Nikolaj Semenovič Leskov Knihy

Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stranou pozornosti – česky vyšla poprvé a naposledy před více než sto dvaceti lety (1903). Nový překlad Jana Machonina potvrzuje neobyčejnou živost a modernost této prózy, v nížLeskov více než jinde opustil formu románu, využíval odcizené perspektivy jakoby filmového vypravěče a ve střídání různých stylových rovin výrazně obohatil jazyk prvky odposlouchané řeči. Do bezmála idylického prostředí jednoho ruského městečka, zvláště malého společenství jeho pravoslavných duchovních, proniká atmosféra moderní doby, volnomyšlenkářství a nihilismus, jak se tehdy nové myšlenkové proudy v Rusku označovaly. Tyto střety probouzejí k životu zápletky, jejichž bizarnost nabývá místy až absurdních poloh. Tak Leskov utkal podivuhodnou síť směšných i dojemných příhod, z níž vyvstává působivý obraz duchovní a materiální podstaty Ruska 19. století v celé jeho složitosti.

Osobitým stylem vyprávěné příběhy prostého ruského člověka, který ve svém životě mnoho viděl a zažil, poskytují zajímavý obraz poměrů v carském Rusku. Autor, známý ruský spisovatel 19. stol., ztělesnil v postavě vypravěče všechny typické kladné rysy ruské národní povahy.

Tři portréty žen, tři pohnuté osudy, jejichž společným jmenovatelem je láska - nešťastná a nerovná (Kalvárie), naplněná ale tragická (Bojovnice), vášnivá a sebezničující (Lady Macbeth z Mcenského újezdu). Poslední dílo se stalo námětem slavné opery D. D. Šostakoviče, uváděné i pod názvem Kateřina Izmajlovová.

Výbor z Lěskovovy tvorby, zahrnující díla: Očarovaný poutník, Železná vůle, Mudroslov, Krchňák. Všechny 4 povídky obsahují ve zkratce zralé umění Lěskovovo, realismus prosvícený láskou k ruskému zuboženému lidu, s hledáním kladného hrdinského typu ruského člověka, s touhou po sociální spravedlnosti a pravdě...

Román o životě jedné rodiny naturalizovaných německých přistěhovalců v šedesátých letech 19. století na peterburském Vasiljevském ostrově.

Tři povídky z posledního sociálně kritického období autorovy tvorby. První (Údolí slz) přináší kuriózní obraz hladovějící orelské vesnice z r. 1840. Druhá a třetí (Zaječí skrýš, Noční sůvy) mají formu "skazu" a spojuje jemyšlenka,že žádné lidské bytosti není odepřena možnostmravního vzkříšení.

A new collection of the renowned Russian writer's best short work, including a masterful translation of the famous title story. Nikolai Leskov is the strangest of the great Russian writers of the nineteenth century. His work is closer to the oral traditions of narrative than that of his contemporaries, and served as the inspiration for Walter Benjamin's great essay "The Storyteller," in which Benjamin contrasts the plotty machinations of the modern novel with the strange, melancholy, but also worldly-wise yarns of an older, slower era that Leskov remained in touch with. The title story is a tale of illicit love and multiple murder that could easily find its way into a Scottish ballad and did go on to become the most popular of Dmitri Shostakovich's operas. The other stories, all but one newly translated, present the most focused and finely rendered collection of this indispensable writer currently available in English.

The Lady Macbeth of the Mzinsk District deals with the theme of the subordinate role expected from women in 19th-century European society. Also it revolves around adultery, provincial life and the planning of murder by a woman, hence the title inspired by the Shakespearean character Lady Macbeth from his play Macbeth.

An uproarious romp of one-upmanship and drunkenness from the nineteenth-century Russian comic genius.

Selection of short stories translated to German - Cheramour - Die Geschichte vom stählernen Floh und dem Linkshänder aus Tula - Ein kleiner Fehler - Das erlesene Korn - Psychopaten von dazumal - Der Alexandrit - Fischsuppe ohne Fisch

Eine Auswahl aus Leskows Geschichten zur Weihnachts- und Neujahrszeit. Wundersame Ereignisse, Beispiele unerwarteter Selbstbesinnung, die- nicht nur zu Weihnachten- den Leser zum Nachdenken über sich selbst und über Not und Bedrängnis anderer auffordern. »Der Gast beim Bauern« - »Die Tagediebe« - »Das Tier« - »Der Heckrubel« - »Ein kleiner Fehler« - »Das Perlenhalsband« - »Fischsuppe ohne Fisch«

Die Tagediebe - Nikolaj LesskowDer Heckrubel - Nikolaj LesskowDas Tier - Nikolaj LesskowWanka - Anton TschechowDas Schreckgespenst - Nikolaj LesskowDer versiegelte Engel - Nikolaj Lesskow

Lo spirito selvaggio degli abitanti di steppe gelate e sconfinate; il soprannaturale divino che pervade le meraviglie dell’iconografia religiosa; lo slancio primordiale di personaggi che sacrificano tutto ad un sentimento religioso antico e immutabile; l’amore senza riserve per la madre Russia e per lo zar. Tutto questo è Leskòv, uno dei più grandi narratori russi, che racconta di umili, di derelitti e di contadini con il loro stesso linguaggio. Il linguaggio scarno e semplice di chi “sente” con dolore, di chi non possiede la chiave per comprendere un mondo che si avvicinava a grandi passi verso la modernità.

«L’esperienza che passa di bocca in bocca è la fonte a cui hanno attinto tutti i narratori», scrisse Walter Benjamin. La voce che sentiamo è quella di un «viaggiatore incantato» che racconta le sue avventure su un battello nel lago Ladoga. Questo narratore, descritto come un uomo di grande statura con un viso aperto, vive esperienze sorprendenti e improbabili che gli capitano senza cercarle. La morte lo sfiora più volte, ma lo respinge, mentre la vita sembra seguirne un disegno misterioso, noto solo alla madre defunta che lo aveva promesso a Dio. Le storie di quest’uomo, che ha «molto veduto», sono infinite e non pretendono di avere risposte. Le sue parole si stagliano su uno sfondo dorato della vecchia Rus’ di Kiev, mentre i racconti si popolano di vagabondi, prostitute, padroni, mercanti e nobili, tra cui la zingara Gruša, simile a «una serpe lucente». Leskov, lontano dalle teorie, trasmette una dispersione di casi che evoca un azzardo teologico, richiamando l’idea di salvezza per tutti, anche per i suicidi. La storia di un seminarista suicida introduce questo corteo di narrazioni. Landolfi tradusse l’opera tra il 1962 e il 1963, raggiungendo un risultato magistrale: il tono dell’oralità permea il testo, rendendolo un unico respiro. L’opera originale è del 1873, mentre la traduzione apparve nel 1967.

Hrsg. Dieckmann, Eberhard Erzählungen. 651 S.

Kurt Wolff Verlag, Leipzig, 1919.

Semënovic Nikolaj Erzählungen Edition Holzinger. Taschenbuch Berliner Ausgabe, 2013 Vollständiger, durchgesehener Neusatz mit einer Biographie des Autors bearbeitet und eingerichtet von Michael Holzinger Eine Das Die Lady Makbeth des Mzensker Der versiegelte Der Toupetkü Textgrundlage sind die Herausgeber der Michael Holzinger Viktor Harvion