Venedikt Jerofejev bol kľúčovou postavou ruskej literatúry dvadsiateho storočia, ktorého dielo sa vyznačuje jedinečným smerom medzi absurdným humorom a hlbokou existenciálnou úzkosťou. Svojbytný štýl, ktorý často osciluje medzi tragédiou a komédiou, odráža jeho vlastné životné skúsenosti a kritický pohľad na sovietsku spoločnosť. Jeho prozaické metódy, ktoré miešajú satiru s poetickým jazykom, vytvárajú diela, ktoré sú súčasne provokatívne aj hlboko ľudské. Jerofejevov literárny odkaz spočíva v jeho schopnosti odhaľovať absurdity existencie s neuveriteľnou iróniou a zároveň s naliehavou naliehavosťou.
Peter Urbans Neuübersetzung von "Die Reise nach Petuschki" enthüllt den Reichtum dieses russischen Jahrhundertwerks. Die absurde Zugfahrt des Moskauer Venicka, der auf dem Weg zu seiner Geliebten in eine Sauftour gerät, wird mit witzigen Monologen und einem Anmerkungsapparat bereichert. Ein moderner Klassiker der russischen Literatur.
Wenedikt Jerofejew, geboren 1938 in Kirowsk, mußte sich lange Zeit seinen Lebensunterhalt mit Gelegenheitsarbeiten verdienen. Mit seinem 1969 entstandenen Meisterwerk „Die Reise nach Petuschki“ erlangte er Weltruhm. Wenedikt Jerofejew starb am 11. Mai 1990 in Moskau.
"Pít jednoduše jen vodku, třebas rovnou z láhve, to je marnost nad marnost a trápení duše. Míchat vodku s kolínskou je sice známý rozmar, ale není v tom nic patetického. Ale dát si stakan Balzámu kanaánského, v tom je i rozmar, i idea, i patos a navíc ještě nádech metafyziky," říká Benedikt "Věněčka" Jerofejev v této knize. Rozmar, idea, patos a navíc ještě nádech metafyziky jsou ovšem vlastní nejen Balzámu kanaánskému (na straně 47 se dozvíte co to je), ale i onomu typu humoru, který představuje novela Moskva Petuški zpáteční. Navíc je to humor ruský, takže při něm chvílemi vstávají vlasy hrůzou a samozřejmě končí v slzách. Každopádně je to strhující čtení od první do poslední stránky. Zatímco v Rusku kolovaly "Petuški" v stroj opisných kopiích, v západní Evropě a v zámoří se dočkaly více než deseti vydání a vždy se značným ohlasem. Nyní se tedy dostává i našim čtenářům první české knižní vydání jemuž předcházelo vydání časopisecké v překladu J. Dvořáka).
Tejto neveľkej novele nechýba rozmer, idea, pátos, a navyše aj nádych metafyziky. A, pochopiteľne, ani humor. Navyše je to humor ruský, takže pri ňom podchvíľou vstávajú vlasy od hrôzy a končí sa slzami. V každom prípade je to strhujúce čítanie od prvej po poslednú stránku.