Gottfried Benn Knihy

Gottfried Benn (1886–1956) – jeden z najvýznamnejších básnikov XX. storočia; lekár, ktorého preslávila už jeho prvá básnická zbierka Morgue; nepohodlný a zatracovaný individualista; rafinovaný architekt nemeckého jazyka, ktorého dielo bolo preložené do všetkých svetových jazykov. Rozsiahly výber z poézie Gottfrieda Benna, Stratené ja, vychádza na Slovensku po prvýkrát.

Antologie novým způsobem představuje ranou poezii velikánů moderního německojazyčného básnictví Georga Heyma, Jakoba van Hoddise, Gottfrieda Benna a Georga Trakla. Tito čtyři autoři, jejichž poetika se formovala, měnila či předčasně uzavírala kolem roku 1912, vypjatého letopočtu německé literatury, bývají řazeni k ranému expresionismu, avšak výrazně tento směr intenzitou své tvorby přesahují. Byť se jim v češtině již dostalo samostatných knižních výborů, nekomunikovaly jejich texty doposud na stránkách jedné knihy. Antologie přináší také verše do češtiny převedené poprvé. Básně přeložil a doslovem opatřil básník Radek Malý a výtvarně je doprovodil Pavel Preisner.

Výbor Držíce v drzých držkách cigarety představuje poezii expresionismu, moderního uměleckého směru, který se v nejčistší podobě projevil v Německu a Rakousku v letech 1910–1920. Tento směr odráží životní postoj generace konfrontované s rychlým rozvojem Berlína, jeho továrnami, automobily, biografy a rušným nočním životem. V atmosféře očekávání vznikaly apokalyptické vize Georga Heyma, grotesky Jakoba van Hoddise a Alfreda Lichtensteina, stejně jako šokující básně-pitevní protokoly Gottfrieda Benna. Expresionistické desetiletí přineslo množství literárních talentů a rozmanitou literární produkci, jejíž část nyní představujeme českému čtenáři. Antologie se zaměřuje na raný velkoměstský expresionismus a na autory, kteří si zaslouží samostatné výbory v češtině. Druhá část přináší nejznámější a nejpozoruhodnější básně, které toto hnutí obohatilo o významné tematické okruhy. Mezi autory patří Jakob Van Hoddis, Georg Heym, Alfred Lichtenstein, Gottfried Benn a další významné osobnosti, které formovaly expresionistickou poezii.

Jeden z nejkrásnějších textů estetizace moci.

»Der Ptolemäer, in der Kriegsverwüstung Betreiber ausgerechnet eines Schönheitssalons, versucht eine Standortbestimmung mittels Revue.« Aus dem Vorwort von Uwe Tellkamp Der »Ptolemäer« ist laut Benn »ein Gedanken- und Problemmassiv aktuellsten Charakters«. Dessen einzigartiger Stil schien seine Gedanken bei der Publikation 1949 unangreifbar zu machen. Die drei Prosastücke »Weinhaus Wolf«, »Roman des Phänotyp« und »Der Ptolemäer«, in den Jahren 1937 bis 1947 geschrieben, sind erzählerische Texte ohne das übliche Erfinden von Figuren, Taten und Beziehungen. Es sind »Romane im Sitzen«, erfüllt von Erinnerungen, Beobachtungen, Spekulationen eines Zeitgenossen, der von den Verfallsprozessen der europäischen Zivilisation fasziniert ist.

Im vorliegenden Band sind alle gedruckten und auch die zu Lebzeiten Benns ungedruckten Gedichte enthalten. Benns Dichtung hat die Themen des europäischen Nihilismus in einer Sprache formuliert, deren Faszinationskraft bis heute nicht verblaßt ist. 1912 tritt er mit den schockierend zynischen Gedichten der »Morgue« an die Öffentlichkeit, den Primat der Ratio und der Geschichte radikal verwerfend. Zwischen den Kriegen wird die wilde Formlosigkeit des Anfangs durch Metrum und Reim abgelöst, durch einen Stil, in dem das »lyrische Ich« der Formtradition folgt. Benns Gedichte bannen das Material der Geschichte in Chiffren, die sich zum »Valse triste«, zum Abschiedsgestus, zur Lebensstimmung des »Aprèslude« fügen. Seine Ästhetik, die gegen die finale Lage ihrer Epoche die »Transzendenz der schöpferischen Lust« setzt, hat bis in unsere Tage unabsehbare Wirkung auf die deutsche Literatur gehabt.

Výbor z prózy německého básnického expresionisty.

An extraordinary collection of poetry and prose from the master of German expressionism The first poem in Gottfried Benn's first book, Morgue (1912)—written in an hour, published in a week, and notorious ever after—with its scandalous closing image of an aster sewn into a corpse by a playful medical student, set Benn on the path to celebrity and notoriety. And indeed, mortality, flowers, and powerful aesthetic collisions typify much of his subsequent work. Over the decades, as Benn suffered the vicissitudes of fate (the death of his mother from cancer; the death of his first wife, Edith; his brief attempt to ingratiate himself with the Nazis, followed by their persecution of him; the suicide of his second wife, Herta), the harsh voice of the poems relented and mellowed. His later poetry—from which Impromptus is chiefly drawn, many of the poems translated into English for the first time—is deeply affecting: it reflects the routines and sorrows and meditations of an intelligent, pessimistic, and experienced man. Written in the low, unupholstered monologue of the poet talking to himself, these works are slender ribbons of speech on the naked edge of song and silence. With this collection of poems and essays—edited and translated by the award-winning poet Michael Hofmann—Benn, at long last, promises to attain the presence and importance in the English-speaking world that he so richly deserves.