Pauls Bankovskis Knihy

Tento retrospektivní pohled na éru socialismu v Lotyšské SSR je považován za jeden z nejvýraznějších lotyšských románů posledních let. Bankovskis v něm odhaluje, jaký byl svět za železnou oponou v letech 1978-1989: zmatek plný fám, bolesti, úzkosti a nesmyslnosti. Setkáváme se tu s věčně opilým básníkem Harijsem Miķelsonsem, který se s úmyslem vylepšit svůj kádrový profil stane konfidentem sovětské tajné policie, s vysloužilým generálem, jenž z neznámých důvodů spáchá sebevraždu a svůj dům odkáže právě Miķelsonovi, s nadějnou plavkyní Evou Kallasovou, prožívající nenaplněný románek se západoněmeckým špiónem Jorenem, který nemá ponětí o tom, pro koho pracuje a jaký užitek vlastně jeho špionáž má. Je tu také brutální násilník Zmiják se svými kumpány, Jozefs, čerstvě odvedený do armády, a nekonečná řada dalších postav. V lotyšské zkušenosti s tím, jak se žilo "za totáče", se možná pozná i leckterý český čtenář.

By discovering diaries, photos and other material, contemporaries are taken back to the period of 1917 and 1918 when Latvia stumbled towards its destiny as an independent republic. Profound, original and keen to reveal not only the complexities of an important historical event, but a later generation's relationship to it.

Riga may be over 800 years old as a city, but its status as capital of an independent Latvia is only a century old, with half of that time spent under Soviet rule. Despite this, it has established itself as a vibrant, creative hub, attracting artists, performers, and writers from across the Baltic region. The stories gathered here chronicle this growth and on-going transformation, and offer glimpses into the dark humor, rich history, contrasting perspectives, and love of the mythic, that sets the city's artistic community apart. As its history might suggest, Riga is a work in progress; and for many of the characters in these stories, it is the possibilities of what the city might become, more than merely what it is now, that drives the imagination of its people.

Pauls Bankovskis Erzählband "Schule" beleuchtet bedrückende Erinnerungen an die Schulzeit, geprägt von Enttäuschungen und Traumata. Mit einer schalkhaften Sprache thematisiert er den ambivalenten Charakter des Erinnerns, zeigt die Leiden von Opfern und Tätern und reflektiert den Kampf um Aufarbeitung und Veränderung der Vergangenheit.

Rok 1992 w Chochmie, nadmorskim kurorcie na zachodzie Łotwy. Na placu Akacjowym zbierają się wszyscy mieszkańcy, by obejrzeć, jak z piedestału jest strącany pomnik Lenina. Tak zaczyna się opowieść o fikcyjnym miasteczku snuta ustami jej mieszkańców. Chochmy nie ma na mapie, a jednocześnie jest wszędzie tam, gdzie postkomunistyczna historia odcisnęła swoje piętno. Tutaj może zdarzyć się nawet najbardziej absurdalna rzecz, a przy tym wszystko jest prawdziwe i można by o tym przeczytać w codziennej prasie. Zebrane w tej książce historie to osobne opowiadania, jednak razem tworzą one zaskakującą powieść.