Zora Obstová Knihy

In the mold of his acclaimed History of Beauty, renowned cultural critic Umberto Eco’s On Ugliness is an exploration of the monstrous and the repellant in visual culture and the arts. What is the voyeuristic impulse behind our attraction to the gruesome and the horrible? Where does the magnetic appeal of the sordid and the scandalous come from? Is ugliness also in the eye of the beholder? Eco’s encyclopedic knowledge and captivating storytelling skills combine in this ingenious study of the Ugly, revealing that what we often shield ourselves from and shun in everyday life is what we’re most attracted to subliminally. Topics range from Milton’s Satan to Goethe’s Mephistopheles; from witchcraft and medieval torture tactics to martyrs, hermits, and penitents; from lunar births and disemboweled corpses to mythic monsters and sideshow freaks; and from Decadentism and picturesque ugliness to the tacky, kitsch, and camp, and the aesthetics of excess and vice. With abundant examples of painting and sculpture ranging from ancient Greek amphorae to Bosch, Brueghel, and Goya among others, and with quotations from the most celebrated writers and philosophers of each age, this provocative discussion explores in-depth the concepts of evil, depravity, and darkness in art and literature.

Umění a společnost 980–1420. Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

'On Beauty' is neither a history of art, nor a history of aesthetics but Umberto Eco draws on the histories of both these disciplines to define the ideas of beauty that have informed sensibilities from the classical world to modern times.

Pinocchiove dobrodružstvá - panáčika s dlhým nosom vymyslel taliansky spisovateľ a novinár Carlo Collodi (vl. m. Carlo Lorenzini). Asi najviac tohto panáčika, ktorému pri každom jeho klamstve vyrástol nos, preslávila rozprávka Walta Disneyho z roku 1940. Dnes patrí medzi najznámejšie literárne postavy. Tatkovi Geppetovi bolo smutno. "Chcel by som si vystrúhať peknú drevenú bábku, ale takú neobyčajnú, ktorá by vedela tancovať, šermovať a robiť saltá". Ale ani sa mu nesnívalo, že by mohlo byť niekde také polienko, z ktorého sa dá vystrúhať veľmi nezbedný, veľmi zvedavý a neposedný Pinocchio. Možno ho už poznáte. Rád si trochu vymýšľa a keď nehovorí pravdu tak mu narastie tááááký dlhý nos. Zažije plno dobrodružstiev pokiaľ príde na to, kedy mu ten nosisko už nebude rásť. Autorem této pohádky je Carlo Collodi. Rozprávky charakterizuje jedna zvláštna vlastnosť: poznáme hlavné postavy, aj keď nevieme presne odkiaľ, preto vo všeobecnosti hovoríme, že z detstva. Inak to nie je ani u Pinocchia, oživnutého polienka, vystrúhaného chlapčeka, zdroja nekonečných problémov. Možno by stálo za výskum zistiť znalosť rozprávkových postavičiek a ich typických vlastností u dnešných detí. Ktovie ako by obstál práve Pinocchio.... celý text

A quinze ans, l'héroïne de ce livre comprend qu'elle a tout perdu : ses parents, son nom, son pays et jusqu'à son âge. De Selma, sa mère, la descendante des sultans, morte à Paris dans la misère, elle ne sait presque rien. Quant à son père, si sa famille adoptive lui dit qu'il était le radjah de Badalpour, d'autres murmurent qu'il s'agissait d'un Américain. Zahr se battra pour retrouver ses racines. Elle reverra son père, croira retrouver sa famille dans cette Inde musulmane qui d'emblée l'a conquise... jusqu'au moment où son univers s'écroule à nouveau et où il lui faut fuir. Après le best-seller De la part de la princesse morte, où revivait la figure de sa mère, c'est à son ascendance paternelle que Kenizé Mourad a consacré ce bouleversant roman, qui nous entraîne du quartier Latin des années soixante au mystérieux jardin du palais décrépit de Badalpour.

Judas, der Verräter? Pilatus, der Henker? Und Jesus, das Opferlamm? Eric-Emmanuel Schmitt mischt die Karten neu und erzählt eine etwas andere Passionsgeschichte voller Suspense und Spiritualität. Jesus Tod am Kreuz hat die Menschen in Jerusalem erschüttert. Sie sprechen von Wunder und Auferstehung. Pilatus, der römische Statthalter, hat wenig Verständnis für jüdische Verrücktheiten. Der Tote muss gefunden werden. Die Ermittlungen beginnen. Eine vertraute Geschichte. Doch es scheint, als hörten wir sie zum ersten Mal. Frei von jeder Überhöhung werden aus Jesus und Pilatus fassbare, menschliche Figuren.

Filippo Tommaso Marinettis Manifeste des Futurismus, veröffentlicht am 20. Februar 1909 im Pariser Figaro, gilt als Initialzündung der europäischen Avantgardebewegungen und hatte eine ungeheure Folgewirkung. Es war der Aufruf zur bedingungslosen Ausrottung des Alten, um dem Neuen Raum zu verschaffen. Noch im selben Jahr legte der Autor, der zu einem Glutkern der fatalen Verflechtung von Politik und Kunst(-theorie) wurde, mit einem weiteren Manifest nach: Tod dem Mondschein. Darin radikalisiert er seinen Aufruf und zeichnet die Vision einer glorreichen Zukunft. Der vorliegende Band versammelt alle weiteren bis 1944 verfassten Manifeste Marinettis. Sie zeugen von seiner Kühnheit und instinktiven Hellsichtigkeit, verweisen im Lichte der Geschichte zugleich auf die fatalen Folgen seiner Forderungen, stellen aber darüber hinaus auch die Frage nach der Kunst in unserer heutigen Gesellschaft.

Nejvyzrálejší román populárního belgického autora, za který mimo jiné získal prestižní čtenářskou cenu, souběžně vypráví dva příběhy, jejichž jediným spojovacím článkem je zpočátku jen fakt, že se oba odehrávají v bytě ve čtvrtém patře. Zápletka se zajímavě zamotává a postavy si kladou aktuální otázky (jak uživím rodinu, kde seženu byt a práci), jež jsou v rámci autorovy groteskní poetiky často dovedeny ad absurdum a vyvolávají mrazivý smích i vedou k zamyšlení nad dnešním světem.

Zbierka šestnástich esejí je pomenovaná podľa prvej z nich, v ktorej sa venuje mimoriadne aktuálnej téme – potrebe určitej spoločnosti mať svojho nepriateľa a vytvoriť si jeho obraz. Jej skutočným názvom by však mal byť skôr jej podtitul, čiže „príležitostná spisba“. Príležitostnú spisbu robí príležitostnou fakt, že autor zvyčajne nemal v úmysle zaoberať sa takou alebo onakou témou, ale priviedla ho k tomu výzva, aby sa zapojil do série rozhovorov. Tieto Ecove texty sa preto vyznačujú tematickou rôznorodosťou, ktorá siaha až k mladíckym literárnym láskam a pokračuje otázkami poetiky alebo etiky medicínskeho výskumu až po predstavenie jeho vlastnej autorskej tvorby.

Een groot bedrijf in een industriestadje wordt getroffen door een golf van zelfmoorden. Een onderzoeker wordt eropuit gestuurd om de oorzaak te achterhalen, maar hoe harder hij zijn best doet om door te dringen in het bedrijf, hoe moeilijker het hem gemaakt wordt. Het onderzoek is een typische Claudel, met thema's als vervreemding, machteloosheid en menselijkheid. Maar het is ook een kafkaëske roman die af en toe haast surrealistisch aandoet. Hoe kan de eetzaal van het hotel waar de onderzoeker zijn intrek neemt de ene ochtend stampvol uitgelaten toeristen zitten en de volgende dag gevuld zijn met een groep sombere ontheemden? Waarom krijgt hij geen eten, geen drinken, geen bed? Terwijl hij nieuwe ontdekkingen doet, begint de onderzoeker zich af te vragen of hijzelf het slachtoffer zal worden van de helse machine die ook de anderen heeft vernietigd.