Jean-Marie Le Clézio Knihy

Za najkrajšiu knihu roka označila francúzska kritika román J. M. G. Le Clézia Púšť, ktorý s nadšením privítala aj širšia čitateľská verejnosť. V dvoch paralelne rozvíjaných a prelínajúcich sa príbehoch, odohrávajúcich sa začiatkom tohto storočia a v súčasnosti v niekdajšej francúzskej kolónii, v Maroku, vytvoril autor úchvatné básnické podobenstvo o slobode a o porobe človeka a usvedčil technicky vysoko vyspelú a civilizovanú západnú spoločnosť na sklonku druhého tisícročia z neľudskej krutosti a ľahostajnosti voči všetkým, ktorí sa odmietajú podrobiť zákonom pragmatickej funkčnosti. Hrdina prvého príbehu Nur putuje so záhadnými modrými ľuďmi, púštnymi bojovníkmi a kočovníkmi, za vidinou zasľúbenej krajiny, kam nevkročí cudzí dobyvateľ a kde bude hojnosť pre každého. Sedemnásťročná Lalla prichádza z rodného Maroka do vysnívaného bieleho mesta v zámorí, do Marseille, kde spoznáva rub civilizácie, prízračný svet vydedencov z normálnej spoločnosti a zotročenosť tých, ktorí sa normalizovali.

Román Zlatá rybka je odyseou afrického dievčatka, ktoré v utrpení a láske prejde skoro celý civilizovaný svet, aby napokon našlo pokoj pri rodných afrických pieskoch.

Expozíciou románu je príbeh dvoch ženských, či skôr dievčenských postáv, Francúzky Ethel a Rusky Xénie, ktoré vyrastajú počas druhej svetovej vojny. Ethel, narodená v Paríži v roku 1920, je jedinou dcérou v zámožnej rodine, ktorá je v dôsledku finančného krachu nútená opustiť honosný dom v Paríži a utiahnuť sa do horskej dedinky Roquebilliere, kde nájde útočisko pred nacistickou hrozbou. Po oslobodení sa Ethel rozhodne vydať za rodinného priateľa Laurenta a odísť s ním do Kanady. Xénia je Ethelinou priateľkou z detstva. Pochádza z ruskej šľachtickej rodiny a po revolúcii v roku 1917 emigruje spolu s matkou. Napokon sa usadia v Paríži, kde žijú vo veľkej biede. Xénia sa vydá za mladého ostýchavého muža zo zámožnej priemyselníckej rodiny. Po tom, čo zažila biedu a odcudzenie, sa teda rozhodne pre "zradu" vo vzťahu k Ethel, uprednostní právo na spoločenské uznanie v oslobodenej, no zruinovanej krajine, zatiaľ čo Ethel, bytostne zasiahnutá touto zradou, hľadajúca vlastnú identitu a túžiaca po osobnej slobode, sa rozhodne pokračovať inou cestou.

Wie alle Jugendlichen lebt Esther in einer Welt der Spiele und Träume, der ersten Liebeleien. Sie freut sich an der Schönheit der Landschaft, erfährt aber auch Angst und Bedrohung, und sie verliert den Vater, der im Widerstand war. Nach Ende des Krieges wandern Esther und ihre Mutter nach Palästina aus, finden dort jedoch nicht den ersehnten Frieden. Auf dem Weg nach Jerusalem begegnet Esther Nejma, die mit einem Treck von Palästinensern in ein Lager flüchtet. Nur einmal sehen sie sich, die Jüdin und die Palästinenserin, und können sich nur ihre Namen nennen – Esther und Nejma. Aber sie erkennen sich, zwei Schwestern, die immer aneinander denken werden, absurderweise durch Kriege getrennt, gegen die sie beide aufbegehren. In Le Clézios unverwechselbarem Stil und poetischer Sprache geschrieben, fasziniert dieser Roman durch die Schicksale der Menschen, ihre Suche nach Identität, ihre Tapferkeit und ihre Hoffnung.

Eine der schönsten und schrecklichsten Liebesgeschichten: die Beziehung zwischen Frida Kahlo und Diego Rivera fällt in die Epoche des gesellschaftlichen und künstlerischen Aufbruchs, die Jahre nach der mexikanischen Revolution. Le Clézio hat die ergreifende Doppelbiographie dieses so gegensätzlichen Paares geschrieben, als sei sie ein Roman.

Präsentiert und annotiert von Brigitta Coenen-Mennemeier und Franz R. Weller, umfasst das Buch 94 Seiten.

Roku 1963 vyšlá a hned i významnou literární cenou vyznamenaná románová prvotina mladého francouzského spisovatele (nar. 1940), jež se zcela vymyká z módního proudu soudobé francouzské prózy. V příběhu člověka ztrácejícího podtlakem životní nejistoty a pocitu stálého ohrožení válkouduševní rovnováhu, hledá autor odpověď na otázku, kdo vlastně je šílený: zda člověk střetávající se s okolním světem anebo svět jej obklopující.

Sbírka próz nadaného francouzského autora. S velkou silou básnické imaginace se v nich snaží vyslovit životní pocit, ohraničený časem bolesti či myšlenkového posunu. Jeho prózy nemají děj, anebo jen ilustrativní, ve vztahu k pocitům postav a jejich cílem je zachytit neopakovatelný okamžiklidského prožitku, vytržený z neúprosně plynoucího času. Přestože v nich nelze najít žádné světonázorové hledisko, všechny spojuje stesk nad konečností života a úzkost z neznámé budoucnosti, vesměs symbolizovaná sluncem všechnu vláhu, horečkou a vyprahlostí smyslů. Největší přednosti této knihy je její básnický jazyk, výborně přetlumočený.

Onitsha tells the story of Fintan, a youth who travels to Africa in 1948 with his Italian mother to join the English father he has never met. Fintan is initially enchanted by the exotic world he discovers in Onitsha, a bustling city prominently situated on the eastern bank of the Niger River. But gradually he comes to recognize the intolerance and brutality of the colonial system. His youthful point of view provides the novel with a notably direct, horrified perspective on racism and colonialism. In the words of translator Alison Anderson, Onitsha is remarkable for its “almost mythological evocation of local history and beliefs.” It is full of atmosphere—sights, sounds, smells —and at times the author’s sentences seem to flow with the dreamy languor of the river itself. But J. M. G. Le Clézio “never lets us forget the harsh realities of life nor the subsequent tragedy of war.” A startling account—and indictment—of colonialism, Onitsha is also a work of clear, forthright prose that ably portrays both colonial Nigeria and a young boy’s growing outrage.