Aleš Debeljak bol slovinský kultúrny kritik, básnik a esejista. Jeho tvorba sa zaoberá existenciálnymi témami a úlohou jednotlivca v modernej spoločnosti. Debeljakovo písanie sa vyznačuje hlbokou reflexiou, prenikavým intelektom a poetickou naliehavosťou. Jeho eseje a poézia ponúkajú prenikavý pohľad na súčasný svet a ľudskú skúsenosť.
Aleš Debeljak (1961), kľúčová postava novšej slovinskej literatúry. Esejista, básnik, literárny vedec a sociológ kultúry, sa v tejto esejistickej knižke zaoberá predovšetkým problémom vzájomného prenikania národnej a individuálnej existencie, kľučkovaním medzi úskaliami multikulturalizmu a do seba uzavretou provinčnosťou, ako aj potrebou uchovania stredoeurópskeho i európskeho duchovného priestoru.
Výbor z díla sedmi současných slovinských básníků, narozených v rozpětí pětadvaceti let, zachycuje vývojový rytmus slovinského básnictví za více než tři desetiletí. Závěrečný esej zařazuje tvorbu vybraných sedmi básníků do širšího kontextu poválečné slovinské poezie.
Eseje o Americe, viděné vnímavýma očima slovinského básníka, kritika a sociologa, jemuž jsou USA druhým domovem.
Básník se pokouší zachytit atmosféru dnešní evropské skutečnosti formou klasického sonetu, v němž rýmy jsou uvnitř veršů.
Kniha mladého slovinského básníka a esejisty, který dnes patří k nejpřekládanějším slovinským autorům, obsahuje tři eseje (Svěrací kazajka anonymity: slovinská poezie a bílé místo na literární mapě USA; Nezbytný patos distance: přednosti a slabosti národní identity; Kosmopolitní klub: umělec a společnost bez estetických vymezení), jejichž společným tématem je problematika malého národa a jeho příslušníků v dnešním tvrdě neskurpulózním světě.
Esej, který byl v r. 1993 vydán časopisecky. Je kritikou ideí a idolů, které ovlivnily evropské dějiny ve 20.století. Impulsem k eseji byla situace v Bosně, kdy byl smeten Vukovar a tisíce muslimů stihl osud ne nepodobný židovskému holocaustu. Paralely mezi fašismem německým a srbským.
Ein Essay
Die jüngere Künstlergeneration – in Ton, Tanz, Wort und Bild – hatte im Jugoslawien der 80er Jahre ein elastisches Netz der kulturellen Vielfalt und Anregung geknüpft und in neueste Strömungen in West und Ost gesetzt: wider politischen Zentralismus und Unitarismus. Das scheint zerstört und trotz allem, aufgehoben, wirksam. Eine bittere, doch nicht resignierende Rückschau eines »jungen Dichter-Sterns«, der sich in der engeren (slowenischen) und der weiten Welt (Amerika) profilierte. Der im Juli 1993 in Ljubljana und New York geschriebene Essay wirft Fragen auf, die nach 30 Jahren aktueller denn je erscheinen und – im Hinblick auf die Rückkehr des Krieges in Europa – noch immer ihrer Antworten harren.
