Kenneth White Knihy

„Cílem je jít co možná nejdál – až na konec sebe samého – dokud nedojdete do kraje, kde se čas proměňuje v prostor, kde se věci zjevují ve své nahotě a kde vítr nemá jméno.“ Modrá cesta skotského básníka Kennetha Whitea je zakládajícím dílem geopoetiky, filozofického směru, lépe řečeno hnutí, dotýkajícího se základů lidské existence na zemi. Klíčovým pojmem tu je intelektuální nomadismus, překonání hranic vytyčených evropskou kulturou a civilizací. Waybook (kniha cesty), jak Modrou cestu White sám nazývá, v sobě skrývá deník, cestopis, reportáž, etnologickou studii, filozofický traktát a lyrickou báseň zároveň. Čtenáře v ní vede přes Montréal, Québec, řeku Saguenay dál na sever. Doufá, že mu s jejím hledáním pomohou původní obyvatelé severu. Romantické vidění Indiánů jako urozených divochů ale vezme za své v první indiánské rezervaci, sužované neřestmi alkoholu a hazardu, civilizačními chorobami a chudobou. Cesta tedy musí vést ještě dál, do krajiny bez lidí, kterou znají jen rok od roku řídnoucí stáda karibu. Modrá cesta spojuje citlivé poetické postřehy s ostrou kritikou západní společnosti, jejího konzumu a povrchní morálky, i když White tak vždy činí se sobě vlastním humorem.

The collection features three travel books by Kenneth White, offering an insightful introduction to his concept of 'geopoetics' and environmental aesthetics. Through vivid descriptions and reflections on nature, White explores the interconnectedness of geography, culture, and human experience, inviting readers to engage with the world in a poetic and thoughtful manner.

The narrative delves into the life and thoughts of a significant Scottish poet, presenting his own reflections and experiences. Through a personal lens, it uncovers the complexities of his identity, creative process, and the cultural context that shaped his work. This introspective journey offers insights into both his poetic contributions and the philosophical underpinnings of his ideas, making it a profound exploration of a pivotal figure in Scotland's literary heritage.

Der intellektuelle Nomade ist frei von kulturellen und wissenschaftlichen Beschränkungen und Konventionen, sein Geist durchstreift alle Gebiete der Erde, ohne festgelegtes Ziel, doch immer auf der Suche nach Erweiterung der eigenen Erkenntnis und Erkenntnisfähigkeit. Die Figur des intellektuellen Nomaden kam bereits im 19. Jahrhundert auf – man denke an Arthur Rimbaud –, und Kenneth White reist mit ihr vom Keltentum zu fernöstlichen Philosophien, von der deutschen Romantik zum russischen Nihilismus, von Thoreau in den Wäldern Amerikas zu Nietzsche und Heidegger in Engadin und Schwarzwald. 'Beim intellektuellen Nomaden mischen sich Gelehrsamkeit und Umherirren', schreibt Kenneth White – doch dieses Umherirren ist befruchtend und belebend für den zivilisationsmüden Intellekt. 'Versuchen wir, im Denken fortzufahren – und dabei nicht zu vergessen, dass das äußerste, tief reichendste Denken sich vielleicht nicht im philosophischen Diskurs realisieren wird, sondern in der exakten oder extravaganten Sprache eines Gedichtes –, versuchen wir, dem Geist die Möglichkeit zu bewahren, die Erde auf eine freisinnigere Art zu bewohnen.'

Der nomade intellectuel, Kenneth White, macht sich auf den Blauen Weg nach Labrador. Der ungewöhnliche Reiseroman ans Ende der Welt und zugleich zu sich selbst erschien bei Arche 1984.