Tereza Riedlbauchová Knihy

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl. V první kapitole se soustředíme na Zeyerův pobyt v Paříži v roce 1889-1890 s cestami do Bretaně a Pikardie. Vycházíme přitom z jeho korespondence a z literatury o Zdence Braunerové, která Zeyerovi většinu pařížských kontaktů zprostředkovala. Dále se věnujeme francouzským inspiračním zdrojům Zeyerova díla. Podstatná je pro nás otázka, jaký typ a jaká míra ovlivnění francouzskými prameny se v jeho dílech projevuje. Druhá kapitola, periodizovaná na tři období, přináší široký přehled Zeyerových textů ovlivněných francouzskou literaturou. Ve třetí kapitole zkoumáme více do hloubky a podrobně analyzujeme tři díla (Román o věrném přátelství Amise a Amila, Kristina zázračná a Zahrada mariánská). Ukazujeme zde rovněž, jak Zeyer postupně přechází od parnasismu k secesi různého typu. Tento vývoj potvrzují také paralely s francouzským a okrajově též německým a anglickým výtvarným uměním a hudbou.

Třetí sbírka české autorky obsahuje poezii, ve které sehrávají dominantní úlohu smyslové a intimní prožitky. "Biskupov je podivné místo", konstatuje autorka v závěrečné básni a vytyčuje tak tomuto názvu (a tím vlastně celé sbírce) jakýsi snový prostor, v němž převládá erotickáfantazie. "Velká noc" tak pro Riedlbauchovou nepředstavuje pouze pojem z křesťanské terminologie, ale především symbol intimní zkušenosti, vyvěrající jakoby z pradávných pohanských mýtů. Autorku samozřejmě láká spojit základní slova, jakými jsou v tomto případě katolictví a sex, do jednolitého významu: vnitřně však cítí, že tyto výrazy spíše než k vzájemnému pochopení tíhnou k hlubokému a prudkému rozporu, k němuž však často směřuje i samotný vztah mezi mužem a ženou.

Americký básník Stephan Delbos, který poprvé navštívil Prahu v roce 2003, propojuje českou a anglofonní literaturu skrze své životní zkušenosti a dílo. Pro jeho první uvedení do české literatury jsme vybrali dva podstatné básnické texty: "Walking to Břevnov" ze sbírky In Memory of Fire (2017) a "A Child’s Guide to Candor" ze sbírky Small Talk (2021). "Walking to Břevnov" zobrazuje konec milostného vztahu dvou postav, Osamělce a Cizinky, přičemž Praha hraje klíčovou roli. V "Dětském návodu na upřímnost" autor konfrontuje český a americký svět, oslovuje svého syna a reflektuje svou roli otce. V básních se prolínají obavy z aktuálních událostí s obdivem k drobným radostem každodenního života a vzpomínkami na dětství a osudy rodinných příslušníků. Básně přeložily Tereza Riedlbauchová a Radka Thea Otípková.

Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě. Dvojí bytí básnířky mezi Prahou a Paříží se tříští v roztoulanost po světě, milostné napětí mezi ženou a mužem se stává tenzí mezi ženou a jejími mužskými protějšky, které ji provázejí na horizontále cest a na vertikále chlapec – zralý muž – stařec, její dualita vnitřní se rozpadá na mnoho částí. První oddíl V zrcadle černá labuť zahrnuje básně temné a úzkostné, reflektující zejména samotu (ztráta pražského domova na Loretě, osamělost cizince ve velkoměstě, nemožnost sdílení života a tvůrčího zápasu). Druhý oddíl Bílá labuť představuje básně prosvětlené francouzskou krajinou či městy a zejména milostnou láskou a vášní. Volný i užší diptych vytvářejí básně na sudé a liché stránce, čemuž napomohlo i grafické řešení sbírky.

Projekt Naše Francie zahrnuje vydání vědecké kolektivní monografie, velkou sezónní výstavu v pražském letohrádku Hvězda a doprovodné programy, které oslavují vznik Československé republiky v roce 1918, kdy Francie hrála klíčovou roli. Publikace se zaměřuje na české ilustrátory a překladatele francouzské poezie, vztahující se ke sbírkám Památníku národního písemnictví, včetně literárního archivu, knihovny a uměleckých sbírek. Úvodní text profesora Antoine Marese z pařížské Sorbonny se věnuje česko-francouzským vztahům z historického, politického a kulturního hlediska. Kniha je rozdělena do čtyř hlavních oddílů: první se zabývá francouzskou a českou poezií (Pierre Brunel, Xavier Galmiche, Antoine Mares, Jovanka Šotolová), druhý se zaměřuje na problematiku překladu (Jiří Pelán, Aleš Pohorský, Zuzana Raková a další), třetí oddíl se věnuje ilustracím knižních vydání (Lenka Bydžovská, Anna Pravdová a další) a čtvrtý oddíl přináší svědectví překladatelů (Václav Jamek, Jiří Pelán, Miroslav Topinka). Kniha obsahuje medailony překladatelů a ilustrátorů, bibliografický soupis a bohatý obrazový doprovod, který komplexněji zpracovává toto fascinující téma než výstava.

Debutu Terezy Riedlbauchové Modrá jablka dominuje deštivý podzim. Sbírka je koncipována jako trojdílný přírodní minipříběh: před deštěm (I Očekávání větru), v dešti (II Deštivé úkryty) a po dešti (III Světla v kalužích).

Šestá básnická knížka Terezy Riedlbauchové Inkoustová skvrna Karibiku vznikala v letech 2013–2020 a je z autorčiny dosavadní tvorby nejvíce rozprostřena co do prostoru, času, témat i forem. Je to poezie hojnosti, opojení a okouzlení. Básně nás zavedou na daleké cesty, k mořím a oceánům. Barevnost plodů a květin sálá zejména z prvního oddílu Medúza a mangovník, odehrávajícího se kromě Evropy v Severní a Střední Americe, ve Středomoří či u Rudého moře, přičemž jednotlivá místa se stávají dějištěm mikropříběhů. Prostorem s ním koresponduje třetí oddíl Musím přeplout celý oceán, který tématem nedosažitelné lásky na druhém konci světa navazuje na autorčiny milostné poémy. Převážně do české krajiny jsou situovány sudé oddíly: oddíl Šla hořela je typický svou jednoduchostí a inspirací lidovými písněmi, zatímco závěrečný oddíl Slast přináší smyslné obrazy plné tvarů, vůní a chutí. Vedle motivů vody v mnoha podobách patří k těm častým motivy světla a ticha. Sbírku svými olejomalbami doprovodil básník Pavel Petr.

Výbor z deníků spisovatelky Anny Lauermannové-Mikschové z let1872-1929. Publikované pasáže jsou zaměřeny především na kontakty Anny Lauermannové s významnými osobnostmi kulturní a politické scény. Zachycují tedy hlavně návštěvy a salony v jejím domě i v dalších měšťanských domácnostech, ale často též na setkávání při jiných veřejných příležitostech (hudební a divadelní premiéry, přednášky z různých oborů, procházky po Praze a jejím okolí, ale i po jiných městech nebo v přírodě a na venkově, politické události ad.), okrajově také zachycující autorčin osobní život či zahraniční cesty.

Podobně jako ve Velké biskupovské noci jsou to verše převážně milostné, smyslné, dávající „ochutnat tajemný vnitřní pohyb“, tentokrát v nich ale žena leží spíš už jen „se svým pomíjivým tělem“; zatímco ten v dálce „vyvolává fotky“, ona zapisuje. Historii svého těla, které bylo hněteno a jitřeno, rozdíráno i laskáno, píše dějiny svého břicha, „připravená vydat ti (jeho) tajemství“. Její „muž, Viking, don Vítor“, kouřící, nahý, zahalený do záclony, je totiž – sochař. Sochař, který zároveň s hlínou ve svém suterénním ateliéru formuje a proměňuje její tělo, jež se vposledku „pokryje stržemi a propastmi“. Tereza jako by najednou chtěla být ve svých textech i v životě hravá stejně jako on… Těžko se však ubránit dojmu, že namísto plnokrevně zachycených bezstarostných časů trčí z té „hostiny rozkoše a lásky“ úzké kosti „vykuchaného rybího těla“. Během hry se přízračně „kyčlemi (kostry) prodere bílá labuť“.