Tadeusz Konwicki Knihy

Romány uverejnené v tejto knihe sú výraznými míľnikmi Konwického tvorivej cesty. V Poľskom komplexe sa vyrovnáva so šedivou skutočnosťou poľského variantu reálneho socializmu, pričom v reminiscenciách z minulosti nachádza analógiu so súčasným porazeneckým "sovietskym" Poľskom. V Prechádzke s mŕtvym dievčaťom sa stretávame s tým istým "ponevierajúcim sa" skeptickým hrdinom v celkom iných, totiž v "trhovoslobodných" aktuálnych časoch, charakteristických bezradnosťou, mafiánskou anarchiou, bujnením nacionalizmu, zločinnosti, politickej predajnosti a ľudskej amorfnosti, čiže buriniek, ktoré dôverne poznáme aj z domácej predzáhradky...

Moderný snár vyznieva ako syntéza motívov osudov, problémov postáv a udalostí,ktoré sa v autorovi nahromadili v predchádzajúcich rokoch hľadania.

Český překlad románu Černá kronika lásky má pohnutý osud. V roce 1978 měla kniha vyjít v nakladatelství Odeon. Byla již vytištěna a svázána, ale do prodejen se už nedostala: celý náklad až na pár zázrakem zachovaných výtisků byl odvezen do stoupy a zničen. Nejspíš při tom nešlo ani tak o ideologickou závadnost textu. Vždyť kniha je baladickým románem o prvním velkém vzplanutí studenta Witoldu k dívce Alině, románem o dospívání, o lásce, jež se brání nepochopení i zevšednění a její děj se odehrává bezprostředně před vypuknutím druhé světové války v krajině autorova dětství, v malém městečku nedaleko Vilna v předválečné Litvě. Avšak komunistický režim nejspíš represivně zareagoval na jiný autorův text, ostře protirežimně vyhraněnou Malou apokalypsu, publikovanou téhož roku v Polsku v neoficiálních samizdatových nakladatelstvích. A snad ke zkáze chystané knížky přispěla i ideologická nepohodlnost její překladatelky Heleny Stachové. Ta si pak na první stránku svého zachráněného výtisku zapsala: „Celý náklad tohoto vydání byl zničen na příkaz Jana Pilaře.“

Nowa powieść Tadeusza Konwickiego, prozaika, scenarzysty i reżysera filmowego, jest autokreacją jego przeszłości rodzinnej, próbą domniemania losów nieznanej pisarzowi babki, Heleny Konwickiej, zagubionej w mająteczku Bohiń na Wileńszczyźnie. Autor kreśli sugestywny obraz głównej bohaterki, kobiety pięknej i wrażliwej, pełnej sprzecznych uczuć osobistych i równie sprzecznych zachowań społeczno-obywatelskich, zdeterminowanych trudną sytuacją narodową po powstaniu styczniowym. (opis z tyłu okładki książki)

"Oto nadchodzi koniec świata. Oto nadciąga, zbliża się czy raczej przypełza mój własny koniec świata. Koniec mego osobistego świata. Ale zanim mój wszechświat rozpadnie się w gruzy, rozsypie na atomy, eksploduje w próżnię, czeka mnie jeszcze ostatni kilometr mojej Golgoty, ostatnie okrążenie w tym maratonie, ostatnich kilka szczebli w dół albo w górę po drabinie bezsensu." W 1979 roku w Warszawie oraz Londynie, poza cenzurą, ukazała się powieść Tadeusza Konwickiego „Mała Apokalipsa”, która dość szybko została uznana za najgłośniejszy utwór, opublikowany w czasach PRL w tzw. „drugim obiegu”. Dzieło ukazywało groteskowy i absurdalny obraz Polski Ludowej i obnażała mechanizmy funkcjonowania opozycji.

Román polského spisovatele, v němž se mísí svět skutečný se světem nadpřirozeným a v němž jsou pomocí symbolu zachyceny reálné konflikty skutečnosti. V příběhu hlavního hrdiny, pokusivšího se o sebevraždu a v horečném snu pak prožívajícího a hodnotícího události svého života, nenapsal autor podle soudu polské kritiky jen zajímavý psychologický román, ale i otevřené účtování generace, která se aktivně účastnila války a zažila nesmírné peripetie politické, morální i osobní.

Mladý polský romanopisec vylíčil v románě situaci na polském venkově bezprostředně po skončení druhé světové války. Na bohaté galerii kladných i záporných postav zobrazil boj s nepřáteli lidově demokratického státního zřízení s Mikolajczykovým opozičním táborem i s Polskou dělnickou stranou. Z kladných postav románu na sebe strhuje pozornost zejména mladý komunista Mikuláš Galecký, tajemník okresního výboru, bojovník za šťastnější život na polské vesnici. Do protikladu k němu autor postavil prvního tajemníka okresního výboru Korejvu, kariéristu, který se posléze stane agentem nepřítele a špionem.

As in his novel The Polish Complex, Konwicki's A Minor Apocalypse stars a narrator and character named Konwicki, who has been asked to set himself on fire that evening in front of the Communist Party headquarters in Warsaw in an act of protest. He accepts the commission, but without any clear idea of whether he will actually go through with the self-immolation. He spends the rest of the day wandering the streets of Warsaw, being tortured by the secret police and falling in love. Both himself and Everyman, the character-author experiences the effects of ideologies and bureaucracies gone insane with, as always in history, the individual struggling for survival rather than offering himself up on the pyre of the greater good. Brilliantly translated by Richard Lourie, A Minor Apocalypse is one of the most important novels to emerge from Poland in the last twenty five years.

The Polish Complex takes place on Christmas Eve, from early morning until late in the evening, as a line of people (including the narrator, whose name is Konwicki) stand and wait in front of a jewelry store in Warsaw. Through the narrator we are told of what happens among those standing in line outside this store, what happens as the narrator's mind thinks and rants about the current state of Poland, and what happens as he imagines the failed Polish rebellion of 1863. The novel's form allows Konwicki (both character and author) to roam around and through Poland's past and present, and to range freely through whatever comes to his attention. By turns comic, lyrical, despairing, and liberating, The Polish Complex stands as one of the most important novels to have come out of Poland since World War II.