Jiří Pátek Knihy

Monografie Dagmar Hochové (1926-2012) se ke čtenářům dostává čtyřicet let poté, co v edici Umělecká fotografie nakladatelství Odeon vyšla autorčina první malá monografie, a dvanáct let poté, co nás tato významná dokumentaristka české humantitní fotografie opustila. Kniha sleduje její život a dílo prizmatem vyprávění jejích generačních souputníků, dobových dokumentů, autorčina archivu negativů a publikací, které o její práci vyšly po pádu komunismu.

O sbírání výtvarného umění za socialismu pohledem fotografa a sběratele Alexandra Skalického, historičky umění Marcely Rusinko a kurátora sbírky Moravské galerie a autora monografie Jiřího Pátka.Specifické poměry v totalitním Československu zrodily kvalitativně novou střední třídu, lišící se od střední třídy první republiky, která pro nás zůstává symbolem prosperující moderní demokracie. Představitelé této nové střední třídy neměli finanční zázemí svých předchůdců z doby mezi válkami, disponovali však vysokou mírou vzdělanosti a kritickým postojem vůči stávajícím společenským poměrům. Vytvářeli různé neformální komunity a snažili se udržet kontakt s kulturním děním za železnou oponou. Jednou z takových komunit byli sběratelé současného umění, kteří v přímém kontaktu s výtvarnými umělci sestavovali unikátní umělecké sbírky a svými aktivitami psali příběhy, které nám dnes připomínají, jak ambivalentní byl svět druhé poloviny 20. století. Toto doposud nepříliš zpracované téma v knize představují historici umění Marcela Rusinko a Jiří Pátek a výtvarný umělec a sběratel Alexandr Skalický st.

Po více než dvaceti letech, kdy vyšel v rámci autorovy souborné výstavy k jeho nedožitým šedesátinám katalog, který roky suploval funkci monografie, se zájemci dostává do ruky moderně pojatá publikace, jež svým formátem a rozsahem splácí dluh proluce v zájmu o tuto klíčovou osobnost domácí fotografie. Dvacetiletý posun využili editoři monografie k tomu, aby v rámci probíhající generační výměny spojili texty těch, kteří patří k Svobodovým současníkům a souputníkům, s texty těch, kteří Svobodu nikdy nepotkali, což jim poskytlo odstup a možnost podívat se na věci nově. Monografie neobsahuje "velké vyprávění" o životě a díle umělce, jež má vždy sklony mytizovat. Příspěvky Jaroslava Anděla, Antonína Dufka, Kataríny Mašterová, Jiřího Pátka, Petra Rezka a Pavla Vančáta nahlížejí Jana Svobodu z různých perspektiv, aby vytvořily vyváženou kompozici, v níž mají své místo jak čtenářsky přívětivá kombinace osobní a umělecké biografie, tak kritické studie, v nichž je zkoumán Svobodův vztah k institucím a k myšlenkovému zázemí jeho doby. Publikace obsahuje obrazovou přílohu s více než sto padesáti celostránkovými reprodukcemi a řadu málo známých i docela neznámých obrazových dokumentů, přibližujících momenty z autorova uměleckého i civilního života.

V roce 2016 uplynulo sto let od narození K. O. Hrubého, významného českého fotografa, pedagoga, teoretika, kurátora, lektora a organizátora. S jeho jménem je spojeno nejen mimořádné dílo, ale i mnoho dalších aktivit, které ve druhé polovině dvacátého století ovlivnily tehdejší vnímání a pozici média fotografie. Fotografie K. O. Hrubého jsou spjaty s dobou svého vzniku, reflektují autorovy osobní zájmy a témata, která jej zvlášť oslovovala, dobové názorové trendy i aktuální společenskou situaci. Jeho začátky jsou spojené s českou meziválečnou avantgardou, byl mu blízký jeden z výrazných uměleckých proudů poválečných desetiletí, obracející se k poetice všedního dne. Později se krátce věnoval i inscenované fotografii, poslední desetiletí jsou spojena s malbou obrazů poetického naivizujícího pojetí. Jeho oblíbeným námětem byla krajina, dokumentoval folklór a tradice venkovského prostředí, fotografie byla i jakýmsi deníkem jeho života. K. O. Hrubý zanechal rovněž výraznou stopu jako pedagog, k jeho odkazu se dodnes hlásí řada českých fotografů. Rozsáhlá třísetstránková monografie, která vychází u příležitosti výstavy Hrubého díla v brněnském Domě umění, tak poprvé komplexně postihuje autorovu fotografickou tvorbu a její význam v kontextu české i světové fotografie.

Publikace se věnuje historii sbírání umělecké fotografie. Mapuje tuto specifickou činnost od období založení sbírky fotografie MG na začátku 60. let, až do doby přelomu tisíciletí. Text hodnotí akviziční možnosti státních institucí muzejního typu v podmínkách státního monopolu a volného trhu, který přišel na začátku 90. let. Změny situace a podmínek pak konfrontuje s akviziční politikou, jež byla v průběhu času volena pro získávání díla J. Svobody. Vedle teoretických úvah o trhu s fotografií a poslání soupisů uměleckého díla v teorii a praxi, jimž je vyhrazena první část publikace, je druhá část publikace věnována kompletnímu soupisu díla J. Svobody ve sbírkách MG. Tedy vědeckému katalogu, který má sloužit odborníkům a poučeným zájemcům z řad veřejnosti v hodnocení a užívání díla tohoto důležitého autora domácí a stále více i světové fotografie.

Informace z dějin houslařství na Chebsku, zejména na Lubsku, a historie lubské houslařské školy. Česko-německý text od kolektivu autorů.

Fotografie se momentálně nachází ve fázi, která bývá označována jako "doba po umělecké fotografii". S koncem jedné historické etapy přichází kritické ohlédnutí, které hodnotí, vyjasňuje a nově definuje věci, které byly bez časového odstupu neviditelné.Jednou z cest, jak zpětně pochopit podstatu éry umělecké fotografie, může být analýza fenoménů,…

Kniha o fotografické sbírce Moravské galerie v Brně obsahuje průřez tím nejlepším, co se podařilo nashromáždit dvěma generacím kurátorů v uplynulých padesáti letech. Je exkurzí do malého univerza sbírky s ukázkami fotografií pokrývajícími téměř celou dobu existence média a s texty, které čtenáři přiblíží důvody i okolnosti jejího založení. Na více než pětistech reprodukcích postihuje vývoj fotografie v rozmezí let 1841-2005.