Harry M. Collins Knihy

Harry Collins – emeritní profesor University v Cardiffu, britský klasik „nové sociologie vědy“ – v této popularizačně laděné knize rozlišuje různé typy „expertství“, které lze v současných demokratických společnostech nalézt. Tímto rozlišením odpovídá na otázku, zda se dnes všichni můžeme legitimně považovat za (vědecké) experty: nemůžeme, alespoň tedy nikoli všichni za experty stejného druhu. Collinsovu knihu lze považovat za obranu vědy, resp. její partikulární epistemické kompetence, v době, kdy je autorita vědy mnoha sociálními mechanismy, ale také vlastními vědeckými neúspěchy či selháními, oslabena. To může na první pohled vypadat skoro paradoxně, protože právě sociologie vědy, či přesněji sociologie vědeckého poznání, bývá vnímána jako akademická disciplína, která k oslabení autority vědy značnou měrou přispěla. Ostatně i proto může být Collinsova analýza „expertství“ přirozeně vedena mj. přes výklad principů sociologie vědeckého poznání a některých jejích výsledků, a to ve výzkumných oblastech, jakými jsou např. pandemie AIDS, skepse vůči očkování, detekce gravitačních vln, studium klimatické změny ad. Pro Collinse jde tedy o příležitost obhájit sociologii vědeckého poznání jako disciplínu, která není protivědecká, třebaže ve svých studiích je – a od svého založení v 70. letech minulého století byla – vůči idealizovanému obrazu vědy kritická. Collinsova kniha je velmi přístupná, u čtenáře nepředpokládá žádné zvláštní znalosti z akademických oborů, ze kterých čerpá nebo kterých se jinak dotýká. Pro čtenáře je kniha přívětivá také svým rozsahem a nekomplikovanou strukturou (veskrze lineární výklad dělený do čtyř hlavních částí). V českém prostředí si knížka může najít dvě publika: čtenáře, kteří se zajímají o velká společenská témata současnosti – od pandemie AIDS po klimatickou změnu, vše s vazbou na podobu a úlohu expertního vědění –, a čtenáře-studenty sociálních věd, kteří v ní najdou úvod do sociologie vědeckého poznání. Nejnovější tituly v edici

An in-depth look at the ordinary and extraordinary things computers can do.

A concise, accessible, and engaging guide for students and practitioners of sociology.

The authors demonstrate that the imperfections in technology are related to the uncertainties in science described in the first volume.

Gravity’s Ghost and Big Dog brings to life science’s efforts to detect cosmic gravitational waves. These ripples in space-time are predicted by general relativity, and their discovery will not only demonstrate the truth of Einstein’s theories but also transform astronomy. Although no gravitational wave has ever been directly detected, the previous five years have been an especially exciting period in the field. Here sociologist Harry Collins offers readers an unprecedented view of gravitational wave research and explains what it means for an analyst to do work of this kind. Collins was embedded with the gravitational wave physicists as they confronted two possible discoveries—“Big Dog,” fully analyzed in this volume for the first time, and the “Equinox Event,” which was first chronicled by Collins in Gravity’s Ghost. Collins records the agonizing arguments that arose as the scientists worked out what they had seen and how to present it to the world, along the way demonstrating how even the most statistical of sciences rest on social and philosophical choices. Gravity’s Ghost and Big Dog draws on nearly fifty years of fieldwork observing scientists at the American Laser Interferometer Gravitational Wave Observatory and elsewhere around the world to offer an inspired commentary on the place of science in society today.

The authors explore the distinction between polimorphic and mimeomorphic actions to analyze human-machine interactions. Polimorphic actions, which vary with context, contrast with mimeomorphic actions, which remain consistent. They argue that while machines mimic mimeomorphic actions, true human actions cannot be replicated. The book applies this framework to various examples, including writing machines and organizational operations, and examines historical technological developments like the air pump to illustrate how automation is linked to mimeomorphic actions.

As the leading chronicler of the search for gravitational waves, Harry Collins has been right there with the scientists since the start.

Much of what humans know we cannot say. And much of what we do we cannot describe. For example, how do we know how to ride a bike when we can’t explain how we do it? Abilities like this were called “tacit knowledge” by physical chemist and philosopher Michael Polanyi, but here Harry Collins analyzes the term, and the behavior, in much greater detail, often departing from Polanyi’s treatment. In Tacit and Explicit Knowledge, Collins develops a common conceptual language to bridge the concept’s disparate domains by explaining explicit knowledge and classifying tacit knowledge. Collins then teases apart the three very different meanings, which, until now, all fell under the umbrella of Polanyi’s term: relational tacit knowledge (things we could describe in principle if someone put effort into describing them), somatic tacit knowledge (things our bodies can do but we cannot describe how, like balancing on a bike), and collective tacit knowledge (knowledge we draw that is the property of society, such as the rules for language). Thus, bicycle riding consists of some somatic tacit knowledge and some collective tacit knowledge, such as the knowledge that allows us to navigate in traffic.

We live in times of increasing public distrust of the main institutions of modern society. Experts, including scientists, are suspected of working to hidden agendas or serving vested interests.

How technologies can get it wrong in sports, and what the consequences are-- referees undermined, fans heartbroken, and the illusion of perfect accuracy maintained.