Zbyněk Benýšek Poradie kníh

Uznávaný hudební skladatel se vzdává společenského života a odchází do ústraní, avšak nález kufru plného závažných dokumentů mu připomíná nepříjemnou realitu. Novela je dramatickým příběhem s filosoficko-sociálními přesahy, reflektujícím nepříjemná témata současnosti a s exkurzy do minulosti, zejména období kolem listopadu 1989. Autor kriticky zkoumá kontroverzní oblasti, jako jsou exekuce a činnost grantových agentur, jež nabízejí prostor pro korupci. Nejzásadnějším problémem, na nějž se autor snaží upozornit, je ztráta hodnotových měřítek a rozostření hranice mezi pravdou a lží. Text je dramaturgicky zajímavě strukturován, s proměnlivými pasážemi prózy, dopisy a reálnými dokumenty, což posiluje dramatickou linku příběhu. Hlavním tématem jsou problémy současné společnosti. Hlavní postava, hudební skladatel Rudolfek, nachází v samotě moravské jeskyně poznání, že relativizace hodnotových systémů je jedním z největších problémů dneška. Napíše esej o relativizaci hodnot a náhodou objeví kufr s tajnými dokumenty z doby kolem roku 1989. I přes snahu o klid a anonymitu prochází řadou peripetií, které vyvrcholí historizující metaforou.

Román Zbyňka Benýška Loutky boží je čtivou kronikou života generace narozené na začátku padesátých let, zachycující individuální kořeny proměňujícího se společenského zla a působivý milostný příběh. Epická šíře příběhu umožňuje autorovi detailně vykreslit atmosféru moravského města od počátku padesátých let, přes inspirující Prahu konce šedesátých, Balkán a světový festival socialistické mládeže v Sofii, až po temnou tvář normalizační Prahy sedmdesátých let. Próza je rytmizována úryvky dobových písní, které doprovázejí životní příběh hlavního hrdiny Viléma a jeho osudové lásky Ostružinky. Vilém prochází světem rockové a folkové hudby, je inspirován beatnickou poezií a nonkonformním uměleckým prostředím. Román sleduje, jak jsou ideály Vilémovy generace surově napadány a ničeny, přičemž uprostřed příběhu zaznívá, že „revolta usíná“. Autor přesně zachycuje proměny společenského klimatu v naší zemi za více než čtyřicet let. I když román do jisté míry odráží životní příběh autora a postavy mohou odhalit řadu českých umělců jeho generace, je to fabulované a umně vystavěné dílo, v němž autor mistrně pracuje s dobovými symboly a rytmem vyprávění. Epilog dovádí osudy postav až do současnosti.

Sbírka představuje básně formálně vytříbené, svou vážností polemizující s tou částí současného poetického dění, které sází na řečovost a rozvolněnost výpovědi.

Knižní soubor písňových textů představuje vůbec poprvé malíře, grafika, básníka, prozaika a editora exilového časopisu Paternoster Zbyňka Benýška (* 1949) souhrnněji jako písničkáře. Benýškovy osobité texty nejsou určeny jen ke zpívání, jsou skutečnou poezií, která plně obstojí i při pouhém čtení. Benýšek vystupoval s kytarou převážně v 70. letech se svými vrstevníky Vlastimilem Třešňákem, Svatoplukem Karáskem, Jaroslavem J. Neduhou a dalšími, po podpisu Charty 77 až do odchodu do exilu v roce 1982 jen po bytech. Své písně nahrál na sklonku 70. let studiově s Emilem Pospíšilem (spoluhráčem mj. Vladimíra Veita, Petra Lutky a Karla Plíhala), v exilu u Karla Kryla na Svobodné Evropě a nyní ve studiu Vladimíra Merty. Kniha Světlo, paprsek, třpyt přináší jak komplet Benýškových písňových textů, tak vůbec první vydané CD, na němž své písně hraje a zpívá sám autor.

Dvě prózy malíře, básníka a povídkáře vznikly v polovině 70. let a obě pomocí hravé fantaskní imaginace reflektují situaci vrcholné normalizace. Próza Panoptikum ´75 zachycuje atmosféru bombastické Spartakiády jako absurdní režimní představení, novela Drama amarD pak v kulisách maloměsta popisuje milostný příběh jako filmové natáčení, které se štábu vymkne z rukou.

Soubor sedmi povídek Zbyňka Benýška (* 1949) - Farářka, My nejsme vrazi, Večírek u dr. Šimona, Valentýnka, Výzkumný ústav, Pád labutě, Tma - představuje autora knižně poprvé jako pozoruhodného prozaika. Povídky známého básníka, písničkáře a výtvarníka, charakteristické detailním zachycením prostředí, hovorů lidí a nečekanou pointou, ho řadí zejména vedle povídkáře Vlastimila Třešňáka 70. a 80. let, blízký je Benýškovi svými povídkami i Jaroslav Formánek.

Svazek obsahuje výbor z autorových textů z let 1977-1997, které většinou vypovídají o jeho desetiletém pobytu ve vídeňském exilu.

Autor se v knize zamýšlí nad minulostí a současností Evropy a na jejich vzájemné součinnosti v historických souvislostech.