Vladimír Horek Knihy

Na místě anotace uvádíme autorův dostatečně výstižný epilog: Laskavý čtenáři, který jsi tuto knihu dočetl, asi docházíš k závěru, že je v ní příliš šťastných náhod, dá-li se v samotném ději mluvit o štěstí. Několik jich bylo, ale tím byl jejich příděl autorovi vyčerpán až do konce života. Ano, autorovi, protože to, co jsi četl, se skutečně stalo, nic jsem si nevymýšlel, je to pravda, žádná fabulace. Někdy jsem si o už napsaném uvědomil, že to docela tak nemuselo být, tak jsem pasáž nebo větu škrtl nebo opravil, protože k tomu, abych dobrovolným i nedobrovolným obětem doby postavil pomníčky, nebylo třeba pouštět uzdu fantazii, a právě tak jsem si nemusel nic vymýšlet, pokud šlo o stavění pranýřů. Tedy ve svém celku je to pravdivé vypsání událostí či spíš jejich části a třeba i úvah tak, jak je doba a život přinášely. Snad - i když to zatím tak nevypadá - současné i další staletí budou umožňovat autobiografie s příjemnější problematikou, snad.

Vladimír Horek se ve svých Pohádkách pokouší „chytat na háček slova, věty, vzpomínky" a spolu s útržky lidových povídaček, vyprávěných jeho dědou rybářem, z nich vytváří osobité autorské pohádky. Motivem je mu řeka Cidlina a její strašidla a zvířecí a pohádkové bytosti, které tu a tam upoutají svým nářečím (O Koblížkovi) či rozpustilým humorem. Ten je v druhé části, v pohádkách pro dospělé, o poznání černější (O Cukrové panence a Kominíčkovi či O havranu..., který má překladatelské potíže s básní E. A. Poea). Pohádky starého rybáře jsou tak zamýšleny jako pobavení pro děti i jejich rodiče. Knihu ilustrovala Nela Vadlejchová.