George Steiner Knihy

„Čo oprávňuje muža alebo ženu, aby učili inú ľudskú bytosť, čo je prameňom ich autority? A naopak, ako vzniká odozva u toho, kto je učený?“ Otázka, ktorú si kládol už sv. Augustín, je myšlienkovým východiskom knihy Lekcie majstrov Georgea Steinera. Steiner, ktorý sa spolu s vedeckou a spisovateľskou prácou takmer celý život venoval aj učeniu na viacerých univerzitách, nás v knihe sprevádza dejinami vzťahu Majstrov a ich učeníkov od antiky po súčasnosť. Podmaňuje si čitateľa erudíciou, humánnosťou, schopnosťou vidieť nečakané súvislosti a vášňou pre pedagogické povolanie. Sokrates a Alkibiadés, Ježiš a Judáš, Dante a Vergílius, Abélard a Heloisa, Faust a Wagner, M. Brod a F. Kafka, Tycho de Brahe a Kepler, E. Husserl a M. Heidegger, futbalový tréner Knut Rockne a jeho zverenci, hudobníčka Nadia Boulangerová a jej žiaci a mnohí ďalší sa pred nami vynárajú v príbehoch vzájomného dialógu, obdarúvania, lásky a rešpektu, ale aj vzbury, popretia, zrady a odmietnutia.

Steinerovo dielo prináša prevratné názory, ktoré sa dotýkajú viacerých vedných odborovo – teatrológie, filozofie, sociológie, antropológie... a jeho prvé sprístupnenie pre slovenských čitateľov je vydavateľský počin obrovského dosahu a významu. Kniha Smrť tragédie vyšla po prvý raz v roku 1961, neskôr vo viacerých reedíciách a v takmer dvadsiatich prekladoch. Autor v tejto eseji pracuje s pojmom tragédie na filozofickej báze, skúma základy a východiská tragického pocitu, tragického vyznenia ľudského života. S pojmom tragédie pracuje na základe dôverného a dôsledného poznania textov jednotlivých autorov od antickej tragédie až po divadelné texty šesťdesiatych rokov 20. storočia. George Steiner (1929) je profesor anglickej komparatívnej literatúry. Počas života pôsobil na mnohých prestížnych univerzitách – Yale, Oxford či Cambridge.

Tato kniha se primárně zabývá jazykem – jazykem a politikou, jazykem a budoucností literatury, jazykem a úklady totalitních režimů, jazykem a kulturním úpadkem, jazykem a ostatními způsoby sdělování významu (hudba, překlad, matematika), a konečně: jazykem a tichem. Co se děje s jazykem, je-li ve službách totalitních režimů, je-li využíván k obhajobě jejich zvěrstev a vražedných lží? A jak se na něm podepisují poměry západní masové, na konzum orientované demokracie s dominantními postuláty kulturního průmyslu? Jsme v současnosti svědky konce dějinné fáze, jež se vyznačovala dominancí verbálního vyjadřování a klasické gramotnosti? Jsme svědky fáze všeobecného úpadku jazyka, fáze, kdy od slova a klasické gramotnosti přecházíme k „postlingvistickým“ formám a k částečnému tichu? To jsou otázky, na něž se v těchto textech pokouším nalézt odpověď, nebo na ně přinejmenším obrátit pozornost. G. S.

Intelektuální biografie významného esejisty, kulturního kritika, literárního teoretika, filozofa a spisovatele Georga Steinera. Kniha přináší soubor vytříbených esejů, v nichž autor zkoumá důležité události svého intelektuálního růstu i vášeň pro vysokou kulturu a vzdělanost, již v něm probudil jeho otec, původně vídeňský bankéř. Tyto epizody ovšem slouží především jako příležitosti k úvahám o povaze literatury, vyššího vzdělání, jazyka a hudby. Steiner uvažuje rovněž o původu antisemitismu a o přežití judaismu.

Na Modrovousově hradě je rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem nesmírně hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby. Tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout unikátní historicko-filozoficko-literární sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holocaust nemáme chápat jako exces, nýbrž jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.

Stěžejní dílo jednoho z nejvýraznějších žijících literárních a kulturních kritiků anglicky mluvícího světa. G. Steiner v něm zkoumá fenomén překladu. Vychází z židovské kabaly a jazykové mystiky stejně jako z moderní hermeneutiky a v protestu proti úzké specializaci uvažuje o překladu jako základním prvku všeho rozumění, interpretace a komunikace, vlastně celých kulturních dějin.

Eseje o Bohu, estetice, jazyku a myšlení. V této knize se setkává estetika, teologie, lingvistika, literární teorie a filozofie, ale přitom (jako u Steinera vždy) nejde o suchopárnou teoretizaci předem vytčeného problému, nýbrž o vášnivou, dobrodružnou intelektuální cestu líčenou téměř básnickým jazykem.

Exploring the deeply personal themes of aberrant sex, exile, and the limitations of talent, a prominent literary critic reflects on seven unwritten books. Each intended work reveals the intimate struggles and challenges that prevented their completion, offering insight into the complexities of creativity and the emotional toll of storytelling. Through this meditation, the critic invites readers to consider the unspoken narratives that shape a writer's journey.

\Why, over the course of history, have humans developed thousands of different languages when the social, material, and economic advantages of a single tongue are obvious? Steiner argues that different cultures’ desires for privacy and exclusivity led to each developing its own language. Translation, he believes, is at the very heart of human communication, and thus at the heart of human nature. From our everyday perception of the world around us, to creativity and the uninhibited imagination, to the often inexplicable poignancy of poetry, we are constantly translating—even from our native language.