Michal Viewegh patrí medzi najpopulárnejších a najpredávanejších súčasných českých autorov. S humorom, iróniou a snahou o hlbší zmysel zachytáva vzťahy svojich súčasníkov. Jeho diela, pravidelne vydávané každý rok, si získali široký čitateľský ohlas a sú často prekladané do iných jazykov a sfilmované, čo oceňuje aj napriek počiatočným nezhodám s literárnou kritikou.
Román Michala Viewegha Vybíjaná sleduje v rozsiahlom časovom oblúku pestré osudy niekoľkých spolužiakov z gymnázia od čias ich dospievania až na prah dovŕšenej štyridsiatky. Znalci diela najčítanejšieho českého autora sa tu opäť stretnú s dobre známou, melancholicky ladenou groteskou, tentoraz o priateľstve, osudových láskach, alkohole, kráse i ošklivosti, ale predovšetkým o smútku, ktorý sa s pribúdajúcimi rokmi vkráda do životov starnúcich hrdinov.
Nové vydání mimořádně úspěšné knihy nejčtenějšího českého spisovatele, za niž Michal Viewegh získal Cenu Jiřího Ortena. Román byl přeložen do několika světových jazyků, zfilmován a několikrát zdramatizován. Děj se odehrává v Praze a v městečku Sázava. V autobiografickém příběhu chlapce Kvida je líčen příběh rodiny, která se pokouší utéci před politickými tlaky nastupující normalizace z Prahy do městečka Sázava. Zde Kvido dospívá v mladého muže a díky své posedlosti s psaním se stává nejen svědkem, ale také posmutnělým i ironickým kronikářem kompromisních vzestupů i nekompromisních pádů ostatních rodinných příslušníků, zvláště pak svého otce, který je nejrozporuplnější postavou příběhu.
Popuzené poznámky a glosy. Když se nám ráno začne mísit do snu rádio jako bublající potok, bezpečně nás přivede do bdělého stavu jméno Ivo Šmoldas. V tu chvíli je nám totiž jasné, že se nám dostane hned na prahu dne vtipného, často ironizujícího, ale vždy mimořádně výstižného komentáře k současnému politickému či ekonomickému dění, ke každodenním jevům našeho života a ke společenským novinkám, blahodárného vstupu do celého dne. Je v něm jasná mysl, rozhled a specifický smysl pro humor této dnes všeobecně známé osobnosti - narozené v roce 1955, původem olomouckého Hanáka, postupně filologa, básníka, redaktora, epizodického nakladatele, televizního moderátora, nezávislého rozhlasového glosátora - a v soukromí permanentního krmiče koček. V naší knížce jsme shromáždili s autorem podle tradiční nakladatelské terminologie jejich "reprezentativní vzorek". Přejeme čtenáři, aby v něm našel optimistická východiska pro své činy a pobavení a útěchu pro svou duši.
Lebe jeden Tag, als wäre es der letzte Jophaniel, Hachamel, Nith Haia und die junge Auszubildende Ilmuth – diese vier Engel auf den Brücken von Prag haben eine wichtige Mission: Sie sollen Menschen, die in Kürze sterben werden, eine letzte Freude machen. Diese himmlischen Wesen tragen keine Flügel, neigen zum Zynismus und sind doch fest davon überzeugt, dass jedes Promille menschlichen Glücks schon ein großer Erfolg ist.
Laura, giovane redattrice di una rivista femminile praghese, si rivolge alle donne raccontando le proprie vicissitudini sentimentali. Durante una vacanza s'innamora, ricambiata, del quarantenne Oliver, pubblicitario fallito e alcolizzato, che, si scoprirà, è stato il primo amore della madre. Inizialmente la coppia regge, ma, alla lunga, Laura si stanca di Oliver, del suo pessimo gusto nel vestire, dei suoi modi da intellettuale di second'ordine, dei suoi amici. Infine, di nuovo durante una vacanza, s'invaghisce di un collega del compagno, un trentenne di successo. Dopo qualche mese, quando Laura sembra ormai essersi rifatta una vita, Oliver comincia a tempestarla di lettere in cui la prega di tornare con lui. La ragazza le rispedisce indietro senza aprirle, ma scopre che queste (già note al lettore perché inserite nel testo) vengono di volta in volta appese nelle stazioni della metropolitana di Praga in forma di cartelli pubblicitari: è una trovata di Oliver, forse la migliore che abbia mai avuto ... Michal Viewegh (1962) è il più famoso scrittore ceco della nuova generazione; la critica lo considera l'erede di Kundera e Hrabal. In patria i suoi libri sono costantemente in vetta alle classifiche
Ein hinreißender Roman über die Liebe, die Literatur und den Leichtsinn: In der Kanzlei des Prager Privatdetektivs Denis Pravda taucht der berühmte Schriftsteller Norbert Cerný auf, der angeblich Fachberatung für einen Roman zum Thema Eifersucht benötigt. Schnell stellt sich heraus, dass er eigentlich wissen will, ob seine um zwanzig Jahre jüngere Freundin Klára treu und somit heiratstauglich ist. Erste Beschattungen bestätigen die absolute Treue. Und so schenkt Cerný seiner Angebeteten die lang ersehnte Reise nach China, sicherheitshalber reist Denis Pravda aber inkognito mit...
Mladá průvodkyně cestovní kanceláře, několik manželských párů, dvě studentky, dva homosexuálové, poslanec, spisovatel a přinejmenším čtyři literární kritici — to jsou hlavní postavy románu. Jde o „melancholickou grotesku“ — tentokrát o lidech dočasně proměněných v turisty, jejichž zcela neturistické životní příběhy se během týdenního pobytu kdesi u italského Jadranu nejrůznějším způsobem tragikomicky proplétají.
Povídky o rodinných vztazích. Na luxusní dovolené překvapí manželka přáním rozvést se v povídce Michala Viewegha. Vnuka, i když ne vlastního, se dočká stárnoucí muž v příběhu Petry Soukupové. Víkend se svým synem prožívá tatínek na neděli v textu Ireny Douskové…
Der ehemalige Lobbyist Darek Balík wird als Kronzeuge von der Polizei bewacht. An wechselnden geheimen Orten versucht er sich Zeit und Angst mit Wein und Zeitungen zu vertreiben. Ohne Vorwarnung entzieht ihm der Innenminister den Zeugenschutz. Damit ist Balík seinen Feinden ausgeliefert: Der Prager Bürgermeister, der lokale Pate, die russische Mafia, sie alle sind hinter ihm und dem kompromittierenden Material, das er gesammelt hat, her. Michal Viewegh hat die Niederungen der Politik in Tschechien genau recherchiert und zu einem Krimi verdichtet. Dass ähnliche Korruptionsaffären die tschechische Regierung tatsächlich zu Fall bringen würden, konnte er nicht ahnen, als der Roman entstand, der mit Witz und Pulp-Fiction-Elementen überzeugt.
Als meine Tochter noch klein war, nahm ich mir gelegentlich vor, irgendwann einmal ein Märchenbuch für sie zu schreiben. Aber jedes Jahr habe ich das dann aus verschiedenen Gründen verschoben, und jedesmal habe ich doch etwas ganz anderes zu schreiben begonnen, etwas Ambitioniertes, gewissermaßen als ob Bücher für Erwachsene wichtiger wären als Bücher für Kinder! Schließlich habe ich meine Chance definitiv verpaßt: Heute ist meine Tochter fast fünfzehn und liest natürlich längst keine Märchen mehr. Als ich voriges Jahr in Amerika mit der Niederschrift dieses Romans begonnen habe, habe ich begriffen, daß mein alter Vorsatz nun doch Erfüllung finden sollte. Damals war ich zwei lange Monate durch den Atlantischen Ozean von meiner Tochter getrennt, und jeden Tag wurde mir deutlicher und immer deutlicher bewußt, daß es vor allem sie war, für die ich dieses Buch schrieb. Das Ergebnis ist jedoch nicht das ursprünglich geplante Märchenbuch, und bei der Lektüre mag der Leser sogar den Eindruck gewinnen, daß dieses Buch für ein junges Mädchen überhaupt nur beschränkt geeignet ist. Dessen bin ich mir bewußt. Bei der Abfassung des Romans mußte ich mich jedoch nach dem richten, was mir meine Großmutter jedesmal gesagt hatte, wenn ich meiner Tochter etwas zum Anziehen kaufen wollte: „Kauf es ihr mindestens um zwei Nummern größer, verstehst Du? Heuer wird es ihr noch ein bißchen zu groß sein, aber das spielt keine Rolle, wichtig ist nur, daß es ihr nächstes Jahr nicht zu klein ist...“
