Ján Kollár Knihy

Dotlač staršieho vydania slovenských ľudových piesní.

Výzmamná postava našich národných dejín rozpráva o udalostiach na začiatku svojho účinkovania. Rozpráva svoje spomienky na rodný kraj, na detstvo, na štúdiá - sú akýmsi obrazom školského a akademického života autorových čias. Z obsahu: Pamäti z mladších rokov života, O dobrých vlastnostiach národa slovenského, O literárnej vzájomnosti...

Dnes už klasické povinné čítanie o putovaní básnika, jeho láske k vlasti a milej. V diele môžeme nájsť aj ďalšie témy, a síce myšlienku všeslovanskej vzájomnosti, obraz utrpenia Slovanov, ponemčovanie slovanských kmeňov či oslavu slobody. Z češtiny preložil, úvahu Po prečítaní napísal a sprievodný materiál vybral Ľubomír Feldek, doslovom prispel Karol Rosenbaum, ilustrácie sú dielom Jozefa Baláža.

Zbierka sonetov, v ktorej sa vzájomne prelínajú dva ideály - láska k žene a láska k národu. Autor podriadil svoj osobný zážitok nadosobným vlasteneckým a humanistickým hodnotám. V alegorickom obraze slovanskej mytológie vyzdvihol myšlienku slovanskej vzájomnosti, ktorá posilňovala nádej a sebavedomie malých národov, podriadených vtedajšej vláde habsburskej monarchie. Pod vplyvom predchádzajúcich autorov, ako sú Dante, Byron či Komenský, je využitý motív putovania. Básnik je na svojej ceste po slovanskej pravlasti sprevádzaný bôžikom Mílkom a bohynou Mínou. Vystupujúci slovanskí bohovia sú vytvorení na vzor antického panteónu. Mílek predstavuje poslovanšteného Amora, syna bohyně Lady (Venuše), a Mína, dcéra bohyně Slávy, zosobňuje ideálny symbol slovanskej budúcnosti.

Faksimile kázne Jána Kollára o kníhtlačiarstve s úvodným slovom Borisa Bálenta.

Ján Kollár tvoril, inšpiroval, podnecoval, priťahoval, bol autoritou, osobnosťou, tvorcom, iniciátorom i priekopníkom. A keďže bol osobnosťou v plnom význame slova, chceme sa bližšie zoznámiť nielen s jeho dielom, ale aj myšlienkovým a citovým svetom.Z obsahu vyberáme:Pamäti z mladších rokov životaListy MíneKázne a rečiPredhovor k prvému zväzku Písní světskýchPredhovor k druhému zväzku Písní světskýchDoslov k Národným zpievankámO literárnej vzájomnosti medzi rozličnými kmeňmi a nárečiami slovenského národaRozhovory a stretnutiaPredhovor k Staroitálii slovanskej

Ľúbostné listy významných básnikov, spisovateľov a umelcov sú jedinečným svedectvom o intímnom živote, ba v nejednom prípade aj kľúčom k bližšiemu poznaniu osobnosti. Publikácia obsahuje Kollárove listy Johanne Auguste Friederike Schmidtovej (listy Friedriky sa žiaľ nezachovali), listy Babetty von Wieland písané Jánovi Chalupkovi (Chalupkove listy nie sú známe) a listy Andreja Sládkoviča Antónii Júlii Sekovičovej. Sládkovičovu ľúbosť, podobne ako ľúbosť Kollárovu, možno sledovať len prostredníctvom básnikových listov. Zostavil, Kollárove a Wielandovej listy z nemčiny preložil a medailóny spisovateľov napísal Rudo Brtáň.

Vyberať z diela Jána Kollára nie je také jednoduché. Tento veľký básnik je až do takej miery mumifikovaný, že oživiť ho vyžaduje poznanie a cit. Oboma predpokladmi disponuje znalec nášho národného obrodenia Miloslav Vojtech. V tejto edícii zbavil osobnosť a tvorbu Jána Kollára básnickej záťaže a učeneckého panciera, ktorými ich zavalil sám autor a rôzni jeho vykladači, a predstavuje nám ho v podobe živého básnika, mysliteľa, kazateľa a vedca. Poézia mladého básnika, autora zbierky Básne (1821), znamená trvalý prelom do slovenského a českého básnictva. Z tablicovsko-puchmajerovského klasicizmu doviedol našu poéziu až na prah romantizmu. M. Vojtech neváha a nazýva Kollára preromantikom. I keď formálne zotrváva ešte väčšmi v antikizijúcom klasicizme, prvý vytvoril verše, ktoré vychádzali z hĺbky jeho vlastnej jedinečnej bytosti. Nielen vo vyslovení osobnej lásky k žene, ale aj k národu a vlasti. Čas, v ktorom písal svoje sonety, nazývame jarou národov, časom prebúdzania sa moderných národov do veku slobody, spravodlivosti a lásky, do veku humanity. Obidve vydania básní, ktoré editor vybral, sú „výrazom sporu človeka s osudom a nepriamo i výpoveďou o tragickej vznešenosti ľudskej existencie, ustavične sa usilujúcej presiahnuť medze vnúteného biologického a sociálneho údelu“.

Základem výboru je sbírka Slávy dcera ve vydání z r. 1824. Svazek doplňují ,,menší básně" Vlastenec, Cesta, Příteli P. J. Šafaříkovi k Čechům do Prahy odcházejícímu a Slovanka k bratřím a sestrám (Elegie, óda a píseň), sonety ze Slávy dcery z r. 1832 (Znělky), představující milostnou a politickou lyriku, a epigramy (Nápisy). Výbor uspořádal, medailón o autorovi napsal a chronologii o životě a díle sestavil Mojmír Otruba. Vydání první.

Ve vlastní umělecké práci nedal se sice Kollár cestou tvoření přímo v duchu lidové písně, ale přece jen jeho poesie (především Slávy dcera) nese hojné stopy lidových zpěvů jeho rodného Slovenska, jež horlivě studoval a sbíral. Dokladem této jeho lásky je mohutná sbírka Národnie zpievanky čili písně světské Slováků v Uhrách ... vyd. v Budíně r. 1834, z nichž je přitomná kniha výborem. Poněvadž tato jubilejní anthologie (vyd. k 100. výr. básníkova úmrtí) chce být nejen dokladem Kollárovy často opomíjené a zapomínané činnosti sběratelské (sbírka nebyla od svého 1. vyd. vůbec obnovena, přesto, že její ohlas byl velký - mezi jinými se důkladnému studiu této knihy věnoval hl. Havlíček a J. V. Frič), ale zároveň též obrazem života prostého slovenského lidu, jeho práce, citů a myšlení, vyloučili z ní pořadatelé písně studentské, makaronské, latinské a písně vzdělanějších stavů a všechnu pozornost věnovali písním skutečně lidovým. Tak vznikl tento soubor 708 písní (rozd. do 10 odd. s původ. Kollárovými názvy), které nejsou jenom historickým dokumentem, ale živým svědectvím bohaté umělecké tvořivosti slovenského lidu, krásným obrazem naší vlasti a jejího lidového života.

Sbírka sonetů, v níž se vzájemně prostupují dva ideály - láska k ženě a láska k národu. Autor podřídil svůj osobní prožitek nadosobním vlasteneckým a humanistickým hodnotám. V alegorickém obraze slovanské mytologie vyzvedl myšlenku slovanské vzájemnosti, která posilovala naději a sebevědomí malých národů, podřízených tehdejší vládě habsburské monarchie. Pod vlivem dřívějších autorů, Danta, Byrona či Komenského, je využit motiv putování. Básník je na své cestě po slovanské pravlasti doprovázen bůžkem Mílkem Mílkem a bohyní Mínou. Vystupující slovanští bohové jsou tvořeni po vzoru antického panteonu. Mílekk představuje poslovanštělého Amora, syna bohyně Lady (Venuše), a Mína, dcera bohyně Slávy, zosobňuje ideální symbol slovanské budoucnosti.

Cestopis do horní Itálie a odtud přes Tyrolsko a Bavorsko se zvláštním ohledem na slavjanské živly z roku 1841., též se slovníkem slavjanských umělců všech kmenův od nejstarších časů.