Zbigniew Herbert bol poľský básnik, esejista a dramatik, ktorého dielo sa vyznačuje hlbokou morálnou reflexiou. Ako kľúčová postava povojnovej poľskej literatúry je jeho tvorba jedným z najznámejších a najviac prekladaných diel svojho obdobia. Jeho písanie sa často zaoberá témami spravodlivosti, cti a boja proti útlaku, prejavujúc sa v silnom a prenikavom štýle. Herbertovo literárne dielo a jeho vplyv na moderné myslenie z neho robia významnú postavu svetovej literatúry.
Jeden z najväčších poľských a svetových básnikov (1924–1998) napísal okrem monumentálneho básnického diela i voľnú esejistickú trilógiu mapujúcu históriu a kultúru stredomorského civilizačného okruhu a históriu stredovekých templárov. Kompletná trilógia v jednom zväzku predstavuje klasické „povinné čítanie“ pre cestovateľov po zachovaných pamiatkach ľudstva v oblasti Stredomoria.
Reprezentatívny výber z básnického diela Zbigniewa Herberta (1924–1998) sa opiera o osobnú autorskú antológiu, akú tento spisovateľ pripravil ešte pred sklonkom života; sumou poézie prekračuje všetky doterajšie slovenské prezentácie tohto veľkého mysliteľa, básnika, ktorý zanechal nezmazateľnú stopu nielen v modernej poľskej, ale aj svetovej poézii.
Labyrint u moře (2000), třetí kniha esejů polského básníka a spisovatele Zbigniewa Herberta (1924–1998), se po výpravě k prvním dokladům evropského malířství v jeskyni Lascaux a za italskou renesancí v knize Barbar v zahradě (1962, česky 2010) a za nizozemským barokním malířstvím v knize Zátiší s udidlem (1993, česky 2012) vydává k samým kořenům evropského umění a vzdělanosti, na ostrovní i pevninské Řecko, do Itálie tajemných Etrusků a až na sám konec Římské říše, do Británie.
Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek. Herbertova nezaměnitelná poetika, opřená o klasické vzdělání i výtvarnou citlivost, je dnes už dědictvím 20. století, stále však inspiruje svým nesmlouvavým postojem, nedůvěrou k myriádám obrazů nebo zacházením s emblematickou maskou-postavou pana Cogito.V českých překladech se básnické dílo Zbigniewa Herberta objevilo poprvé už na konci padesátých let především díky Vlastě Dvořáčkové, básníku Miroslavu Holubovi, který se s Herbertem osobně znal, nebo Miroslavu Červenkovi. Naopak eseje se dočkaly vydání až mnohem později. Nový výbor je také osobním pohledem Josefa Mlejnka na Herbertovo dílo – některé básně již česky vyšly a nyní jsou publikovány v novém překladu.
Zbigniewa Herberta a Jana Zahradníčka přes všechny myslitelné rozdíly spojuje přímo „spřízněnost volbou“, již představuje schopnost seizmického vnímání světa v ohrožení, a to – lze-li to tak říci z první ruky. Ohrožení čím? Kým? Totalitou, totalitním myšlením? Odkud se ale totalita vzala? Ve světě, v člověku? Poezii Herberta ani Zahradníčka nelze redukovat jen na pouhou odpověď na politickou situaci jejich doby ani ji v podobném smyslu ploše aktualizovat. Řeč jejich veršů míří na rozdíl od „černé pěny“ propagandy přímo k metafyzické podstatě rozpínajícího se zla. Vrací jazyku jeho věrnost realitě právě ve svém prorockém volání, které nepozbylo nic ze své platnosti a naléhavosti ani v blátě postmoderní, a v našem případě také posttotalitní „oblevy“.
Zbigniew Herbert (1924–1998) nepochybně patří mezi velká jména polské poezie druhé poloviny dvacátého století. Dnes, kdy se dílo jednoho z nejpozoruhodnějších představitelů moderní polské poezie už uzavřelo, přichází Vlasta Dvořáková s rozsáhlým bilančním výborem z básníkovy tvorby. Vedle veršů dávno nedostupných předchozích českých vydání v tomto svazku najdeme také dosud nepublikované básně z pozdějších autorových sbírek až po Epilog bouře z roku 1998. Herbertova maximálně sdělná poezie mravního apelu v nich neúhybně spěje k moudrosti stáří.
Svazek reflexivní a meditativní poezie je složen ze dvou Herbertových sbírek: Pan Cogito (1974) a Zpráva z obleženého města (1983). Autor je básníkem, který do svého díla dokáže promítnout ostré kontrasty mezi západní a východní evropskou civilizací. Tento prostor je definován především rozvojem lidské individuality na jedné straně a šedí a uniformitou na straně druhé. Především je však básník velkým humanistou, který se kriticky vyrovnává s celým současným světem.
Výbor z veršů polského básníka, jenž v nich – vysvětluje autor informativního doslovu – „metaforické bohatství podřizuje přímému, maximálně jasnému a sevřenému, takřka filosofickému odvíjení myšlenky analyzující a integrující“.
Exploring themes of protection and solace, this publication delves into De Bruyckere's recent artwork inspired by the angelic figure, conceived during the isolation of the COVID-19 pandemic. It reflects on the emotional and psychological impacts of the crisis, showcasing how art can provide comfort and connection in times of loneliness.