Vlasta Bakalová, inšpirovaná životnými peripetiami a bojom proti nepriazni osudu, vtlačila svoje zážitky do pôsobivých básní. Jej dielo odráža hlboké porozumenie ľudskému utrpeniu a túžbu po slobode, hoci jej bola spočiatku upieraná možnosť formálneho vzdelania. Neustále zdokonaľovala svoje umenie písania, čím dokázala, že skutočná tvorba pramení z vnútornej potreby a životnej skúsenosti. Jej poézia je svedectvom o sile ducha a nezlomnosti ľudskej duše tvárou v tvár nepriazni.
Básnířka (*1948) se narodila v židovské rodině na statku svého otce, který ční jako velkolepá postava celé sbírky. Je pevným člověkem, který nad svou moudrostí neztrácí příliš mnoho slov, mužem, který ve zlomové chvíli svého života i národa „sepjal ruce podobné kořenům velmi starých stromů, a při té podivné modlitbě mlčel“. Sbírka představuje více než přiznání se k poezii. Je to poe zie jako přiznání. Mizí v ní hranice mezi životem a psanou lyrikou.