Natalia Ginzburgová bola talianska autorka, ktorej tvorba sa zameriavala na rodinné vzťahy a politické udalosti počas a po fašistickom období a druhej svetovej vojne. Skúmala filozofické otázky prostredníctvom románov, poviedok a esejí, čím si získala uznanie za svoj jedinečný štýl. Jej próza sa vyznačuje prenikavým vhľadom do ľudskej povahy a komplexnosti medziľudských vzťahov. Ginzburgovej diela naďalej rezonujú s čitateľmi pre svoju úprimnosť a hlboké zamyslenie nad životom.
Príbeh zúfalej a žiarlivej lásky a bolestne jasná spoveď o osamelom manželstve. Žena zdrvená pocitom menejcennosti roky znáša manželov mimomanželský pomer, až kým si neuvedomí, že aj ona má prostriedok, ako mu zabrániť v odchode. Natalia Ginzburg píše bez akejkoľvek sentimentality, je rozpálená dobiela, chladná hnevom. Nešťastný príbeh obyčajného nudného manželstva premenila na psychologický triler.
Niekedy stačí naivný pohľad mladého dievčaťa, aby sa začal príbeh, ktorý zmení životy dvoch rodín a celého sveta. Anna, šestnásťročná školáčka z malého mesta v severnom Taliansku, po krátkom romániku otehotnie. Aby si zachránila povesť, vydá sa za excentrického staršieho rodinného priateľa a presťahujú sa na nehostinné miestona juhu. Udalosti ich života na vidieku prebiehajú paralelne s vojnou a nastupujúcou hrozbou fašizmu a my sledujeme, ako sa spoločnosť vyrovnáva s úzkosťou a smútkom. Spočiatku na scéne dominujú intímne drámy a to, čo sa deje za štyrmi stenami, je čosi vzdialené, ale vojna je neúprosná. S bombami prichádzajú dôležité rozhodnutia a extrémne činy: scéna sa otvára, dýcha bolesťou, pýta si dôstojnosť a strach je bežným platidlom. Keď sa konečne skončí, tých nemnoho, ktorí prežili, bude musieť čeliť prázdnote plnej nezodpovedaných otázok. Anna, teraz už vdova, sa na to pozerá ako svedok generácie, ktorá si nemohla vybrať, pretože Dejiny s veľkým písmenom rozhodli za všetkých. Jadrom románu je záujem o zážitky, ktoré prehlbujú a umŕtvujú existenciu: cudzoložstvo a nálety, hádky a bombardovanie. Natalia Ginzburg sa pýta, ako môžeme čestne konať, keď čelíme katastrofe, a ako môžeme milovať, aj keď v sebe nesieme zmätok.
Drahý Michal je vskutku údesnou kronikou bezútešného a nezadržateľného rozkladu zámožnej rímskej rodiny, ktorým sú nemilosrdne poznačení a zasiahnutí všetci jej členovia. Rovnako krutý obraz ponúka aj druhý román Takého si ťa pamätám. Obidve diela spája tragické a nečakané rozuzlenie.
Přední italská prozatérka líčí v románě formou přímého vyprávění prolínaného dopisy osudy jedné moderní římské buržoazní rodiny a jejích přátel.
Román o životě italské inteligence mezi dvěma světovými válkami. Rodinná kronika je výpovědí o vlastním dětství a mládí, o celé rodině. Známá italská spisovatelka zavádí v románě do Itálie a zejména pak do průmyslového Turína mezi dvěma válkami a v postupném pohledu dívenky, manželky a matky zachycuje mikroklima tehdejší pokrokové rodiny a přibližuje život soudobé inteligence.
Rodinná sága rozvětvené italské rodiny Manzoniů, kde je jako hlava rodiny uváděn autor Snoubenců, který je Italskými literáty považován za vrcholný román, jako je u nás považována Němcové Babička.
Román zavádí čtenáře do severoitalského městečka v předvečer druhé světové války. Dospívající studentka Anna intenzívně prožívá osobní, rodinné i společenské události, chvíle štěstí, první lásku a zklamání, ztrátu jistot a iluzí i tragické a dramatické situace. Svět kolem sebe vidí bezelstnýma očima šestnáctileté dívky, která se dovede dívat upřímně a nelítostně. A právě tento pohled čtenáře strhne, připomene mu vlastní mládí, kdy se rozhodoval sám a bez cizí pomoci, kdy ztrácel dětská kamarádství a uzavíral - mnohdy obtížně a bolestně -nová životní přátelství a trvalé svazky. Natalia Ginzburgová nekomentuje, nesoudí, nechává promlouvat události. Příběh Anny, jejích sourozenců a přátel je zachycen se smyslem pro psychologický a přitom společensky obsažný detail. Vzniká tak docela ojedinělé spojení emotivního přístupu k životnímu materiálu s nenásilným, ale důkladným rozlišením postav podle společenských kritérií. Autorka současně dokáže zbavit gesta svých postav rétoriky a naplnit je umělecky průkazným a svěžím realismem. A tak románu nechybí ani historický půdorys doby, ani její prožitek, ani jedinečné a poutavé životní osudy.
Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.
Publikace vyšla v rámci projektu Itálie v Praze - Cesty divadla 2004. Scénické čtení her se uskutečnilo v Divadle Kolowrat ve dnech 11.-12. prosince 2004.
The Complete Short Stories of Natalia Ginzburg encourages a deeper understanding of Ginzburg's life's work and compliments those other collections and individual works which are already widely available in English.