Danilo Kiš Knihy

Poviedky zo zbierok Encyklopédia mŕtvych, Lutna a jazvy a próza Legenda o spáčoch sú sústredené na veľkú tému smrti, ktorú autor prezentuje v rôznych historických, kultúrnych, spoločenských a ideologických kontextoch – od gnostických legiend po modernú dobu, od legendárnych spáčov po nadčasovú encyklopédiu, v ktorej možno nájsť zaznamenané životy všetkých ľudí, ktorí na svete žili. Táto poviedková kniha je vzrušujúcim prepletaním imaginácie a faktov, pradávnych právd a moderných skúseností, historických poznatkov a ich ironickej rekonštrukcie. Ponúka excelentný čitateľský zážitok a viacvrstvový pohľad na chápanie dejín i individuálneho ľudského osudu.

Hrobku pre Borisa Davidoviča často označujú za ekvivalent Borgesových Obecných dejín hanebnosti. V zbierke siedmych poviedok nájdete témy obludnosti stalinských manipulácií, fungovania sovietskych gulagov aj likvidácie nepohodlných osobností, v ktorých autor fiktívno-dokumentárnym štýlom odhaľuje zákulisné praktiky sovietskej tajnej moci. Keď kniha vyšla, bola označená za najväčší literárny škandál v povojnovej Juhoslávii. Medzinárodný ohlas nedal na seba dlho čakať, bola preložená do množstva jazykov po celom svete.

Poviedky srbského spisovateľa patria do jedného autobiografického cyklu o rodine v období druhej svetovej vojny. Obsahuje dve poviedky: Skoré žiale a Záhrada, popol.

Povestit din perspectiva copilului Andi, romanul autobiografic Gradina, cenusa este o scufundare in apele memoriei, in care naratorul isi recompune copilaria ca din fragmentele unei oglinzi sfaramate: descoperirea faptului ca oamenii sunt muritori, misterul somnului, sexualitatea precoce, stradania de a intelege misterioasa figura a tatalui sau disparut care nu a incetat niciodata sa-l obsedeze. Forta acestui roman sta, dincolo de scriitura poetica, tulburatoare prin originalitate, in lucrurile nenumite, in amenintarea Holocaustului – omniprezenta dar inexplicabila pentru ca este dincolo de puterea de intelegere a copilului. Adesea asimilat cu Borges si considerat un candidat serios la Premiul Nobel, Danilo Kiš este unul dintre acei scriitori cosmopoliti, imposibil de incadrat in tipare, care au marcat literatura secolului XX.

Soubor psychologických povídek a lyrických črt významného představitele jugoslávské literární generace šedesátých let. Autor vypráví o svém dětství a mládí v úrodné rovině na jugoslávsko-maďarském pomezí, o prvních láskách a romantickém snění, do nichž zasáhly hrůzy války s pronásledováním, protižidovskými pogromy a koncentračními tábory. Poznámku napsal Miroslav Kvapil. První vydání.

Ústředním tématem sedmi kapitol/příběhů je smrt. Kiš sleduje revoluční bojovníky, kteří se pod vlivem ušlechtilých ideálů stávají účastníky a strůjci událostí, jež jejich ideály obracejí v pravý opak.

Výber z próz súčasného srbského poviedkára. Presné, dômyselne vystavané príbehy striedajú rozprávačské stratégie, spochybňujú sami seba a odkrývajú banalitu každodennosti života.

Sestavil Mihajlo Pantić, který napsal také doslov. Slovník zastoupených autorů a úvod napsal a překlad Ivan Dorovský.

'The Hourglass' tells the story of the final months of one man's life in the period leading up to his dispatch to a concentration camp. It is considered to be Danilo Kis's masterpiece.

'Sleepers awake in a remote cave and the ancient mystic Simon Magus attempts a miracle, in these two magical, otherworldly tales from one of the greatest voices of twentieth-century Europe.

Kis’ Buch Ein Grabmal für Boris Dawidowitsch stieß bei seinem Erscheinen in Jugoslawien auf heftigste Kritik - der tatsächliche Grund war politischer Natur. Anatomiestunde ist Kis’ Antwort auf die Vorwürfe und gilt heute als sein poetologisches Vermächtnis. Diese hinreißende Polemik gegen jede doktrinäre Form von Literatur und Kritik ist gleichzeitig einer der wichtigsten Beiträge zur Poetologie des 20. Jahrhunderts.

Zum 30. Todestag am 15. Oktober 2019 erstmals übersetzt: Der zweite, wegweisende Roman von Danilo Kiš. Der erstmals ins Deutsche übersetzte Roman von Danilo Kiš aus dem Jahr 1962 erzählt von der Jüdin Maria, die 1944 mit ihrem sieben Wochen alten, im Lager geborenen Sohn aus Birkenau flieht. „Nie wieder hat Kiš das Thema der Judenverfolgung mit solcher Direktheit angegangen, gleichsam auf körperliche Art und in Nahaufnahme“, schreibt Ilma Rakusa in ihrem Nachwort. Die Geschichte der Flucht verwebt er kunstvoll mit Rückblenden aus der Kindheit Marias, wie die antisemitischen Übergriffe in der Schule und das Massaker von Novi Sad. „Psalm 44“ ist sowohl thematisch als auch sprachlich ein wichtiger Baustein des zum 30. Todestag am 15. Oktober nun vollständig übersetzten Werks.

Eine Dachkammer in einem heruntergekommenen Mietshaus, in der man von fern die Züge pfeifen hört, Schabenkolonien, die geschäftig im Strohlager rascheln, Zigarettenqualm und Ofenruß: standesgemäß hausen hier Orpheus, der Dichter, und Igor, der Sterngucker, zwei wunderliche Freunde, die mit allen Mitteln versuchen, den Sternen näher und dem Ernst des Lebens ein wenig ferner zu sein. Und von allen Fragen des Lebens, auf die sie dort oben eine Antwort suchen, ist natürlich die nach der Liebe die wichtigste. Kis' erster Roman ist ein übermütiger Liebes- und Künstlerroman, eine Verklärung der Jugend, wie wir sie aus den frühen Filmen von Truffaut und Godard kennen.