Lubomír Machala Poradie kníh (chronologicky)

Jedinečnost nerozsáhlého románu Pavla Vilikovského Krásná strojvůdkyně, krutá vévodkyně spočívá především v tom, že ho psal autor na vrcholu tvůrčích sil, jemuž se dostávalo značného uznání i prestižních ocenění. A právě tehdy se Vilikovský rozhoduje prověřit samotnou podstatu oboru, v němž vynikl, tedy literatury. Stejně nakládá s prostředky a postupy, které ho k onomu úspěchu přivedly. Provokativní a subverzivní text tak kromě příběhu dvojjediné titulní postavy nabízí sondy do „obyčejného“ života několika bratislavských současníků, dotované též psychickou introspekcí, jimiž prolínají pasáže reflektující a až sarkasticky komentující základní otázky literární tvorby, jako jsou vztah skutečného a smyšleného světa, vazby autor — vypravěč — postava, podstata příběhu, autenticita literárních výpovědí nebo posuzování, co je v literatuře hodno ocenění a co nikoliv. Nechybějí rozmanité milostné vztahy, které jsou korunovány pohádkovým vyprávěním s prvky pornografie a krimi.

Sbírka pěti hloubavých povídek oceňovaného slovenského autora se věnuje především tematice smrti, smutku a osamění. Rakús v glacé rukavičkách vypráví ty nejobyčejnější příběhy o nejobyčejnějších lidech. Ocitají se však v neobvyklých situacích a se svou jemnou psychikou musejí zvládat často brutální situace. Zmocňuje se jich úzkost v kontaktu s neznámými lidmi, na neprozkoumaných místech, po nečekaných zprávách. Nakladatelská anotace.

Príbeh židovského dievčaťa Vali Reiszovej, ktorá sa počas holokaustu stala matkou dieťaťa františkánskeho mnícha a exponovaného slovenského básnika Rudolfa Dilonga. Ich vzťah sa začal ešte v medzivojnových Malackách a Valéria sa neskôr vyhla deportácii najmä zásluhou svojho milenca. Po skončení vojny Dilong tajne emigroval do zámoria a šokovaná Valéria ostala s dieťaťom sama. Navyše čelila perzekúciám štátnej moci zato ako bývalá družka prominentného básnika Slovenského štátu. V šesťdesiatych rokoch sa medzi Valériou a Dilongom obnovila korešpondencia a v júli 1969 sa po rokoch stretli vo Viedni. Ich vzťah možno nazvať vzťahom osudovým, i keď určite nie naplneným. Zároveň je to aj rodinný príbeh autorky Denisy Fulmekovej, keďže dcérou oboch protagonistov bola jej mama. V knihe sú publikované úryvky z osobnej korešpondencie Rudolfa Dilonga i jeho doposiaľ nezverejnená báseň, ktorú poslal Valérii z amerického Pittsburghu na jej päťdesiatku.

Región Podlasia je dodnes opradený legendami a hmlami, v ktorých žijú na prvý pohľad zvláštni ľudia – majú svoju vieru, biedu aj šeptuchy – ženy, ktoré vedia liečiť. Krajiny dospievania a ich obyvatelia nás zväčša určujú na celý ďalší život. Podlasie – rustikálny lesnatý región medzi Poľskom a Bieloruskom, je tak trochu zabudnutá zem. O to väčšie, nie celkom poznané čaro má, neopakovateľnú atmosféru zahalenú do hmiel vystupujúcich nad močiarmi. Dorota, dcéra miestneho hrobára, a jej najlepšia priateľka nasávajú všetok okolitý svet – aj s jeho zložitými medziľudskými vzťahmi, religiozitou, zanedbanosťou, krásou, šeptuchami a nadprirodzenom i tvrdou skutočnosťou. Alena Sabuchová si pre svoje jemné, no zároveň i drsné rozprávanie zvolila krásny priestor a zabývala ho výnimočnými postavami, stojacimi na hranici nielen dvoch susediacich štátov.

Autorka tejto knihy chodila dva roky do výrazne folklórnej oblasti pod Kráľovou hoľou. Chcela sa naučiť šiť čepiec, súčasť miestneho ženského kroja a popri tom sa dozvedela veľa iných vecí o živote v odľahlej horskej obci v postupne sa vyľudňujúcom regióne, o sebe, o ľudovej kultúre, o spolužití s Rómami, o stereotypoch, vrátane tých, v ktorých sama žila a žije. Nefotografovala, nenatáčala, nenahrávala. Počúvala, pozerala sa, vyšívala a zapisovala. Spoločne so svojou učiteľkou lovila v pamäti, spájala útržky z minulosti s detailmi z prítomnosti, na okraji dediny, v susedstve rómskej osady.

Mladá historička umění Barbora žije v Praze vrcholícího stalinismu, jehož symbolem je dokončovaná stavba monumentálního pomníku na Letné podle návrhu sochaře Otakara Švece (1892–1955). Barbora je jako zaměstnankyně památkové péče pověřena výzkumem zanedbávaných zvětrávajících barokních soch v Kuksu, díla Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) na objednávku podivínského hraběte Františka Antona Šporka (1662–1738). Svět Braunových soch se pro Barboru stává oporou i příležitostí k únikům z tísnivé skutečnosti do snově surreálného světa barokní mystiky. Slovenský autor vzdává příběhem hold Braunovu umění v protikladu k absurdní době totalitního kultu.

Najnovší román Stanislava Rakúsa zachytáva hodnotovú stratifikáciu zvráteného systému normalizácie, ktorý vytláča na perifériu schopných a favorizuje neschopných či bezcharakterných ľudí. Hlavný protagonista, prozaik a teoretik literatúry Adam Zachariáš, sa pokúša cez „poetiku nenapísanosti“ zobraziť pravú tvár tohoto obdobia. Vzniká tak text v texte – román v románe.

Panorama polistopadové české literatury (Česká literatura po roce 1989) navazuje na literárněhistorické kompendium Panorama české literatury. Zaměřuje se ve výkladových kapitolách na obecnou charakteristiku polistopadového literárního dění, na soudobou prózu, poezii, drama a literární vědu a hodlá pomáhat při orientaci v záplavě knih, která po roce 1989 vycházela. Užitečná a praktická příručka pro studenty i všechny ostatní zájemce o literaturu.

Tato malá encyklopedie mapuje literární přínos 60 autorů-beletristů, kteří buď byli na UP zaměstnáni, nebo na ní studovali, příp. s ní byli v jiném produktivním kontaktu. Publikace postihuje údobí od r. 1947 do současnosti. Jednotlivá hesla obsahují základní informace o životě a tvorbě spisovatelů UP a registrují i částečně prezentují také ohlasy jejich literárních prací.

Čtenářsky přístupnou, čtivou formou postihuje autor základní podoby a vývojové proměny české prózy posledního desetiletí, věnuje se prózám na hranici mezi vysokým uměním a populární četbou, rodovým ságám, kronikám, projevům feministického hnutí, reflexivním textům, ale i tzv. okrajovým žánrům jako sci-fi a fantasy. Představuje nové talenty a přidává detailní biografické a bibliografické informace. Doplněno zajímavými fotografiemi.

Základní cílem publikace je zaznamenat a představit všechny, kdo v letech 1990–1995 vydali knižně svoji prozaickou nebo básnickou prvotinu, byť šlo o bibliografii či knihu vydanou vlastním nákladem. Zařazeni sem byli i ti, kteří tak učinili ve dvojici. V Průvodci jsou zaznamenány i práce zveřejněné v přílohách časopisu Tvar.

Redaktor: Lubomír Machala. Informatorium pro učitele, studenty i laiky vychází v zásadě ze skripta Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu (Olomouc 1990). Původní text byl věcně opraven, krácen, ale i přepracován a doplněn.