Zbigniew Herbert bol poľský básnik, esejista a dramatik, ktorého dielo sa vyznačuje hlbokou morálnou reflexiou. Ako kľúčová postava povojnovej poľskej literatúry je jeho tvorba jedným z najznámejších a najviac prekladaných diel svojho obdobia. Jeho písanie sa často zaoberá témami spravodlivosti, cti a boja proti útlaku, prejavujúc sa v silnom a prenikavom štýle. Herbertovo literárne dielo a jeho vplyv na moderné myslenie z neho robia významnú postavu svetovej literatúry.
Jeden z najväčších poľských a svetových básnikov (1924–1998) napísal okrem monumentálneho básnického diela i voľnú esejistickú trilógiu mapujúcu históriu a kultúru stredomorského civilizačného okruhu a históriu stredovekých templárov. Kompletná trilógia v jednom zväzku predstavuje klasické „povinné čítanie“ pre cestovateľov po zachovaných pamiatkach ľudstva v oblasti Stredomoria.
Reprezentatívny výber z básnického diela Zbigniewa Herberta (1924–1998) sa opiera o osobnú autorskú antológiu, akú tento spisovateľ pripravil ešte pred sklonkom života; sumou poézie prekračuje všetky doterajšie slovenské prezentácie tohto veľkého mysliteľa, básnika, ktorý zanechal nezmazateľnú stopu nielen v modernej poľskej, ale aj svetovej poézii.
Labyrint u moře (2000), třetí kniha esejů polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–1998), se po výpravě k prvním dokladům evropského malířství v jeskyni Lascaux a za italskou renesancí v knize Barbar v zahradě (1962, česky 2010) a za nizozemským barokním malířstvím v knize Zátiší s udidlem (1993, česky 2012) vydává k samým kořenům evropského umění a vzdělanosti, na ostrovní i pevninské Řecko, do Itálie tajemných Etrusků a až na sám konec Římské říše, do Británie.
Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek. Herbertova nezaměnitelná poetika, opřená o klasické vzdělání i výtvarnou citlivost, je dnes už dědictvím 20. století, stále však inspiruje svým nesmlouvavým postojem, nedůvěrou k myriádám obrazů nebo zacházením s emblematickou maskou-postavou pana Cogito.V českých překladech se básnické dílo Zbigniewa Herberta objevilo poprvé už na konci padesátých let především díky Vlastě Dvořáčkové, básníku Miroslavu Holubovi, který se s Herbertem osobně znal, nebo Miroslavu Červenkovi. Naopak eseje se dočkaly vydání až mnohem později. Nový výbor je také osobním pohledem Josefa Mlejnka na Herbertovo dílo – některé básně již česky vyšly a nyní jsou publikovány v novém překladu.
Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to – lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.
Zbigniew Herbert (1924–1998) nepochybně patří mezi velká jména polské poezie druhé poloviny dvacátého století. Dnes, kdy se dílo jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů moderní polské poezie už uzavřelo, přichází Vlasta Dvořáková s rozsáhlým bilančním výborem z básníkovy tvorby. Vedle veršů dávno nedostupných předchozích českých vydání v tomto svazku najdeme také dosud nepublikované básně z pozdějších autorových sbírek až po Epilog bouře z roku 1998. Herbertova maximálně sdělná poezie mravního apelu v nich neúhybně spěje k moudrosti stáří.
Svazek reflexivní a meditativní poezie je složen ze dvou Herbertových sbírek: Pan Cogito (1974) a Zpráva z obleženého města (1983). Autor je básníkem, který do svého díla dokáže promítnout ostré kontrasty mezi západní a východní evropskou civilizací. Tento prostor je definován především rozvojem lidské individuality na jedné straně a šedí a uniformitou na straně druhé. Především je však básník velkým humanistou, který se kriticky vyrovnává s celým současným světem.
Výbor z veršů polského básníka, jenž v nich – vysvětluje autor informativního doslovu – „metaforické bohatství podřizuje přímému, maximálně jasnému a sevřenému, takřka filosofickému odvíjení myšlenky analyzující a integrující“.
This outstanding new translation brings a uniformity of voice to Zbigniew Herbert's entire poetic output, from his first book of poems, String of Light , in 1956, to his final volume, previously unpublished in English, Epilogue Of the Storm . Collected Poems: 1956-1998 , as Joseph Brodsky said of Herbert's SSelected Poems , is "bound for a much longer haul than any of us can anticipate." He continues, "For Zbigniew Herbert's poetry adds to the biography of civilization the sensibility of a man not defeated by the century that has been most thorough, most effective in dehumanization of the species. Herbert's irony, his austere reserve and his compassion, the lucidity of his lyricism, the intensity of his sentiment toward classical antiquity, are not just trappings of a modern poet, but the necessary armor—in his case well-tempered and shining indeed—for man not to be crushed by the onslaught of reality. By offering to his readers neither aesthetic nor ethical discount, this poet, in fact, saves them frorn that poverty which every form of human evil finds so congenial. As long as the species exists, this book will be timely."
