Většina klasických sportovních fotografií je ulovena z dálky, velkým optickým dělem, z bezpečí za čárou, ale Kratochvílův přístup je pravým opakem lovu: tenhle fotograf prakticky čouhá špičkami bot do obrazů, které ho přitahují. Antonín pracuje se širokoúhlými objektivy, nejčastěji28mm, takže musí do snímané situace téměř nakročit. „Dokavaď necejtíš ten smrad podpaží, bejby, tak dovopravdy nefotíš!“ popisuje svou pracovní metodu typickým kóanem…
…Kratochvíl požádal jednoho asistenta, zda může Bowieho vzít ven, ale odpověď zněla ne. Kratochvíl ale není člověk, který se řídí danými pravidly. Vlastně by se klidně dalo říct, že ve světě fotografie představuje jakousi vulgaritami oplývající kulturní rozbušku, která stojí a padá s kvalitou svých snímků a se svou ostrou rétorikou. „Tak jsem se ho prostě zeptal. Hele Davide, tvůj asistent říká, že tě nesmím vzít ven.“ Bowie povytáhl obočí. „Já se jen snažím najít světlo. Chceš jít se mnou?“ Bowie potáhl ze své marlborky. A byli pryč...
Fotoeseje v Galerii hlavního města Prahy představuje průřez vysoce expresivní, sugestivní fotografickou tvorbou jednoho z nejvýraznějších světových reportážních a portrétních fotografů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Výběr z fotografické tvorby Antonína Kratochvíla odráží jeho celoživotní témata vztahu člověka k přírodě, člověka konfliktního, zvráceného válkami i člověka v perspektivách represí i jeho vizí.
Created in 1973–74 and previously unpublished in English in its entirety, Circus Sideshow , by Czech-born American photojournalist Antonin Kratochvil (born 1947), offers an amazing pageant of tightrope walkers, jugglers, snake women, giants, dwarves, contortionists and fire eaters at a circus in Gibsonton, Florida, a small coastal town near Tampa. The town was then known as a winter vacation hotspot for circuses, a place to recharge before setting out on their spring and summer cross-country tours. Visiting the mobile homes, caravans and trailers of the performers, and walking through their narrow alleys and circus tents, Kratochvil was able to photograph freely and intimately, and his black-and-white photographs testify to his vision of them as people expelled from society, but [who] were able to maintain their dignity. In 1974 he sent his photographs to the New York editorial office of American Photo , which the magazine’s art director, Jean-Jacques Naudet, printed as a ten-page report. Circus Sideshow documents an amazing lost American subculture.
V Moskevských nocích Kratochvíl svým typickým nadčasovým rukopisem zachytil život moskevské zlaté mládeže, uzavřeného světa, který se řídí vlastním rytmem a pravidly. „Otevřel jsem dveře, za které se dostanou jen vyvolení. Mně se to podařilo jen proto, že jsem fotil na objednávku pro prestižní magazín Vanity Fair a mladí Rusové chtěli světu předvést své bohatství a moc,“ říká Antonín Kratochvíl. „Za dveřmi” Kratochvíl prožil dva týdny, prošel nejznámější noční kluby v centru Moskvy, zažil největší víkendové párty, které končívají až nad ránem, v čase, kdy luxusní auta se šoféry rozvážející jejich účastníky míjejí autobusy plné lidí jedoucích do práce.
Ženy Terezy z Davle jsou krásné, často pózují podobně jako na titulních stranách magazínů, ale přesto je to jinak. Titulní stránky to jsou, ale z doslechu, a na fotkách vždy stojí, leží či se svíjejí ženy přiznávající, že jsou "odněkud". Nikdy to nejsou modely prefabrikovaného snu, ale reálné ženy, které chtěly být zaznamenány...... celý text