Henri Perruchot Knihy

Beletrizovaný životopis maliara Toulouse-Lautreca.

"Po Cézannovi už není možné namalovat jablko." Dnes už nikdo neví, kdo poprvé vyslovil tento bonmot, který však poměrně přesně charakterizuje úděl i mnohotvárné, ale přesto ucelené dílo malíře, bez něhož by se moderní výtvarné umění zřejmě vyvíjelo zcela jinak, mělo by jinou tvář. Jako by byl klíčem k jeho tajemství. Na rozdíl od obrazů nebyl Cézannův osobní život ničím výjimečný; v mládí bohémský, po čtyřicítce úzkostlivě konzervativní a k stáru, když se stačil s každým rozhádat, smutně opuštěný v Aix-en-Provence, odkud se malíř téměř denně vydával za "svým motivem" do údolí na úpatí podivné hory Sainte-Victoire, kterou neustále maloval a jíž se po celý život velice podivoval.

Životopis zpracovaný na základě studia pramenů a životě a díle známého malíře.

Další z autorova cyklu dnes už světově slavných životopisů velkých francouzských malířů je věnován "otci impresionismu" Édouardu Manetovi. Stejně jako svazky předchozí využívá prostudovaného dokumentárního materiálu a literatury způsobem tak obratným, živým a účinným, že naprostověcné a přesné líčení umělcova života, střetání jeho díla s dobou a prosazování se proti nepochopení se čte jako nejnapínavější román.

Книга Анри Перрюшо посвящена жизни и творчеству выдающегося французского художника Огюста Ренуара (1841-1919), одного из крупнейших представителей импрессионизма. На большом документальном материале, в интересной и увлекательной форме он рассказывает о становлении Ренуара как человека и художника. Перевод с французского С. А. Тархановой, Ю. Я. Яхниной. Содержит цветные иллюстрации

Životopisný román o francouzském malíři Seuratovi (1859–1891), jehož dílo dalo vznik novému uměleckému směru a technice – pointilismu.

"Po Cézannovi už není možné namalovat jablko." Dnes už nikdo neví, kdo poprvé vyslovil tento bonmot, který však poměrně přesně charakterizuje úděl i mnohotvárné, ale přesto ucelené dílo malíře, bez něhož by se moderní výtvarné umění zřejmě vyvíjelo zcela jinak, mělo by jinou tvář. Jako by byl klíčem k jeho tajemství. Na rozdíl od obrazů nebyl Cézannův osobní život ničím výjimečný; v mládí bohémský, po čtyřicítce úzkostlivě konzervativní a k stáru, když se stačil s každým rozhádat, smutně opuštěný v Aix-en-Provence, odkud se malíř téměř denně vydával za "svým motivem" do údolí na úpatí podivné hory Sainte-Victoire, kterou neustále maloval a jíž se po celý život velice podivoval.