Marcel Duchamp Knihy

Kniha je nejrozsáhlejším Duchampovým mluvený komentářem, jehož kouzlo spočívá v jednoduchosti, s jakou svůj komplexní přístup k práci, životu a umění tlumočí. S citáty z této knihy se setkáme jak v učebnici pro základní školu, uvádějící děti do problematiky moderního umění, tak v komplikovaných textech o filozofii umění, estetice a dějinách umění dvacátého století. Duchampovy postoje nabízejí zcela nový pohled na dějiny zobrazování, funkci umění a jsou nutnou četbou pro ty, kdo si chtějí vytvořit názor na bouřlivý vývoj umění ve 20. a 21. století. Přelomový význam Duchampova díla zpochybňujícího vývoj umělecké reprezentace, začíná být v širším kontextu uznáván až díky umělcům a teoretikům konceptuálního umění, minimalistického umění a popartu na počátku šedesátých let. V nemalé míře k tomuto přesunu těžiště od sítnicového k mozkovému, jež bylo pro druhou polovinu 20. století příznačné, přispěla tato kniha. Kromě rozmluv kniha obsahuje předmluvy Pierra Cabanna ke třem historickým vydáním z let 1966, 1976 a 1995. Spíše než Duchampovy práce se tyto předmluvy relevantně dotýkají přijetí rozmluv a zprostředkovávají nám dobové reakce, jež vyvolaly.

In the twenties, Surrealists proclaimed that words had stopped playing around and had begun to make love. Nowhere is this more apparent than in the writings of Marcel Duchamp, who fashioned some of the more joyous and ingenious couplings and uncouplings in modern art. This collection beings together two essential interviews and two statements about his art that underscore the serious side of Duchamp. But most of the book is made up of his experimental writings, which he called ”Texticles,” the long and extraordinary notes he wrote for The Bride Stripped Bare By Her Bachelors, Eben (also known as The Large Glass), and the outrageous puns and alter-ego he constructed for his female self, Rrose Sélavy (”Eros, c’est la vie” or “arouser la vie”—“drink it up”; “celebrate life”). Wacky, perverse, deliberately frustrating, these entertaining notes are basic for understanding one of the twentieth century’s most provocative artists, a figure whose influence on the contemporary scene has never been stronger.

Edited by Kornelia von Berswordt-Wallrabe. Essays by Gerhard Graulich, Herbert Molderings.

Collects together a novel and a memoir of a triangular relationship during the early days of the Dada movement in New York along with its creative progeny, two magazines: The Blindman and Rongwrong. Henri-Pierre Roche is best known for his novel Jules et Jim, based on the three-sided relationship between himself, the artist Marcel Duchamp and the actress Beatrice Wood. A unique first-hand evocation of the three friends and lovers within their milieu, which included extraordinary characters such as Francis Picabia, Isadora Duncan, Arthur Cravan and many more.

In 1964, Calvin Tomkins spent a number of afternoons interviewing Marcel Duchamp in his apartment in New York City. It reveals him to be a man and an artist whose playful principles toward living freed him to make art that was as unpredictable, complex, and surprising as life itself

Marcel Duchamp (1887-1968) is best-known for his "ready-mades" - such as the urinal, entitled "Fountain" and "signed" R. Mutt. This study tackles the enigma of this major 20th-century artist.