Adam Mickiewicz Knihy

Preklad prvotiny poľského romantického básnika

Je poľský národný epos v 12 spevoch označovaný za posledný veľký veršovaný epos európskej literatúry. Odohráva sa na malom šľachtickom sídle v básnikovom rodnom kraji v Litve (súčasné oblasti Bieloruska) v r. 1811-1812, kedy Poliaci dúfali v Napoleonovu pomoc pri obnove vlastného štátu; súčasne prebieha milostná zápletka a spor medzi dvoma šľachtickými rodmi.

Do prvního vydání Sonetů roku 1826 v Moskvě nezařadil Mickiewicz báseň Připomenutí, která poprvé vyšla už ve svazku Poezje I. ve Vilně roku 1822. Autor ji zařadil až do pozdějších vydání Sonetů v Petrohradě a v Paříži jako báseň úvodní. Zachováváme tuto verzi.

Dziady to uroczystość obchodzona w wielu regionach Litwy, Prus i Kurlandii na cześć zmarłych przodków. Jej korzenie sięgają czasów pogańskich, kiedy to nazywana była ucztą kozła, a przewodniczył jej koźlarz, huślarz, guślarz, będący jednocześnie kapłanem i poetą. Współcześnie, z powodu prób wykorzenienia zwyczaju przez duchowieństwo i właścicieli, ludność świętuje Dziady w tajemnicy, organizując uczty w kaplicach lub pustych domach blisko cmentarzy. Przygotowują różnorodne potrawy i napoje, by wywołać dusze zmarłych. Zwyczaj ten, polegający na częstowaniu zmarłych, jest wspólny dla wielu ludów pogańskich, od starożytnej Grecji po Skandynawię i Nowy Świat. Dziady łączą obrzędy pogańskie z chrześcijańskimi, szczególnie w kontekście Dnia Zadusznego. Ludzie wierzą, że jedzenie i napoje przynoszą ulgę duszom w czyśćcu. Poema przedstawia obrazy w tym duchu, a obrzędy, gusła i inkantacje są w dużej mierze oparte na ludowej poezji. Nowe wydanie Dziadów Adama Mickiewicza, opracowane przez prof. Wojciecha Kruszewskiego, zawiera szczegółowe omówienia, przypisy naukowe oraz materiały wizualne, w tym zdjęcia i skany rękopisów. W apendyksie znajdują się transliteracje pierwszych wersji utworu oraz zestawienia różnych odmian tekstu.

Novým mistrem Řádu německý rytířů se stává po Evropě vyhlášený rytíř a hrdina. Je původem Litevec, avšak o jeho původu rytíři vůbec nic nevědí. Hrdina ale na svou rodnou zem nezapomíná, ba naopak. Musí totiž splnit dávný úkol, jež si kdysi předsevzal, aby ochránil Litvu před řádem, který ohrožoval její existenci a způsoboval jí neustálá příkoří. Využívá proto svého důležitého postavení v hierarchii a pokouší se vojska, kterým velí, zlikvidovat. Je pro to ochoten obětovat naprosto vše, i vlastní život.

Prozaické práce Adama Mickiewicze jsou nedílnou součástí básníkova literárního odkazu nejen proto, že dokumentují jeho ideový vývoj a ukazují jeho názory na otázky literárního i politického života, ale že mnohdy průbojně zasahují přímo do dění své doby ... Mickiewiczův portrét dokreslují jeho velmi četné dopisy, z nichž mnohé mají přímo charakter historických dokumentů, jako např. dopisy oficiálním osobnostem a memoranda, týkající se zřízení a akce jeho římské legie. Vedle statí drobnějších jsou do tohoto výboru pojaty Knihy národa polského a poutnictva polského, z pařížských přednášek a statí v Tribune des peuples byl pořízen výbor, přihlížející jednak k thematům zásadním a pak k těm, která mají zvláštní zajímavost pro českého čtenáře. (Z předmluvy.) Předmět. heslo

Výbor z poezie významného polského spisovatele. Mini vydání: kolibřík.

Epos Konrad Wallenrod oživuje polohistorickou, pololegendární postavu Litvína, který vstoupí do křižáckého řádu, skrývaje své pravé smýšlení dosáhne hodnosti velmistra a záměrně vede boje, v nichž jsou křižáci rozdrceni. Báseň byla nejen odrazem spikleneckého hnutí pokrokové šlechtyv období děkabristického povstání, ale stala se i pobídkou k další revoluční činnosti. Uveřejněné fragmenty Dziadů jsou označeny jako II. a IV. část většího celku. Z první se zachovaly zlomky. Úvodní balada naznačuje, že námětem je lidová víra v duchy zemřelých, kteří nemají v hrobě pokoje a musí se vracet mezi lidi. Básník vychází tu opětně ze svého nadšení pro lidovou poesii a přechází k bolestné zpovědi své zklamané lásky. V závěrečných básních jsou lyricko-epickou formou zachyceny Mickiewiczovy dojmy z cesty do Ruska. Dílo zůstalo velkým torsem, nicméně však podává ucelený obraz šlechtického polského revolucionáře v období listopadového povstání i společenského prostředí, v němž se rozvíjela jeho činnost. - Obě revoluční poemata mladého Mickiewicze jsou úzce vnitřně spjata a jejich umělecká hodnota plně zachována mistrným překladem Halasovým. (Podle K. Krejčího.)

Citovou náplň "Pana Tadeáše" tvoří stesk po nenávratně mizejícím světě bývalé republiky polské, který se mísí s humorem, jímž básník zlidšťuje své postavy. Zásadní význam pro ideologii díla má postava mnicha Robáka: M. zobrazil Robákův hluboký přerod z člověka minulosti, obtíženého hříchy starého šlechtického Polska, v člověka budoucnosti, který se postupně zbavuje předsudku ohraničeného kastovnictví a dává se cele do služeb národně osvobozeneckého boje. Ideovým vyvrcholením díla je osvobození sedláků v závěrečných obrazech, které jsou svědectvím toho, jak úzce M. spojoval boj národní s bojem sociálním. Hlubokou lásku k vlasti zde provází i ušlechtilý vztah k jiným národům, zejména k národu ruskému; tyto city vřelého přátelství nejsou u M. utlumeny ani carským terorem. Tím vším se "Pan Tadeáš" stal nejen uměleckým vrcholem M. tvorby i celé polské poesie 19. st., ale zároveň ideovým vyvrcholením tvorby polských romantiků a základním kamenem polského realismu. (Podle K. Krejčího)

Prvním dílem Mickiewiczovým a zároveň i zahájením slavné epochy polského romantismu jsou Balady a romance (1822, přel. J. Závada). Doznívá v nich ještě tón poesie klasické a osvícenská ironie, avšak programová báseň Romantika volá po poesii citu a srdce. Plodem básníkova pobytu v Rusku jsou dva cykly sonetů (1826 v Moskvě, přel. V. Holan): první má obsah erotický. Sonety krymské čerpají z exotické přírody a historických vzpomínek. Oddíl Básně 1820-1855 (E. Sojka a H. Jechová.) je uveden slavnou Ódou na mladost (1820, J. Závada), v níž vítá Mickiewicz "jitřenku svobody" a účtuje se starými společenskými řády. Veršovaná povídka Gražina (1823, F. Halas) je obrazem z dějin polsko-křižáckých. Hrdinná Litvínka zabrání manželovi ve zradě, v mužském přestrojení bojuje s křižáky a umírá. - Bělinskij nazval Mickiewicze "jedním z největších básníků světa".

Bibliofilské vydání Mickiewiczových sonetů, přebásněných Vladimírem Holanem.

Korespondence, výzvy, projevy, články a úvahy z let 1845-1855 dávají nahlédnout do myšlenkového světa velkého polského básníka, svérázného myslitele a neúnavného bojovníka za svobodu a demokracii národů. Hlavní část sborníku vyplňují Mickiewiczovy články otiskované od března do listopadu 1849 v pařížském deníku Tribuna národu, jehož byl hlavním redaktorem. Mickiewicz se v nich vyjadřoval k aktuálním mezinárodním otázkám, útočil proti reakci, liberalismu a vyzýval ke společnému boji utlačovaných národů

Polský národní epos o 12 zpěvech, poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle na Litvě v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.

Set against the backdrop of 2022, the Year of Romanticism in Poland, this book explores the cultural and historical significance of the Romantic movement in Polish literature and art. It delves into the works of key figures, their influence on national identity, and how Romantic ideals resonate in contemporary society. Through a blend of analysis and reflection, the narrative highlights the enduring legacy of Romanticism in shaping Poland's artistic landscape and its relevance in today's world.

The collection showcases Adam Mickiewicz's mastery of the Petrarchan sonnet form, revealing the emotional depth of his Erotic Sonnets that explore a love affair's evolution with sardonic wit. The Crimean Sonnets offer vivid descriptions of Mickiewicz's travels in the picturesque Crimean Peninsula, marking them as a significant achievement in descriptive poetry. Presented in both Polish and English translations, this comprehensive volume includes additional "loose" sonnets, critical insights, and textual notes, enriching the reader's understanding of Mickiewicz's poetic legacy.

Karl Dedecius, 1921 in Lodz geboren, galt als bedeutendster Mittler polnischer Literatur und Kultur in Deutschland. Als Übersetzer hunderter Bücher, Autor zahlloser Reden und Aufsätze, Herausgeber der Polnischen Bibliothek , Gründer des Deutschen Polen-Instituts in Darmstadt wurde er vielfach gewürdigt und ausgezeichnet, u. a. mit dem Friedenspreis des Deutschen Buchhandels (1990), dem Orden des Weißen Adlers (1999) in Polen und dem Deutschen Nationalpreis (2010). Karl Dedecius starb am 26. Februar 2016 im Alter von 94 Jahren in Frankfurt am Main. Karl Dedecius, 1921 in Lodz geboren, galt als bedeutendster Mittler polnischer Literatur und Kultur in Deutschland. Als Übersetzer hunderter Bücher, Autor zahlloser Reden und Aufsätze, Herausgeber der Polnischen Bibliothek , Gründer des Deutschen Polen-Instituts in Darmstadt wurde er vielfach gewürdigt und ausgezeichnet, u. a. mit dem Friedenspreis des Deutschen Buchhandels (1990), dem Orden des Weißen Adlers (1999) in Polen und dem Deutschen Nationalpreis (2010). Karl Dedecius starb am 26. Februar 2016 im Alter von 94 Jahren in Frankfurt am Main.

Kolekcja POEZJA POLSKA jest zbiorem klasycznych poezji wybitnych polskich poetów, mi. in. Mickiewicza, Norwida czy Tuwima. Prezentujemy wyjątkowe poezje z panteonu najznamienitszych polskich poetów.

Romantyczna powieść poetycka Konrad Wallenrod została stworzona według wzorca, jaki w literaturze za prezentował George Byron. To gatunek synkretyczny, łączący w sobie elementy należące do różnych rodzajów literackich - epiki i liryki, a dzięki dialogom i dramatycznym, pełnym napięcia sytuacjom, również do dramatu. W utworze wyróżnia się kilka głównych wątków: konflikt między rycerskimi zasadami honoru i etyką chrześcijańską a obowiązkiem patriotycznym, konflikt między miłością do ojczyzny a szczęściem osobistym czy konflikt między wolnością człowieka a zniewoleniem ideą. Mickiewicz w tym utworze wy kreował nowy typ postawy, nazywanej wallenrodyzmem.

Hrsg. von Walter Schamschula, umfasst diese Veröffentlichung 506 Seiten und gehört zur Reihe der Schriften der Kommission der BRD zur Förderung der Slawistischen Studien, Band 14.