Tento autor, ocenený Nobelovou cenou za literatúru, majstrovsky spája básnickú a maliarsku kreativitu s hlbokým vnímaním času. Jeho romány sa ponárajú do ľudskej kondície s mimoriadnou citlivosťou a vizuálnou bohatosťou. Prostredníctvom svojho jedinečného štýlu zachytáva esenciu ľudskej skúsenosti a jej plynutie v čase. Jeho diela predstavujú hlboký pohľad na život, podaný s umeleckou precíznosťou.
Zážitkovou osnovou tejto knihy je autorovo prežívanie druhej svetovej vojny, presnejšie zdecimovanie jedného jazdeckého oddielu v širšom kontexte porážky francúzskej armády a čas strávený v nemeckom zajateckom tábore... Preložila a doslov napísala Elena Krššáková.
Jedná se o jeden ze stěžejních Simonových textů. Plně je zde rozvinut koncept „bezešvé“ prózy, kdy čtenář jen stěží rozlišuje konce a počátky jednotlivých scén a obrazů. Interpunkce je často vyrušena nebo invertována (závorky přecházejí do nových kapitol). Příběh se odehráváněkdy v 60. letech 20. století, časová datace však v příběhovém rozvoji nehraje zásadní roli. Bezejmenný hlavní hrdina (zřejmě zástupné ztělesnění hledajícího já) se jednoho rána probudí ve svém zchátralém barokním domě, který udržuje jen s vypětím všech svých sil, a během následujících 16 hodin všedního dne naplněného banálními činnostmi (návštěva banky, prodej židle, návštěva příbuzného, večeře v kantýně), z různých, převážně vizuálních fragmentů, zrekonstruuje celý dosavadní život. V souvislosti s tímto postupem přední postmoderní francouzský myslitel Jean-François Lyotard používal termín „anamnéza přítomnosti“.
"During the German advance through Belgium into France in 1940, Captain de Reixach is shot dead by a sniper. Three witnesses, involved with him during his lifetime in different capacities - a distant relative, an orderly and a jockey who had an affair with his wife - remember him and help the reader piece together the realities behind the man and his death"-- Provided by publisher
Sous l'Ancien Régime, un officier du régiment de Toul-Artillerie est élu membre de la Convention en 1792. En 1793, il vote la mort du roi et défend la Corse contre Paoli et les Anglais. Il plante des peupliers, châtaigniers, hêtres et acacias dans son parc. En 1937, il combat sur le front d'Aragon. Poursuivi par l'ennemi, il traverse la Meuse juste avant la destruction des ponts. La perte de sa première femme le laisse inconsolable. En 1799, il devient ambassadeur à Naples et se plaint des vendanges. Promu général en l'An II, il fait partie du Comité de salut public et ordonne aux chefs de ne pas reculer au-delà de la Meuse. Il s'évade d'un camp près de Dresde et achète une jument à Iéna. Blessé au passage de l'Adige, il recommande de bien épierre ses champs. Près de Lérida, il est atteint d'une balle au cou. Il vote une loi punissant de mort tout émigré armé en France. Au cœur de la Terreur, il sauve une royaliste qu'il épouse. Après l'insurrection anarchiste de Mai, il est traqué à Barcelone. À différentes époques de tumulte et de violence, trois personnages vivent des événements récurrents, indifférents aux tragédies et déchirements familiaux et politiques, tandis que les travaux des champs et les saisons se succèdent.
Französischer Autor (1913 - 2005). - Das Seil, 1947 entstanden, ist eine Folge von Reflexionen und Erinnerungen Simons, führender Vertreter des Nouveau roman, Literatur-Nobelpreisträger 1985 - an Stationen seines Lebens vom spanischen Bürgerkrieg bis zum 2. Weltkrieg als Kriegsgefangener in Deutschland
Ein französisches Dragonerregiment bezieht in einer finsteren Regennacht Quartier in einem nordfranzösischen Dorf und wird zum Zeugen des langsamen Sterbens eines verletzten Armeepferdes. In der Agonie des Tieres und in seinen großen Augen spiegelt sich die Apokalypse des Krieges in einer fast intimen Szenerie. Die Soldaten, der Erzähler und Maurice, der Jude, der weiß, was kommen wird, versuchen, in der Dunkelheit der Regennacht ihr eigenes Schicksal zu ergründen. Claude Simons Erzählung von 1958 führt mitten hinein in das thematische Universum des Nobelpreisträgers: das französische Debakel im Zweiten Weltkrieg und das Schicksal des in deutsche Gefangenschaft geratenen Kavalleristen Claude Simon. Eine literarische Trouvaille, in der die wichtigsten Motive und Handlungsstränge aller späteren Romane des Nobelpreisträgers bereits angelegt sind.
Sein gerade in Frankreich veröffentlichtes jüngstes Werk „Die Trambahn„ ist ein Buch, das die im Schatten des Gedächtnisses ruhenden Erinnerungen befreit und in eine Kindheit im frühen zwanzigsten Jahrhundert zurückführt – nach Perpignan, in die südfranzösischen Sommer- und Herbstmonate des Erzählers. Im Echo auf Marcel Proust wird „Die Trambahn“ Claude Simons zum Gefährt durch die Erinnerung: von der Endstation in der Stadt vor dem Kino mit seinen grell lockenden Plakaten, vorbei an den „Rumpfmännern„, den Kriegsinvaliden auf ihren Wägelchen, und entlang den Villen der Provinzbourgeoisie bis hinunter zum mondänen Badestrand, wo die Tanzmusik spielt. Im Rhythmus der Erinnerung, von Station zu Station, wird eine untergegangene Jahrhundertepoche im minutiös porträtierenden Beschreibungsreichtum der Simonschen Sprache bis in die Gerüche und Düfte genauso lebendig wie die Familiengeschichte – in Gestalt der todkranken Mutter und verbitterten Kriegswitwe. Und wenn der Erzähler von einem kürzlichen Aufenthalt im Transitraum der Notaufnahme in einem Krankenhaus erzählt, dann wird Die Trambahn zu einer Meditation über den menschlichen Lebensweg, die Passage zwischen Geburt und Tod. „Leicht verschwinden ganze Jahresproduktionen neben einem solchen Buch.“ DIE ZEIT über „Geschichte" von Claude Simon
Op een moeizame tocht door een drukke straat begeleid en overspoeld door een chaos van waarnemingen, herinneringen en voorstellingen, keert een zieke man terug naar zijn hotel.
