Pedro Calderón de la Barca bol dramatik španielskeho Zlatého veku, ktorý zdokonalil a preslávil dramatické formy a žánre. Na rozdiel od Lope de Vegu, ktorého sila spočívala v spontánnosti, Calderón vynikal poetickou krásou, dramatickou štruktúrou a filozofickou hĺbkou. Bol perfekcionista, ktorý svoje hry často prepracovával, aby prehĺbil ich komplexnosť a jednotu, a vynikal najmä v žánri „auto sacramental“, kde do teologických námetov vnášal nové dramatické formy.
Reprezentatívna publikácia obsahuje štyri významné diela španielskeho literárneho baroka, tzv. zlatého veku španielskej drámy: Miguel de Cervantes Saavedra: Pedro de Urdemalas Lope de Vega: Fuente ovejuna Tirso de Molina: Don Gil v zelených nohaviciach Pedro Calderón de la Barca: Zalamejský richtár. Knihu uzatvára rozsiahla a fundovaná štúdia Vladimíra Olerínyho. Prvé slovenské vydanie.
Dvě pozoruhodná básnická dramata mistra vrcholného španělského "zlatého věku" jsou pozoruhodným obrazem morálky své doby. To, že se dodnes objevují na světových jevištích, svědčí o tom, že dokáží silně promlouvat i k dnešnímu světu.
Tato hra patří k vrcholům španělské dramatické tvorby „zlatého věku“. Autor tragedii charakterizuje jako „slavnou komedii o vytrvalém princi, jenž trpěl v zajetí pro svou vlast“. J. W. Goethe o tomto díle řekl: „Kdyby veškerá světová poezie zmizela, mohla by se zrekonstruovat na základě této hry“.
