Jan Suk Knihy

Umění je jedno. Tradice všech žánrů je ve svých počátcích propojena. Kreativitě umělců se však postupem času vymezovaly a zužovaly hranice mezi jednotlivými formami. Přesto ale byly přesahy vždy lákavé a využívané právě proto, že umění je jedno a vychází z podstaty potřeby člověka sdělovat vnitřní prožitek. Tato kniha prezentuje ty současné žijící autory, jejichž forma sdělení obsahu je v rovinách vyjádření (tedy v rovině slova i v rovině obrazu) umělecky závažná. Zastoupeni jsou např. M. Coufal, R. Erben,B. Jakubčíková, V. Kokolia, L. Kundera, P. Nikl, V. Ondráček, J. Róna, A. Šimotová, J. Švankmajer, V. Třešňák a další.

Jiří Gold patří mezi nejdůležitější a zároveň nejvíc opomíjené autory české poezie po druhé světové válce. Kniha je průřezem celoživotní tvorbou příslušníka silné hiršalovsko-grögerovské generace domácích experimentálních tvůrců konkretistů, ale také básníka-esejisty, jehož úvahy a filosofická tázání jsou nepřetržitě aktuální. Jiří Gold, pro něhož jsou básně „mezerami v mlčení“ (titul výboru z let 1968–85), zcela volně slučuje nespojitelné: bravurně zvládnutý experiment s výsostnou existenciální lyrikou temné metafyzické ražby. Výbor z básnického díla Jiřího Golda Červi železa, rez hlíny je průřezem jednak jeho oficiálně vydanými básnickými knihami, jednak jeho rukopisnými a časopisecky tištěnými texty. Výbor je rozdělený na třináct částí, řazených chronologicky: nikoli podle roku vydání sbírek, ale podle roků vzniku textů, které jsou do sbírek zařazeny. V prvních dvou autorových sbírkách (Nebe jasně zelené, Minotaurus) nejsou texty datovány, proto je v podtitulku kapitoly uveden rok vydání knihy; v následujících osmi sbírkách texty datovány jsou, proto jsou uvedeny roky jejich vzniku. Závěrečný rozhovor s autorem byl publikován v časopise Weles (2007, r. 12, č. 30–31, s. 14–23) a později přetištěn v knize Alena Blažejovská, Radim Kopáč: Popiš mi tu proměnu: rozhovory s básníky (Pulchra, 2010, s. 80–90).

Soubor textů esejisticko-kritické tvorby Jana Suka z let 1996-2004.

Nová kniha významného českého esejisty, básníka a filosofa Jana Suka má podtitul „život umělců“, ačkoli může být vnímána rovněž jako sága nebo freska slavné umělecké rodiny autorova pradědečka Antonína Dvořáka a především dědečka Josefa Suka (1874–1935). Skladatelův příběh slouží jako východisko k polyfonické úvaze o charakteru umělecké tvorby na pozadí doby, která až na výjimky bývá vůči umění a umělcům spíš nepříznivá, nechápavá nebo dokonce lhostejná. Sukův esejistický text se vyznačuje množstvím literárních, hudebních, výtvarných a filosofických paralel i kontrastů vytvářejících barvitou mozaiku osudu českého skladatele, ale postihujících i obecnou charakteristiku údělu tvůrců v přelomové epoše devatenáctého až jednadvacátého století. Sukův básnivý esej není pouhou uměleckou biografií nebo memoárovou knihou. Souznívá s texty věnovanými fenomenologii umění a esenci tvůrčího procesu, jaké kdysi napsali Gaston Bachelard nebo Antonin Artaud. Podobně jako oni také Jan Suk je kritický vůči dnešní společnosti do značné míry rezignující na duchovní a estetické hodnoty. Přesto v knize o „melancholickém století oblaku“ vyslovuje naději v návrat „orfického“ nebo múzického principu čelícího barbarizaci a medializaci současného světa.

Soubor lyrických reflexí básníka, filosofa a esejisty, pocházejícího z hudební rodiny Antonína Dvořáka a Josefa Suka, nabízí poněkud jinou poetiku než jakou čtenáři znají z jeho předchozích básnických svazků (např. Spojené kameny, nebo z knihy Sukových básní a fotografií Petry Růžičkové Tajná schodiště). Tentokrát se jedná o civilně laděné, verbálně úsporné a razantní texty, přinášející vedle zprávy o současném světě také naději "dohlednosti v mlze".

Výbor z poezie Jana Suka. Básně byly vybrány z větších cyklů, které vznikaly v letech 1970 - 2006.

Eseje Jana Suka vyzařují vašnivé zaujetí pro operu, lásku k hudbě, zvídavost a míru empatie, kterou najdeme v české literatuře s hudební tématikou jen zřídkakdy. Jeho analýzy, obsahové, psychologické, estetické i komparativní, mají přesnost Leksellova gama nože a sondy do "záhudbí" jsou vzrušujicím putováním za operními paradigmaty. Přes jistou literárnost, ba snad svým způsobem básnivost, má kniha pevné odborné základy. Hluboké znalosti jsou patrné z každé kapitoly. Kniha V aréně prachu, stínů a večerů nabízí netradiční, jiný pohled, a možnost pochopit osudovost Carmen, Julietty, Salome, Rusalky, Šárky, vztah Tristana a Isoldy nebo Táni a Oněgina. Eseje Jana Suka, geneticky spjatého staletým svorníkem s génii české hudby, jsou ve své vybroušenosti a stylové čistotě vzacným kořením. Je to opus, který čtenáři pomůže lépe pochopit živý svět opery.

Unikátní projekt spojuje fotografické obrazy výtvarnice a básnířky Petry Růžičkové s funerálně-mysteriózní tematikou a básnickými texty od tří významných českých básníků: Jany Štroblové, Vladimíra Křivánka a Jana Suka. Každý obraz je doplněn třemi básnickými variacemi, což vytváří zajímavou konfrontaci mezi obrazovým a literárním pojetím. Tento projekt nabízí unikátní symbiózu výtvarného a literárního přístupu, reflektující současnou filosofii umění, která podporuje vzájemnou prostupnost různých žánrů. Kniha se zaměřuje na průzkum multikulturního prostoru a na setkání různých tvůrčích poetik, což je v českém i světovém umění méně obvyklé. Projekt byl také realizován jako výstava v roce 2009 v Galerii Břehová, s plánem na její putovní charakter. Publikace byla vydána jako výtvarně-básnický bibliofilský tisk v nákladu 333 ručně číslovaných výtisků.

Další kniha básníka, filosofa a esejisty Jana Suka (1951) je souborem aktuálních textů o krizi hodnot, možném konci západní civilizace a o "čase nad propastí". Navazuje volně na autorovy esejistické svazky Krysy v Hadrianově vile (2004) a V aréně prachu, stínů a večerů (2010), ale liší se od nich výraznou koncentrací na problematiku současného globálního a virtuálně koncipovaného světa. Proč nás existenčně ohrožují úřady a státní aparát, proč žijeme uprostřed technických vymožeností, které se nám vymkly z rukou, proč je domnělým vrcholem současného umění do formaldehydu naložený žralok Damiena Hirsta a proč je na billboardu supermoderní gril nazýván "svatým grálem"? Pronikavé, básnivě laděné, ale rovněž velmi kritické texty hledají odpověď na tyto a jiné složité otázky vztahující se k přítomnosti. Jako záchytné body k vytříbeným esejům připojuje Suk jména filosofů, teologů, literátů, skladatelů, malířů, filmových režisérů, jejichž obraz světa konfrontuje se svým.