobně jako v první části, Stejné moře jako každé léto, také zde reflektuje ve způsobu volného nepřerušovaného, až manického toku myšlenek své dětství a svůj současný život. Krásná, elegantní, duchaplná a finančně zajištěná Elia se v útěku před zoufalou nudou svého prázdného života a před spalujícím létem ve městě zaplete do milostného trojúhelníku se dvěma studenty. S nemotorným Ricardem trpícím mindráky z dětství a zakřiknutou Clarou rozehrávají hru na lásku a nelásku, osahávají si své hranice, aby zjistili, kam až jsou ochotni zajít, vzájemně se využívají a zasvěcují, zrcadlí se v sobě a projektují si do sebe svá přání ve snaze se skrze druhého vyléčit ze svých traumat a pocitů ublíženosti. Je možné něčeho dosáhnout pomocí hry, v partii šachů hraných s ďáblem, anebo je lepší řídit se spíše instinkty, jako opičáci v říji putující jarním pralesem za vůní svých družek? Vyhrají pradávné biologické pudy nebo sofistikovaná hra kdo s koho? A není toto uzamčení mezi pouhými dvěma možnostmi vůbec naše prokletí?
Un intenso y lírico volumen de cuentos -que podría considerarse una novela- unificado por las miradas de una niña-adolescente al mundo de los adultos. Unas miradas que nos proporcionan algunos de los más intensos y exquisitos momentos del erotismo femenino contemporáneo y una ácida visión de la sociedad burguesa catalana de
An elegant survey of over seventy works of art featuring women reading throughout history. What is it about a woman reading that has captivated hundreds of artists over the centuries? Stefan Bollmann's Women Who Read Are Dangerous explores this popular subject in more than seventy artworks—drawings, paintings, photographs, and print—by iconic artists such as Henri Matisse, Edward Hopper, Suzanne Valadon, August Sander, Rembrandt, and many more. As the book’s provocative title indicates, a woman reading was once viewed as radical. In chapters, such as “Intimate Moments” and “The Search for Oneself,” Bollmann profiles how a woman with a book was once seen as idle or suspect and how women have gained autonomy through reading over the years. Bollmann offers intelligent and engaging commentary on each work of art in Women Who Read Are Dangerous, telling us who the subject is, her relationship to the artist, and even what she is reading. With works ranging from a 1333 Annunciation painting of the angel Gabriel speaking to the Virgin Mary, book in hand, to twentieth-century works, such as a stunning photograph of Marilyn Monroe reading Ulysses, this appealing survey provides a veritable slideshow of the many iterations of a woman and her book—a compelling subject to this day. An excellent gift for graduates, teachers, or Mother’s Day, this elegant book should appeal to anyone interested in art, literature, or women’s history.
Announced by the title as a series of private letters, Correspondencia privada constitutes an extended meditation on temporality and on the fragility and intensity of reclaiming, recognizing, and, in the fullness of time and experience, remembering one's past.
Esther Tusquets erkundet die Beziehung dreier Menschen zueinander: Da ist die ironische Erzählerin Elia, der reichen Oberschicht Barcelonas entstammend, zehn Jahre älter als ihre gefügige Freundin Clara, die keinen Mann spüren kann, ohne in Ängste und Verzweiflung zu verfallen, aber eine phantasievolle Mittlerin ist, und der Aufsteiger Ricardo. Für alle drei sind Erotik und Literatur benachbarte Bereiche, wenn nicht gar ein und dasselbe – «eine Illusion, zu fühlen durch das Fühlen eines andern».
Die Universitätsdozentin Ariadna, eine konventionell verheitratete Frau mittleren Alters aus dem Patriziat von Barcelona, in dem Sexualität noch ein Machtmittel ist, zieht sich aus der von ihr verachteten grossbürgerlichen Gesellschaft und aus der Ehe mit ihrem ungeliebten Mann in das alte, unbewohnte Haus ihrer Grossnutter zurück. Die Erfahrung einer für sie neuartigen Liebesbeziehung in der Begegnung mit der Studentin Clara führt einen Umschwung in ihrem von Erstarrung bedrohten Leben herbei. In phantasievoll-poetischer Sprache schildert Ariadna den Zauber des mit Clara erlebten Frühsommers ...
