Každý člověk touží po celistvosti a hledá způsoby životního naplnění. Autor ve své knížce ukazuje, co člověk nutně potřebuje, aby mohl žít se sebou v pokoji – blízkost a odpuštění. Právě toto jsou stopy spásy na životní cestě člověka, který se řídí podle kompasu poselství Ježíše z Nazareta. Autor při svém psaní nezapře teologa, který má sice už přes dvacet let zapovězeno přednášet na katolických teologických fakultách, zároveň je ale v Německu vyhledávaným odborníkem na problematiku spojení spirituality a psychoterapie.
Eugen Drewermann – jeden z nejuznávanějších německých teologů a psychoterapeutů, autor více než třiceti knih.
Zdroj: Kosmas.cz
Eugen Drewermanns brillantes Plädoyer gegen den Missbrauch von Tieren Entgegen den östlichen Religionen, dem Glauben der Ägypter und der griechischen Philosophie fasste die christliche Theologie die Tiere als vergängliche Nutzwesen auf, die lediglich dem Menschen zu dienen hätten. Der Mensch wurde aufgrund seiner Unsterblichkeit dagegen aufgewertet. Diese Überhöhung führte zu einer Abwertung der Tiere, die jede Ausbeutung und Grausamkeit ihnen gegenüber möglich machte und bis heute rechtfertigt. Dieses Buch stellt einen fundamentalen, bisher wohl einzigartigen Beitrag dar gegen den Missbrauch von Tieren, Tierzuchtquälerei und Tierexperimente.
Podtitul: Hlubině psychologický výklad Malého prince
Autor, psychoterapeut a „neposlušné dítě“ německé teologie, je autorem mnoha knih z oboru exegeze Starého zákona a z morální teologie. Věnuje se také aktuálním problémům současného světa a rozboru klasických pohádek. Kniha o Malém princi byla první publikace tohoto autora v českém jazyce. Představuje jej jako pronikavého analytika, který dokáže objevovat tajemství skrytá v jedné z nejznámějších pohádek dvacátého století.
Úvahy o zlu a rozmanitosti jeho forem a projevů, kritika církve, která institucí ďábla vytváří v lidech pocity strachu a zajišťuje si tak jejich poslušnost.Strach je podle Drewermanna každému jedinci vštěpován na samém počátku jeho individuálního života. Je to strach z porušení desatera a jeho výkladů, strach z toho, že člověk bude vyloučen z komunity a bude muset žít sám. Církvi se podařilo vytvořit obecně platnou konvenci, že ďábel je analogií zla, čemuž je potřeba se vyhnout, obávat se, mít strach. V souladu s automatickým přijetím této teorie pak atmosféru strachu jako jistého výchovného rituálu lze snadno obecně zneužívat, což v důsledku může vést k různým neurotickým a psychotickým onemocněním, upozorňuje Drewermann a odkazuje na svou praxi psychoterapeuta.Teolog, psycholog, filosof a spisovatel Eugen Drewermann v knize (text je koncipovan jako rozhovor novináře J. D. Kogela s Drewermannem) rozvíjí také své úvahy o lidské agresi, zoufalství a víře, odpuštění a negaci, nahodilosti a hledání ospravedlnění v existenci, o biologii, sociální psychologii a psychoanalýze, o teologické nauce o prvotním hříchu a vykoupení, o církevní hrozbě pekla a křesťanské naději v nebe.Eugen Drewermann byl profesorem katolické dogmatické teologie v Paderbornu. Roku 1991 mu pro jeho nekonformní názory na morální teologii a biblistiku bylo místním arcibiskupem odňato povolení vyučovat a roku 1992 i povolení kázat. V tomtéž roce byl pak i suspendován z kněžského úřadu. Roku 2005 Drewermann oznámil, že vystupuje z katolické církve. Drewermann je v Německu považován za jednoho z významných myslitelů a nemnoha zbývajících univerzálních vzdělanců.
Eugen Drewermann hat sich wiederholt zum Wirken von Hermann Hesse (1877–1962) geäußert. Dieses Buch versammelt seine Beschäftigung mit dem deutschen Literaturnobelpreisträger. 2019 erhält der Autor den Preis der Internationalen Hermann-Hesse-Gesellschaft verliehen, eine Auszeichnung für die »Auseinandersetzung mit … Hermann Hesse, insbesondere die Pflege und Förderung des interkulturellen Dialogs«. Der Band enthält die Essays »Die Orientreise - der lange Weg zu sich selbst«, »Das Individuelle gegen das Normierte verteidigen« und »Gedanken über Narziß und Goldmund« sowie die Laudatio von Volker Michels auf den Preisträger sowie die Preisrede von Eugen Drewermann.
Drewermann betont, dass gerechte Ordnung nicht durch Gewalt erreicht werden kann. Er kritisiert den Wahnsinn von Kriegen, insbesondere in Afghanistan und im Irak, und stellt die Frage nach der Legitimität von Gewalt gegen "die Bösen" im Kontext der Menschenrechte.
Die abendländische Tradition zählt sieben Tugenden: Glaube, Liebe, Hoffnung, Weisheit, Gerechtigkeit, Tapferkeit und Mäßigung. Sie dienen dem Menschen als Regeln für sein Verhalten und symbolisieren theologische, philosophische und ethische Ansprüche an jeden Einzelnen. Doch Eugen Drewermann sieht in diesen Begriffen auch die Gefahr, den Menschen von außen festzuschreiben. In diesem Buch gibt er eine eigene Deutung der Tugenden und legt ihnen ein neues Verständnis des Menschen zugrunde: tugendhaft ist derjenige Menschen, der zu sich selbst gefunden hat und von Angst befreit leben kann. Die sieben Tugenden gedeutet und erschlossen von einem der bedeutendsten geistlichen Autoren der Gegenwart.
