Ondřej Houska Knihy

Michal Půr a Ondřej Houska, jak je znáte z podcastu – na rovinu, zábavně, k věci.

Kniha se věnuje československo-italským vztahům od nástupu fašismu do konce dvacátých let, tématu, kterému zatím historiografie věnovala jen minimální pozornost. Praha a Řím se přitom v této době staly hlavními konkurenty v zápase o zisk politické a hospodářské převahy ve střední a jihovýchodní Evropě. Obě země měly v tomto prostoru dalekosáhlé záměry. Československo usilovalo o upevnění statu quo daného pařížskými mírovými smlouvami a v této souvislosti se chtělo profilovat jako jakýsi vůdce malých a středních nástupnických států Rakouska-Uherska. Itálie region střední a jihovýchodní Evropy naopak považovala za přirozenou oblast svého mocenského vlivu, navíc se postupem času stále víc přikláněla na stranu revizionistických zemí. Praha a Řím sice v roce 1924 podepsaly smlouvu o přátelství, nedokázaly ale najít základnu pro vzájemnou spolupráci. Monografie Praha proti Římu na základě rozsáhlého studia archivních materiálů zaplňuje jedno z největších bílých míst, které v dějinách zahraniční politiky meziválečného Československa dosud přetrvávalo.

Od autorů nejúspěšnějšího podcastu o Evropské unii, „Bruselský diktát“, přichází kniha, která je průvodcem pro všechny, kteří se chtějí o EU něco dozvědět, aniž by se museli probírat stohy odborné literatury a školních učebnic – a zároveň se chtějí trochu pobavit. Protože jak říkají sami autoři: "My jsme Ondřej Houska a Michal Půr – tedy jeden novinář a druhý bývalý novinář, kteří se pravidelně scházejí, aby si postěžovali na to, jak je v EU všechno špatně, a přitom nenápadně uznávali, že bychom to bez Evropské unie měli ještě horší. V podcastu mluvíme, v této knize jsme si dovolili psát. Ale stejně jako v podcastu, ani tady se nebudeme tvářit, že EU je bezchybná; zároveň Vám nicméně nebudeme tvrdit, že je to tyranský levičácký moloch s přetlakem genderových komisí. Tohle není učebnice. Je to chronologicky pokroucený, subjektivně vyprávěný a stylově ne úplně slušný pohled na evropskou historii, jak jsme ji zažili, četli, pochopili a chvílemi i nepochopili."

Léto 1914. Evropa je na vrcholu. Bohatá, vzdělaná, propojená. Její elity věří, že velká válka je nemyslitelná. Ekonomické vazby a příbuzenské vztahy mezi panovnickými dvory ji přece nedovolí. A přesto se během pár týdnů všechno zhroutí. Houska sleduje stopy lidí, kteří to mohli zastavit. Conrada von Hötzendorfa, německé generály Schlieffena a Moltkeho, politiky v Berlíně, Vídni, Petrohradě, Paříži, Londýně a Římě. Ukazuje, jak se rozumní muži nechali krok za krokem vtáhnout do něčeho, co nikdo z nich původně nechtěl. Jak selhala diplomacie, jak zvítězily válečné plány nad zdravým rozumem a jak jeden výstřel v Sarajevu spustil řetězovou reakci, kterou už nikdo nedokázal zastavit. Kniha ale nekončí u toho, co se stalo. Ptá se i na to, co se stát nemuselo. Co kdyby Princip v Sarajevu minul? Co kdyby Německo válku vyhrálo? Tyto otázky nejsou akademickým cvičením. Ukazují, jak křehká byla hranice mezi mírem a katastrofou. Tohle není učebnice dějepisu. Je to kniha pro každého, kdo chce rozumět tomu, jak se rodí osudové chyby. Proč je tahle otázka znepokojivě aktuální i dnes, na to si každý čtenář odpoví sám.