Děje, které se tu odehrávají, nemají počátku ani konce a zanikají dříve, nežli vyvrcholí. Přesto nelze však říci, že by tyto sny byly málo dramatické. Jsou plny zlověstných záhad, jež se překvapivě rozuzlují a mají napětí, třebaže vzniklo z předpokladů alogických. Těmito slovyuvádí autor tři zdramatizované sny citlivé ženy, v nichž se na konfliktních situacích oipakuje motiv nespravedlivého obvinění ze zločinu a jež odrážejí obchodnické vztahy mezi lidmi, krutost lidské slepoty a krutost lidské bídy.
Soubor devíti expresivních povídek, ve kterých autor zachycuje ve fantazijně halucinačním stavu hrůzu člověka v zajateckém táboře zamořeném tyfovou nákazou.
Dům o tisíci patrech – vyšel roku 1929. Silně alegorický román je v poslední době značně překládán. S tvůrčí suverenitou přejímá autor rekvizity spotřební lit., aby vytvořil atmosféru beznadějné ztráty identity v odcizeném, manipulovaném světě. Jeho hrdina je detektiv, muž pověřený konkrétním úkolem, přičemž ho více zajímá jeho vnitřní úkol, najít seba sama. Když se konečně dopídí toho, co považoval za cíl, stane před záhadou zcela jiného řádu...
Zrcadlo, které se opožďuje – je sbírka z roku 1927. Také zde ho lákal zdánlivě jednoduchý, až rodokapsový děj, ovšem ponořený do šerosvitu fantastického třeštění.
V podstatě chronologicky uspořádaný výbor z Weissových povídek a novel, který postihuje nejtypičtější rysy jeho tvorby. Jsou vybrány z prozaických sbírek (Barák smrti, Zrcadlo, které se opožďuje, Bláznivý regiment, Meteorstryce Žulijána, Nosič nábytku, Povídky o lásce a nenávisti, Příběhy staré i nové, Družice a hvězdoplavci, Hádání o budoucím) vyšlých v letech 1927 až 1963. Některé z nich autor pro toto vydání vydatně přepracoval nebo upravil. Liší se od stejnomenného vydání z roku 1927 jak výběrem povídek tak i jejich již zmíněným přepracováním.
Román o dvacetiletém posluchači práv, který má šikovné ruce a mnoho schopností být společensky zábavný. Tyto skutečnosti, které mu zajišťují ve společnosti úspěchy, přivádějí jej však záhy na šikmou plochu, takže chybí krůček, aby se stal zlodějem a snad i vrahem. V kritické chvíli však prohlédá touhu svých rukou a jiných schopností páchat zlo přemáhá a stává se poctivým člověkem
The House of a Thousand Floors is one of the earliest science-fiction novels in European literature, published first in 1929. Besides being a pioneer in its genre, the book is highly regarded for its general merits as psychological literature. The novel tells the story of a dream in fever of a soldier wounded in World War I. He finds himself in the stairway of a gigantic (and kafkaesque) tower-like building, which is a metaphor for modern society. He learns that his task is to rescue Princess Tamara from Muller, the lord of the edifice. After a number of surrealistic encounters in the building, during which he is hailed as a liberator by many and is hunted by the cruel security guards, the main character finds Tamara and faces the cruel lord of Mullerdom. The novel makes fine use of a range of experimental styles and techniques. At times, linear storytelling gives way to a collage of incongruous elements: excerpts from fictitious books, encyclopedia articles, radio broadcast transcripts are used as a shortcut to describe places or events; other narrative ingredients include fanciful advertisements, ludicrous administrative documents or political slogans which highlight the idiosyncrasies of this decadent world.
Při psaní tohoto románu se Weiss nacházel na vrcholu svých tvůrčích schopností a vytvořil mimořádné dílo vytříbeného stylu a silné atmosféry, plné poetických obrazů; bez přehánění jeden z nejzajímavějších románů české science fiction. V rovině příběhu sledujeme procitnutí hlavního hrdiny Petra Broka v gigantickém mrakodrapu Mullerdómu a jeho tápavé pokusy nalézt ztracenou paměť. Brok se v tomto podivném světě ocitá bez vzpomínek či vysvětlení, navíc je vybaven neviditelností. Z notýsku v kapse se dozvídá své jméno i poslání – je detektivem, který má za úkol osvobodit princeznu Tamaru z rukou vládce Mullerdómu, bezcitného boháče Ohisvera Mullera. Brok prochází mrakodrapem jako panoptikem světa a nachází zde většinou jen lidské utrpení…
Román z autorova rodného Podkrkonoší zachycuje několik dní v životě malého městečka. Městečko je vzrušeno náhlým zjevením ducha hor v souvislosti s příchodem neznámého starého muže, podivína i snílka se záhadnou minulostí, který chce chudým horalům připomenout Krakonošovu památku aposílit jejich víru v jeho spravedlnost.
