Karel Krejčí Poradie kníh (chronologicky)

Soubor 43 statí českého literárního historika a komparatisty K. Krejčího (1904-1979) shrnuje jeho práce na poli srovnávací literatury a představuje hluboký, nesmírně erudovaný a stále inspirativní vhled do problematiky evropského literárního procesu; má zásadní význam pro bohemistická a slavistická bádání. Kniha je uvedena obsáhlou studií Vladimíra Svatoně a doplněna úplnou bibliografií autora.

odboj Rady tří na Tišnovsku a osud posádky sestřeleného Liberátoru

Sociologie literatury představuje ojedinělou práci v české literárněvědné produkci 20. století. Text byl původně vydán jako cyklostyl v omezeném počtu jednotlivých exemplářů, které dnes nejsou dostupné širší čtenářské veřejnosti. Krejčí se v monografii zabývá literaturou jako společenským jevem, rekapituluje sociologickou metodu ve vývoji literární vědy a pokouší se o sociologické rozdělení literatury.

Obě prózy patří k nejvýznamějším a nejcharakteris­tičtějším autorovým romanetům. Děj prvního romaneta je soustředěn kolem barokního obrazu umírajícího světce v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Ve druhém romanetu jsou v napínavém ději zobrazeny smělé perspektivy, které přináší moderní věda.

Báseň předního básníka polské renesance pojednává o šachovém klání dvou polských nápadníků na dvoře dánského krále, ucházejících se o ruku jeho dcery.

Česká literatura, jako ostatně i literatury jiné, má svůj vlastní vývojový rytmus i své jedinečné hodnoty, nevyvíjí se však izolovaně. Je ve stálém styku s literaturami národů jiných, blízkých i vzdálených, přibližuje se k nim i opět se vzdaluje, přijímá odtud podněty i sama podnětně působí. Stati uveřejněné v tomto souboru snaží se v několika průhledech ukázat, jak se česká literatura včleňovala v jednom z nejvýznamnějších období svého trvání, od národního obrození až po první světovou válku, do tohoto celoevropského literárního kontextu, jak se vyrovnávala se širšími tendencemi ideovými, společenskými i stylovými a jak ve stálém střetání s proudy světovými hledala a nalézala svůj specifický charakter.

K stému výročí narození předního představitele moderního básnictví vychází výbor z umělcových pražských básní, vyznávajících se z obdivu k památkám a krásám Hradčan, Malé Strany, Nového Města a Smíchova a projevujících přitomsoucitné porozumění pro lidskou bídu, zachycujících portréty slovesných tvůrců Tyla, Zeyera, Vrchlického a nastiňujících nálady ročních dob v Praze.

«Discendente di un’illustre famiglia polacca, contemporaneo di grandi avvenimenti, cui talvolta prese anche parte direttamente, il conte Jan Potocki (1761-1815) acquista durante la sua vita una strana reputazione di eccentrico e di erudito. Sale in pallone con l’aeronauta Blanchard, impresa di minore importanza ma di maggior eco che non quella di annotare, per primo, il linguaggio segreto dei principi circassi... Frequenta i salotti parigini d’avanguardia e in seguito si lega coi Giacobini... Prima di darsi una morte orribile, porta a termine un lungo romanzo pieno di estro che lascia quasi completamente inedito... Nel 1958 la prima parte dell’opera, intitolata Manoscritto trovato a Saragozza, viene ritrovata e pubblicata... Se ne trova improvvisamente arricchita la letteratura fantastica del mondo intero, di cui questo testo, indipendentemente dai suoi altri meriti, costituisce un esempio tra i più alti» (Roger Caillois).

Literární útvar romaneta je nejvýznamnějším přínosem Arbesovým do pokladnice české kultury. Po prvních nábězích v beletristických prvotinách Ďábel na skřipci a skvělém úspěchu Svatého Xaveria, prvního díla, ke kterému autor na radu svého přítele Jana Nerudy připojil toto druhové označení, Arbes plně a záměrně rozvíjí formu romaneta ... Těmito slovy zakončuje v doslovu K. Krejčí soubor autorových romanet (Ďábel na skřipci, Elegie o černých očích, Svatý Xaverius, Akrobati, Zborcené harfy tón, Lotr Gólo, Duhový bod nad hlavou, Duhokřídlá Psýché), jejichž společným rysem je společenská vyhrocenost příběhu a jeho vztah k autorovu osudu. Z těchto romanet, vytvářených od let šedesátých do let devadesátých, poznáváme, jak se tehdejší společenská situace odrážela v Arbesově životě a jak na ni reagoval svým svérázným způsobem v romanetech.

Brandys je beletristickým kronikářem své doby, tato jeho kniha ale není práce beletristická, nýbrž vysloveně publicistická. Vypořádává se s dobou současnou, zamýšlí se nad problémy likvidace období dogmatismu. Je plná narážek a odkazů na literaturu, na umění. Dílo je psáno formou dopisů, ve kterých pisatel informuje o dojmech z cest po cizině i po Polsku a tyto dojmy z cizího prostředí jsou mu záminkou k tomu, aby se zajímal a porovnával se situací a dojmy z vlasti.

Mezi knihami o Praze má kniha Karla Krejčího své zvláštní, osobité místo. Není to kniha historická, a přece podává pro skutečné poznání života pražského lidu mnoho poznatků, které doposud nenašly cestu do přehledů slova smyslu ani literární historie - a přece se zde o dějinách literatury dovídáme množství podrobností, zdánlivě jen druhořadých, ve skutečnosti však takových, které pomáhají pochopit podstatu literárních děl vzniklých v Praze a věnovaných tomuto městu. Není to ani cestopis ani průvodce, a přesto máme pocit, že Krejčího kniha dává poznat toto město jak cizinci, tak i tomu, kdo se zde narodil. Krejčího "Praha legend a skutečností" je dokonalou vedutou Prahy minulých věků, nakreslenou podle zákonů perspektivního zobrazování, kdy nejbližší údobí, století 19., a sám počátek století dvacátého jsou vykresleny se spoustou detailů, a minulost vzdálenější je nastíněna ve výstižných obrysech, až se nakonec rozplývá v mlhách kolem Vyšehradu...

Vědecky bohatě fundovaná monografie se zaměřuje na komický epos, literární žánr dlouhého a pestrého vývoje od Homéra až k Majakovskému. Sleduje jeho historický vývoj, umělecký tvar a ideové poslání v literaturách slovanských, zvláště od období klasicismu a romantismu až po dobu imperialistických válek a proletářských revolucí. Úvodní partie je věnována literaturám západoevropským.

Podtitul: Slovenská pohádka o čtyřech jednáních. Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího království a zamiluje se do princezny Mahuleny, k velké nelibosti její matky, která se oběma milencům krutě pomstí. Mytický příběh byl zhudebněn Josefem Sukem a roku 1970 se dočkal filmové podoby. Vydáno k 120. výročí narození a 60. výročí úmrtí Julia Zeyera.

Historický román významného polského prozaika, v němž na pozadí Neronova a Petroniova Říma vylíčil podstatu moci, kterou člověku dává mravní čistota a láska. Bohatství a pompézní sofistikovanost Říma se postarala o věčnou slávu svých obětí. Nejen Petr i Pavel vykoupili Ježíšovo učení, i nekonečné zástupy umučených prvotních křesťanů se staly nesmazatelným poselstvím víry, že je to láska, která vítězí.

Historický román zachycující zrod polských legií a jejich boje po boku napoleonských armád.

Tři vybraná Arbesova romaneta jsou fantastické příběhy, v nichž autor rozmetává tradiční náboženské a jiné předsudky vysvětlováním mnohých zdánlivě nadpřirozených zjevů pomocí rozumu a vědy. Odtud jsou tato vyprávění plna různorodých nálad a tajuplné, až přízračné scény střídají se s pasážemi střízlivých úvah. Všude tu však převládá autorova humanistická tvář, horlící proti hrůzám sobeckých vášní, které ústí až v strašná krveprolévání. Svatý Xaverius 11.vydání, Ukřižovaná 14.vydání, Newtonův mozek 13.vydání.

Dílo vzniklo za spolupráce literárně vědné sekce Slovanského ústavu v Praze a katedry slavistiky při filologické fakultě Karlovy university. Je prvním českým souborným zpracováním dějin polské literatury a opírá se o nejnovějšípřehodnocení jednotlivých postav, děl i celých období. V jednotlivých částech je pojednáno o literatuře epochy feudalismu (počátky, rozkvět a úpadek šlechtické literatury), o literatuře doby rozkladu feudalismu a nástupu kapitalismu (vláda Stanislava Augusta, pád polského státu a první revoluční výbuch, šlechticko-buržoasní revoluce), o literatuře epochy kapitalismu (rozkvět kritického realismu, období imperialismu až k první svět. válce) a o literatuře Polska buržoasního a socialistického.

V tomto zevrubném životopise jsou sebrány a vysvětleny všechny podstatné podrobnosti, jež mají vztah k Máchovu životu a které se podařilo až dosud zjistit. Jejich pečlivým ověřováním odstranil autor některé nejasnosti, rozpory a omyly dřívějších životopisů. Pokusil se i nově osvětlitMáchův zápas s censurou. Kniha je psána přístupným stylem a řadí se k základním dílům o našem předním básníku.

Vývoj Matěje Broučka jako typizované postavy obtloustlého bohatého pražského měšťana sedmdesátých a osmdesátých let 19. století v literární studii. Autor ve své studii sleduje nejprve vývoj, kterým prošel spisovatel při vytváření jedné z nejznámějších a nejcharakterističtějšíchpostav svého díla - pražského domácího pána, "blahobytného měšťánka, který se ve snu stává velmi nehrdinským hrdinou dobrodružství, daleko přesahujících uzoučký obzor jeho egoistického živůtku". V dalších kapitolách zachycuje jednotlivé fáze vývoje pana Broučka jako typu; postavu autora i jeho hrdiny pak uvádí v širších souvislostech české satirické a humoristické literatury.

Satirická skladba o váženém měšťanu Matěji Broučkovi a jeho výletu do 15. století se vysmívá omezenosti a bezpáteřnosti zbohatlíků na sklonku 19. století.

Námět románu je vzat z ovzduší českých umělců obrozeneckých, usilujících o to, aby národní české umění získalo zaslouženého uznání i v cizině, aniž se ovšem vzdá svého národního charakteru a společenského buditelského poslání. Edice Národní klenotnice svazek 46.

Životopisná kniha je sestavená z vyprávění Elišky Krásnohorské a různých statí. Vypráví o životě EK, o jejích setkáních s osobnostmi tehdejšího kulturního života (Svatopluk Čech, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Jan Neruda aj.). Kniha je doplněna dobovými fotografiemi. Vybral, uspořádal a k vydání připravil Karel Krejčí.