Helena Malířová Knihy

Kniha pohádek, které autorka psala pro proletářské děti, vypráví o boji proti zlým, panovačným lidem, o ceně poctivé práce, o osudu chudých lovců perel, o Palečkově hrdinství, o hastroši a víle, o zázračné jehle chudé švadleny a j.

Rok 1793. Najbúrlivejší rok Veľkej francúzskej revolúcie. Rok úžasného desu a hrôzy, ale aj rok velikánskeho obrodzovania ľudstva; obrodzovania, ktoré je, ostatne pre históriu a ľudstvo dôležitejšie a významnejšie než ten des a hrôza. Pretože ten des a tá hrôza triafali do toho, čo pre históriu – a predovšetkým pre ľudstvo – prestávalo mať svoj bytostný význam: rojalizmus, monarchizmus, feudalizmus. Na pozadí tragicky chmúrnych i oslnivo žiarivých udalostí sa odohrávajú o nič menej tragické i žiarivé príbehy ľudí, ktorí sa v nich zmietali, ktorí v nich trpeli, ktorí v nich jasali, ktorí v nich padali – ale aj víťazili: myšlienkou pokroku, ľudstva a ľudskosti.

Mariola je poslední román Heleny Malířové. Je to komedie o osudu komediantských rodin Matěje Kopeckého a Jana Dvořáka

Dílo konfrontuje příslušníka bohémské generace z konce 19. století básníka Kováře s třemi různými typy žen; se sestřenicí Růženou, která nalezla štěstí v tichém, klidném rodinném prostředí, a prudké okouzlení Kovářem ji dovádí k sebevraždě; s intelektuálně rovnocenou partnerkou Zuzanou a s mladičkou Jarmilkou, která chtěla pomstít smrt své sestry. Malířová popisuje citové vztahy, spokojuje se s vnější charakteristikou, motivy jednání jen naznačuje; její hlavní pozornost je soustředěná na pestrý sled scén, výjevů a stručné vyznačení děje.

Spisovatelčina románová rekapitulace vlastních zážitků od dob ideového vyspívání mezi pražskou proletářskou inteligencí z konce 19. století, přes zážitky ze světové války, až po bolestnou sebeanalysu ve dvou manželstvích, v nichž spisovatelka vyrůstala v socialistku, v obětavou komunistickou pracovnici a bojovnici za zrovnoprávnění ženy s mužem.